První let v historii lidstva byl naplněn panikou. Vzduchoplavci na sebe řvali a hasili balón mokrou houbou
Před 240 lety se lidé poprvé odpoutali od zemského povrchu a dokázali, že člověk může létat, i když mu bůh nedal křídla. V horkovzdušném balonu bratří Montgolfierů se k nebi vznesli francouzský lékař Jean-François Pilatre de Rozier a markýz François Laurent d’ Arlandes.
Bratři Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfierové se narodili do rodiny majitele papíren. Rodina to byla velmi početná. Manželé Montgolfierovi spolu zplodili 16 dětí a evidentně se mezi nimi vyskytovaly všechny druhy povah. Joseph byl založením snílek a dobrodruh. Jacques byl technický typ, který převzal po otci vedení podniku a díky své vynalézavosti papírnu zdokonalil a zmodernizoval. Naprosto rozdílné povahy z obou bratrů udělaly ideální tým pro realizaci převratného vynálezu – horkovzdušného balónu.
Od lampionu k balónům
Nápad se podle dochovaných zpráv zrodil v hlavě Josepha, když zíral do ohně a přemýšlel nad způsobem, jak ze vzduchu dobývat nedobytné pevnosti. V zamyšlení přihazoval do krbu starý papír a všiml si, jak se v kouři vznáší nespálené kousky. Řekl si proto, že vyzkouší kouř zachytit do lehké konstrukce z papíru a dřevěných latěk. Sestrojil obdobu známého čínského létajícího lampionu, zapálil pod ním zmuchlaný papír a s úžasem přihlížel, jak se jeho vynález vznáší ve vzduchu. Když zázrak uviděl praktický bratr Jacques, navrhl, aby pokus zkusili zopakovat ve větším měřítku.
Po sérii úspěšných letů se stále většími balóny se bratři spojili s velkovýrobcem tapet Jean-Baptiste Réveillonem a posunuli své pokusy do nových rozměrů. Jejich první společný balón měl plášť z taftu vyztuženého papírem napuštěným ohnivzdorným roztokem kamence. S objemem 1060 m3 by lehce unesl vzrostlého muže, vynálezci se však obávali, že let do vyšších vrstev atmosféry může být pro člověka smrtelný. Král Ludvík XVI., který společně s chotí Marií Antoinettou patřili k nadšeným podporovatelům vzduchoplavců, navrhl, že jim pro testovací let poskytne vězně odsouzeného k smrti. Vynálezci velkorysou nabídku odmítli a v prvním balónu poslali k nebi ovci, kachnu a kohouta. Když menažérie tříkilometrový let bez problémů přežila, sestrojili bratři Montgolfierové a pan Réveillon ještě větší balón. Na výšku měřil 23 metrů, průměr měl 15 metrů a objem 1 700 m3. Rozměry zaručovaly, že veledílo vyzdobené obrazy znamení zvěrokruhu unese dva pasažéry.
Lékař a markýz
Prvními lidmi, kteří se odpoutali od zemského povrchu, byli lékař Jean-François Pilatre de Rozier a markýz François Laurent d’ Arlandes. De Rozier již absolvoval společně s Jacquesem Montgolfierem testovací let v upoutaném balónu, a platil tedy za zkušeného vzduchoplavce. Markýz d’ Arlandes byl vybrán, aby první let absolvoval i zástupce šlechty. Jak se ukázalo, nebyla to úplně ideální volba. První pokus se uskutečnil 20. listopadu 1783, silný vítr ale balón během plnění poškodil a skupina švadlen ho musela dlouhé hodiny zašívat. Až krátce před druhou odpolední následujícího dne se dva piloti mohli vyšplhat do úzkého ochozu zavěšeného na krčku balónu. Ze zahrady královského paláce Chateau la Muette se za jásotu urozeného publika vznesli k obloze.
Hned zpočátku bylo jasné, že jen jeden z nich je na dobrodružství připraven. Markýz d'Arlandes byl tak uchvácen pohledem na jásající davy, že zapomněl přikládat, a balón proto stoupal pomaleji, než bylo třeba. De Rozier ho musel rázně upozornit, že jestli nepřestane zírat na blížící se Seinu, tak se v ní oba brzy vykoupou. Výtka vytrhla markýze z nečinnosti, ale zároveň mu připomněla, že letí vzduchem. Podle jeho vlastního svědectví byl zbytek letu naplněn směsicí úžasu a hrůzy. Aby drželi balón vyvážený, museli oba piloti stát na opačných stranách úzkého ochozu. Jelikož na sebe neviděli a obří balón naplněný horkým vzduchem neustále praskal a vrzal, museli se dorozumívat hlasitým křikem. Místo aby se první vzduchoplavci kochali pohledem z výšin, přikládali horečnatě na ohniště, hasili drobné požáry namočenou houbou a neustále na sebe řvali.
Zděšený d'Arlandes se domáhal přistání, de Rozier ale trval na tom, aby vystoupali výše a vyhnuli se střechám pařížských budov. Vzdušné proudy je totiž nenesly nad Bouloňský lesík, jak doufali. Balón nejprve letěl ve výši asi 900 metrů jihovýchodně nad 16. pařížský obvod, pak se stočil na severovýchod a přeletěl řeku poblíž místa, kde dnes stojí Eiffelova věž. Poté vzduchoplavci pokračovali opět na jihovýchod kolem École Militaire, odkud je vítr otočil k východu k Montparnasse a dále k jihu za hradby tehdejší Paříže. Tam mohli po 25 minutách letu konečně bezpečně přistát. Ožehlý balón se snesl k zemi na poli mezi dvěma mlýny na návrší Butte-aux-Cailles poblíž dnešního Place d’Italie. Po nárazu do země se roztrhl a pohřbil oba vzduchoplavce pod hromadou doutnající látky a papíru. Než mohlo dojít k neštěstí, dorazila na místo skupina jezdců vedená samotným vévodou Orleánským a oba hrdiny vysvobodila.
Další pokusy
Úspěšný let vyvolal obrovskou senzaci. Nadšený král povýšil celý rod Montgolfierů do šlechtického stavu a pařížská smetánka se drala o privilegium vznést se do vzduchu. Hned v další, opět větší a přepychovější „montgolfiéře“ se vezli tři šlechtici a princ, kteří za zážitek štědře zaplatili. Do výroby balónů se pustili další konstruktéři a namísto nepraktického ohně se záhy začalo experimentovat s nedávno objeveným vodíkem. Už v prosinci 1783 vynesl vodíkový balón svého vynálezce Jacquese Alexandre Césara Charlese do výšky neuvěřitelných 3 kilometrů a zdálo se, že vzdušná doprava zakrátko nahradí koňská spřežení a lodě. Důkazem praktičnosti balónové dopravy mělo být překonání kanálu La Manche.
O překonání průlivu mezi Anglií a Francií se pokusili i oba první vzduchoplavci. U markýze d'Arlandes převládla jeho vrozená opatrnost a zůstal ve fázi příprav. Jean-François Pilatre de Rozier se o přelet pokusil v novém balónu vlastní konstrukce s oddělenými komorami plněnými vodíkem a horkým vzduchem (Rozierův hybridní balón se používá dodnes). Kvůli komplikacím musel být let odložen až na léto roku 1785, kdy byl už kanál překonán – v lednu ho ve vodíkovém balónu přeletěli Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries. De Rozier a jeho spolupilot Pierre Romain se vznesli až 15. června. Silný protivítr je ale odnesl zpět na pevninu, pak se balón z neznámých důvodů vznítil a z výšky skoro půl kilometru se zřítil se k zemi. Oba vzduchoplavci na místě zahynuli.
