Oblečte svetr! Ropná krize před 50 lety pomohla na svět větrným turbínám, solárům, zateplení i elektromobilům
Před padesáti lety se celý svět ocitl v energetické krizi poté, co Organizace arabských států vyvážejících ropu vyhlásila ropné embargo. Ta ale dala vzniknout řadě opatření, vynálezů a inovací. Mnohé z nich znovu objevujeme dnes.
Mezinárodní situace v roce 1973 připomínala až nepříjemně přesně tu dnešní. V říjnu v předvečer židovského svátku Jom Kipur napadly arabské státy vedené Egyptem a Sýrií Izrael. Arabské agresory zásoboval zbraněmi a financemi Sovětský svaz, Izrael zase Spojené státy. V reakci na zahájení leteckého zásobování napadeného státu zvýšila organizace OAPEC cenu ropy o 70 % a do USA a Nizozemska zastavila dodávky úplně.
Jak šetřit v energetické krizi? Tipy zde >>>
Ropná krize zasáhla velmi citelně celý západní svět. Největší ránu ale uštědřila Spojeným státům. Rodiny z vyšší a střední třídy se z městských center přesouvaly už od konce II. světové války na předměstí. Ropné embargo zkomplikovalo každodenní dojíždění do práce a za nákupy a společnost doslova zamrzla. U benzínových pump se tvořily dlouhé fronty a ceny pohonných hmot šplhaly do astronomických výšek. Neméně dramatická situace panovala i ve službách, průmyslu a celkové ekonomice, kterou zatěžovala velká inflace. Ve společnosti tehdy ovšem ještě přetrvával nezlomný duch generace zocelené světovou válkou. Během následujících deseti let byla zavedena řada opatření, která rovněž velmi nápadně připomínají dnešek.
Pokračování 2 / 8
Méně jezděte, méně topte
První výzvu předložil národu dosluhující prezident Gerald Ford v projevu ke Kongresu v roce 1974. Přestože se dostal do Bílého domu jako náhradník po abdikaci Richarda Nixona, nebál se navrhnout striktní antimonopolní opatření, mimořádné zdanění výrobců a zpracovatelů ropných produktů (windfall tax) a zvýšení daní korporacím a jedincům s nejvyššími příjmy. K Američanům se pak obrátil s výzvou: „Abychom ušetřili vzácné palivo, musíme kvůli energetické krizi méně jezdit a méně topit.“
Pokračování 3 / 8
Oblečte si svetr
Fordova výzva inflaci nezkrotila a křeslo v Bílém domě po volbách přepustil mladému a rozhodnému demokratovi Jimmymu Carterovi. Ten v roce 1977 vystoupil v projevu k národu oblečený do svetru a vyzval Američany, aby společně s ním snížili termostaty na 18 stupňů ve dne a 12 stupňů v noci, a zabránili tak hrozícím výpadkům v zásobování plynem.
Pokračování 4 / 8
Solární panely na Bílém domě
Dalším Carterovým počinem bylo zřízení nového Ministerstva energetiky, které nahradilo více než 50 různých agentur, které do té doby o energetice rozhodovaly. Jedním z hlavních bodů agendy ministerstva byly masivní investice do vývoje a instalací alternativních zdrojů zelené energie. Na střechách komerčních a rezidenčních budov se začaly objevovat solární panely. Sám Carter šel příkladem a v roce 1979 nechal solární soustavu instalovat i na střechu západního křídla Bílého domu.
Pokračování 5 / 8
Zelená energie
Snaha najít alternativní zdroje energie panovala v celém západním světě. Na Islandu ropná krize podnítila celostátní kampaň výstavby geotermálních elektráren a tepláren, které dnes vyhřívají více než 90 % budov. V USA vzniklo za podpory Ministerstva energetiky 13 velkých výzkumných projektů větrných turbín. V jejich rámci byla objevena řada technologií a postupů, které následně zužitkovali vývojáři v Dánsku při stavbě první moderní větrné elektrárny. Turbína o výkonu 2 MW vznikla už v roce 1978 za spolupráce firem Siemens, Vestas a německých leteckých laboratoří. Na jejím principu fungují dnešní moderní větrné elektrárny.
Pokračování 6 / 8
Zateplování budov
Ropná krize dala podnět k výzkumu a výstavbě nízkoenergetických budov. Už v roce 1975 vznikl v Dánsku „Zero Energy House“. V USA představili „Low-Cal House“ o rok později a vzápětí následoval kanadský „Saskatchewan Conservation House“. Technologie tepelné izolace, rekuperace a využívání zbytkového tepla byly již tehdy v podstatě stejné jako ty, které se snažíme zavádět dnes. Ze 70. let pochází i energetické normy uplatňované pro novostavby – jako první je zavedlo Švédsko v roce 1977. V USA se díky pobídkám Ministerstva energetiky podařilo vyvinout izolační vrstvu pro okna a skleněné fasády. „Low-E“ okna pomohla domům ušetřit až 40 % energie potřebné na vytápění a chlazení. Jejich autor Steve Selkowitz z Lawrence Berkeley National Lab prohlásil, že všechny potřebné technologie již existovaly. Bez státem garantovaných pobídek a nutnosti vyvolané energetickou krizí by ale k jejich výzkumu pravděpodobně nedošlo.
Pokračování 7 / 8
Elektromobilita
Vývoj elektrických vozů započal v USA už koncem 60. let v Kalifornii, kde kvůli emisím přestávalo být vidět slunce. Krize ale úsilí akcelerovala kupředu a hlavní slovo v něm měly ropné firmy. Stan Whittingham, zaměstnanec laboratoří Exxonu, publikoval už v roce 1976 v časopise Science studii představující dobíjecí lithiový článek schopný pohánět standardní vůz. Zatímco pokračoval jeho vývoj a vylepšování, na trhu slavily úspěch levné a lehké elektrovozy. Firma Sebring-Vanguard prodala tisíce vozítek CitiCar. Dvoumístný vůz stál 3000 dolarů, dojezd měl kolem 60 kilometrů, což pro pohyb po městě a na předměstích bohatě stačilo. Automechanik John Filios zase vyvinul sadu, která udělala elektromobil z populárního VW Beetle. Stála 1500 dolarů, elektroBrouk měl dojezd asi 50 kilometrů. V 70. letech rovněž odstartovaly i státní podpory pro nákup elektromobilů.
Pokračování 8 / 8
Padesátiletá pauza
OPEC sice embargo odvolala již v roce 1974, cena ropy ale zůstávala vysoká a následky ropné krize přetrvávaly až do konce 70. let. Po jejich odeznění byla většina projektů zrušena. Státní dotace vyschly, ropné společnosti přestaly financovat laboratoře a spotřeba fosilních paliv vystřelila do rekordních výšin. Jak vypadal závěr slibné etapy, popisuje autor prvního dobíjecího lithiového článku Stan Whittingham. V knize Setha Fletchera „Bottled Lightning: Superbatteries, Electric Cars, and the New Lithium Economy“ říká: „Když Exxon zastavil vývoj, ve federální vládě padlo krátkozraké rozhodnutí ‚Když to nedělá Exxon, tak nemá cenu, abychom se snažili my.‘ Kdyby býval Reagan pokračoval v programech, které nastartoval Jimmy Carter, byli bychom dnes daleko dál. Jenže se to nestalo, a proto jsme dnes v mizérii, v jaké jsme.“
