Sjednotitele mocné africké říše Zuluů Šaku postihlo šílenství a byl zavražděn vlastními bratry
Před 195 lety byl zavražděn legendární vojevůdce Šaka. Sjednotitel kmene Zuluů ovládal na vrcholku slávy velkou část jižní Afriky a v Evropě byl znám jako Černý Napoleon. Jeho krutovláda však dovedla království na pokraj hladomoru.
Král Šaka je v jihoafrické kultuře a mytologii uctívaná i zatracovaná postava. Žil sice poměrně nedávno – je současníkem Napoleona, se kterým býval často srovnáván. O jeho životě ale panuje více legend než ověřitelných faktů. Nejasnostmi je opředen hned příběh jeho narození. Podle všeho byl Šaka nelegitimním synem vůdce jednoho z kmenů národa Zuluů jménem Senzangakhona KaJama. Šakova matka Nandi s vůdcem otěhotněla, on se ale nechtěl k otcovství přiznat a nevolnosti své milenky sváděl na onemocnění parazitem iShaka. Když Nandi porodila syna, prohlásil vůdce, že chlapec parazita v těle své matky porazil a na počest prvního vítězství mu dal jméno Šaka.
Jako malý chlapec vyrůstal Šaka u dvora svého otce. Ten se k němu ovšem stále neznal a přiznal mu pouze pozici pasáka ovcí. Když jednu z nich roztrhali divocí psi, vůdce Zuluů svého syna vyhnal a s ním i jeho matku, která ho bránila. Dalších několik let se oba protloukali životem, dokud nenašli útočiště u kmene Mthethwa. Ten patřil k nejpočetnějším i nemocnějším entitám jihu Afriky, na čemž měl zásluhu obratný vůdce Dingiswayo. Vojenskými výpady i diplomacií sjednotil do aliance padesát sousedících kmenů, a zajistil tak v neklidné oblasti alespoň dočasný mír a malému Šakovi šanci dospět.
Z pasáčka vojevůdcem
Tvrdým životem zocelený Šaka na sebe začal v kmeni Mthethwa brzy upozorňovat. Podle jedné z pověstí dokázal v šestnácti letech vlastnoručně zabít levharta útočícího na stádo dobytka a král Dingiswayo ho za odměnu povýšil do řad bojovníků. Stálé vojsko bylo pro kmeny na jihu Afriky nezbytností, protože musely neustále bojovat o zdroje vody a pastviny živící jejich stáda. Bitvy byly sice časté, kmeny v nich ale málokdy ztratily mnoho mužů. Obě válčící strany se většinou zastavily ve vzdálenosti asi padesáti metrů a vrhaly po sobě lehká kopí zvaná assagai. Když se jeden kmen dal na útěk, druhý ho sice pronásledoval, ale pokud se poražení vzdali, nechali je ve většině případů žít.
Jakmile se Šaka propracoval vojenskou hierarchií na pozici vůdce oddílu, rozhodl se vedení bitev změnit. Namísto lehkého a dlouhého assagaie nechal svým mužům vykovat těžký oštěp se širokou čepelí a krátkou rukojetí zvaný iklwa. Když nepřátelská strana vyčerpala svá kopí, zaútočil na ně Šakův oddíl chráněný štíty a prakticky bezbranné bojovníky nemilosrdně pobil. Zakrátko mu jednoduchá, ale účinná taktika vynesla pověst neporazitelného vůdce, kterou nehodlal ztratit. Jeho vojáci věnovali dlouhé hodiny výcviku, chodili bosí, aby je těžkopádné sandály neomezovaly v pohybu, a útočili v sevřené formaci inspirované útokem divokého buvola. Střed oddílu byl čelem, který nepřítele zachytil, a dvě skupiny ho pak napadly z obou křídel jako buvolí rohy.
Z vojevůdce vládcem
Někdy kolem roku 1816 zemřel Šakův odcizený otec Senzangakona. S pomocí svého nového patrona Dingiswayoa uspořádal Šaka na území Zuluů vojenskou výpravu a chopil se moci. Když o dva roky později zemřel i Dingiswayo, spojil mladý náčelník obě území a stal se vládcem největšího státu na jihu Afriky. Namísto volného svazu nezávislých kmenů, který zde existoval za vlády jeho předchůdce, vybudoval jednotnou říši zabírající většinu území dnešní Zimbabwe, Svahilska a Jihoafrické republiky.
Počátek dekády Šakovy moci ještě doprovází zvěsti o sice tvrdé, ale poměrně milosrdné politice. Jeho jednotky dobývaly a zabíraly nová území, poražené kmeny ale nebyly zabíjeny ani brány do otroctví. Naopak – pokud uznaly Šakovu nadvládu, byla jim ponechána volnost. Podrobené kmeny však musely odvádět vládci daně, posilovat jeho vojsko a praktikovat rituály uctívající národnost Zuluů. Ty zdomácněly tak rychle, že jsou Zuluové do dnešního dne nejpočetnější etnickou skupinou Jižní Afriky, i když mnozí z předků dnešních Zuluů pravděpodobně pocházeli z jiných kmenů.
Z vládce tyranem
Armáda čítající až 40 tisíc vycvičených bojovníků udělala ze Šaky neomezeného vládce mocné říše. Svou nadvládu začal projevovat s rostoucí brutalitou. Sebemenší náznak nepokojů či neposlušnosti trestal smrtí, často prý nechal pro výstrahu vybít celou provinilcovu rodinu či dokonce vesnici. Nikdy se také neoženil a neměl děti. Pravděpodobně stále trpěl traumatem z dětství a trpěl paranoidním strachem, že by ho následovník připravil o život. Pokud některá z jeho konkubín otěhotněla, nechal ji bez milosti popravit.
Jedinou ženou, kterou Šaka snesl po svém boku, byla jeho milovaná matka Nandi. Když v roce 1827 zemřela, psychicky se zhroutil. Celá jeho rozsáhlá říše povinně truchlila, kdo neuposlechl, byl okamžitě popraven. Zdrcenému králi to ale stále nebylo dost a zakrátko vydal rozkaz popravit všechny těhotné ženy v království. Poté zakázal pod trestem smrti požívat mléko a vydal rozkaz, že pole zůstanou po celý rok neoseta. Říše Zuluů se ocitla na pokraji hladomoru a hrozila jí otevřená vzpoura proti šílenému vůdci. Zvenčí ji navíc začaly ohrožovat kampaně Britů, které předcházely ozbrojenému střetu s búrskými osadníky. Konec krutovlády blouznícího Šaky přišel z míst, která on sám předpokládal – z jeho rodiny. Jeho dva nevlastní bratři Umhlangana a Dingane se spojili se Šakovým strážcem a důvěrníkem Mbopou a 22. září 1828 ho zavraždili. Dingane se stal novým vládcem říše Zuluů, která se o půl století později dokázala postavit mocné britské armádě. Její zakladatel byl bez ceremonií pohřben v neoznačeném hrobě.
