Před 40 lety přišla do kin nejdivnější bondovka. Connery měl dodržet slib a do role agenta 007 se už nevracet
Mezi posledními dvěma filmy o Jamesi Bondovi byla pětiletá pauza a nikdo neví, kdy se dočkáme dalšího pokračování. Před 40 lety oproti tomu přišly během jednoho roku do kin bondovky hned dvě – Octopussy a Never Say Never Again. Film Nikdy neříkej nikdy nebyl oficiálním pokračováním série, vznikl ale podle scénáře Iana Fleminga, natočil ho prvotřídní štáb a hlavní roli si zahrál sám Sean Connery. Ten přitom už v roce 1971 prohlásil, že agenta 007 nikdy hrát nebude.
Agent s oprávněním zabíjet se snaží zhatit plány zločinné organizace SPECTRE, která odcizila americké válečné jaderné hlavice a hrozí zkázou světa. Vydává se na cestu exotickými zeměmi, bojuje s charismatickými padouchy a svádí jejich dechberoucí milenky. Přihoďte k tomu pár sklenic martini, bojové scény v nažehlených oblecích, závěrečnou dramatickou podvodní bitvu a máte bondovku jako vyšitou. Nikdy neříkej nikdy ale bondovka není. Alespoň ne úplně.
Film Nikdy neříkej nikdy se z kanonické řady dobrodružství agenta 007 vymyká hlavně tím, že nevznikl v produkci firmy EON. Její šéf Cubby Broccoli měl sice s duchovním otcem Jamese Bonda Ianem Flemingem exkluzivní dohodu o filmových právech, jedna kapitola mu ale shodou zvláštních okolností proklouzla mezi prsty. Příběh začal v raných 60. letech, kdy se Fleming společně se scénáristou Jackem Whittinghamem a režisérem Kevinem McCorym snažil napsat scénář prvního filmu o Jamesi Bondovi. Spolupráce se nezdařila, nehotový scénář byl uložen k ledu a Fleming navázal spolupráci s Broccoliho EONem.
Nedokončený příběh se ale spisovateli líbil natolik, že ho sám dopsal a vydal knižně pod názvem Thunderball. Zapomněl se ale vyrovnat se spoluautory, a jakmile se kniha ocitla na pultech obchodů, Kevin McCory ho zažaloval. Soud mu nejenomže přiznal spoluautorství Thunderballu, ale přiřkl mu i právo příběh zfilmovat. Ve chvíli rozhodnutí se už ale psal rok 1964 a v EON běžely přípravy na filmovou adaptaci Thudnerballu se Seanem Connerym v hlavní roli. Broccoli se proto s McCorym dohodl, že bude v titulcích uveden jako koproducent a výměnou za štědrou výplatu se svou verzí minimálně deset let počká.
Hvězdný tým
McCory slovo dodržel a do práce na své verzi Thunderballu se pustil až koncem 70. let. Předprodukce se ale vlekla a natáčení začalo až v roce 1982. O rok později film přišel do kin jako protihráč třináctého pokračování oficiální bondovské série Octopussy. Mít dva filmy s Jamesem Bondem v jednom roce se může zdát jako nadbytečný přísun testosteronu. V historii už se ale podobný případ jednou odehrál. V roce 1967 totiž proti Connerymu v Žiješ jenom dvakrát nastoupil David Niven jako zestárlý Bond v neoficiální verzi příběhu Casino Royale. Ta ale byla pojatá jako parafráze na bondovská klišé a připomíná spíše Austina Powerse.
Nikdy neříkej nikdy byla čistá bondovka a měla za sebou doslova hvězdný tým. Režie se chopil Irvin Kershner, ověnčený slávou z úspěchu druhého dílu Hvězdných válek. Za kameru zasedl zkušený veterán Douglas Slocombe, který rok před tím natočil první díl Indiana Jonese. Hudbu dostal na starost slavný francouzský skladatel Michel Legrand.
Šéfa SPECTRE ztvárnil legendární Max Von Sydow. Hlavního padoucha filmu hrál vynikající rakouský herec Klaus Maria Brandauer a jeho milenku a bondgirl v jedné osobě Kim Basinger. Největší eso McCoryho produkce ale spočívalo v hlavní roli. Neočekávaně se v ní objevil Sean Connery, který se už v roce 1971 zařekl, že agenta 007 nikdy hrát nebude. McCory ho ale zaangažoval od samého začátku produkce jako konzultanta a lichotkami a penězi ho postupně přesvědčil, že Bonda zvládne zahrát i ve dvaapadesáti letech. S původním Bondem a hvězdným ansámblem měl film nejlepší předpoklady smáznout konkurenci jako nic. Realita ale byla jiná.
Nikdy nemrkej do kamery
Nikdy neříkej nikdy vstoupil do kin 7. října 1983, ale přes slibný premiérový víkend žádnou slávu nenadělal. Octopussy, která měla premiéru o čtyři měsíce dříve, také nepatří k nejoceňovanějším dílům série. Divákům ale přinesla všechna očekávaná klišé, spolehlivého Rogera Moorea, vražedné duo zabijáků Mishky a Grishky a v roli bodyguarda Kabira „Sandokana“ Bediho.
Nikdy neříkej nikdy oproti tomu působí dojmem, že se za identitu 007 trochu stydí. Film neobsahuje klasické intro s pohledem skrz hlaveň pistole ani titulky s nahatými krasavicemi. Legrandova hudba nejenže děj nepodtrhuje, ale doslova se s ním tluče. Klaus Maria Brandauer odmítl hrát hrozivého padoucha a dějem se klátí s úsměvem vyzývaného pohodáře. Kim Basinger se před kamerou chová jako teenagerka z amerického seriálu a stejně nesoustředěná a roztěkaná je i kamera a režie. Místy navodí atmosféru klasické šedesátkové bondovky, vzápětí dojem rozbije děsivě špatnými vizuálními triky a dialogy připomínajícími televizní seriál.
Nejhorším dílem už tak vachrlaté skládačky je bohužel Connery. Bonda hraje na hraně parodie, zcela nepokrytě mrká do kamery a na mnoha místech se evidentně musí přemáhat, aby se nezačal smát. Jelikož si musel pamatovat stejné scény z původního Thunderballu, nemůže se mu člověk divit. Jestli chcete obě zpracování porovnat na jedné scéně, pusťte si pasáž, kdy se Bond setkává s hlavním záporákem. V Thunderballu se konfrontace odehrává na pozadí vypjaté partie baccaratu. V Nikdy neříkej nikdy spolu hrají jakousi protovideohru a scéna působí asi tak dramaticky, jako by dnes hrál Daniel Craig s padouchem Angry Birds.
Přes všechny chyby je Nikdy neříkej nikdy celkem zajímavý film a Kevin McCory na něm rozhodně neprodělal. Rozpočet 36 milionů dolarů se mu vrátil více než pětinásobně, a dokonce v něm vzbudil pokušení zfilmovat příběh potřetí pod jménem Warhead 2000 AD. Devadesátková verze Thunderballu s Timothy Daltonem (nebo Liamem Neesonem) v hlavní roli se naštěstí nikdy nezrealizovala. Poučil se i Sean Connery a k roli agenta 007 se už opravdu nikdy nevrátil.
