Jim Bridger byl legendou Divokého západu, přestože byl jeho život jiný, než se o něm zpívalo
Před 220 lety se narodil Jim Bridger, jehož jméno opěvují generace českých trampů v písni „Blízko Little Big Hornu“. Slavný zálesák se pravděpodobně vojenské výpravy proti kmeni Siouxů nezúčastnil a s generálem Custerem se nesetkal. Do dějin Divokého západu se ale zapsal i bez toho.
Píseň o pyšném generálu Custerovi, který přes varování stopaře Jima Bridgera vytáhl proti kmeni Siouxů, nazpíval v originále americký country hitmaker Johnny Horton. V prvních dvou slokách se zpívá přibližně toto:
O indiánech toho zapomněl více, než my kdy budeme znát.
Mluvil jazykem Siouxů, Černonožců a Vran.
Generálu Custerovi řekl: „Poslyš, Žlutý vlase. Siouxové jsou mocný národ.
Chovej se k nim spravedlivě a s úctou.
Zasedni s nimi k poradnímu ohni a neurážej jejich hrdost.“
Custer ho ale neposlechl, a proto u Little Big Hornu zemřel.
O slavném stopařovi a zálesákovi se z originálu dozvíme podstatně víc než z verze Michala Tučného. Kromě setkání s Custerem se text drží pravdy. James Felix Bridger se narodil v roce 1804 do dobře zaopatřené rodiny prvních osadníků státu Virginie. Když mu bylo 8 let, odstěhoval se spolu s rodiči do St. Louis, které tehdy leželo na hranicích „civilizovaného východu“ vytyčených řekou Mississippi.
Území na západ od ní získala vláda USA teprve nedávno koupí od francouzské koloniální správy a do hor a plání obývaných indiánskými kmeny se odvážil jen málokdo. Krátce po přesunu přišel Jim o oba rodiče, odešel ze školy a vyučil se kovářem. Ani u kovadliny ale nebyl spokojený. Lákaly ho lesy, hory, řeky a lov. V 18 letech se proto přihlásil k výpravě Williama Ashleyho a Andrewa Henryho, která se chystala proniknout podél řeky Missouri do západní divočiny.
Bridges, nebo Bridger?
K tomuto období života mladého zálesáka se pojí jedna známá, ale nepotvrzená legenda. Výpravy Ashleyho a Henryho se účastnila řada budoucích legend Divokého západu jako Jedediah Smith, Davey Jackson a také Hugh Glass. Poslední jméno a osud jeho nositele možná znáte z filmu Revenant, ve kterém ho ztvárnil Leonardo DiCaprio. Glasse během putování divočinou napadl medvěd. Ze zad mu serval maso až na kost, skalpoval ho, zlomil nohu a prokousl mu krk. U umírajícího muže výprava zanechala dva dobrovolníky, které ale zakrátko odehnal nájezd indiánů, a nechali ho napospas divočině. Když dvojice dostihla hlavní výpravu, nahlásila, že Glass zemřel. Ten ale zázrakem přežil a doplazil se do 320 kilometrů vzdálené pevnosti. Ve filmu se pak zrádné dvojici pomstí, v realitě ale oběma odpustil. Jméno jednoho ze zrádců bylo v záznamech o celé události uvedeno jako „Bridges“. Spekuluje se, že se písař spletl a jméno mělo znít „Bridger“. S jistotou to ale nevíme.
Traperem v divočině
Bez ohledu na to, jakou roli v Glassově příběhu mladý traper hrál, patřily roky strávené ve Skalistých horách k nejšťastnějšímu období jeho života. Dny trávil lovem a putováním po horách a panenských pralesích. Plavil se na kánoi kaňonem řeky Yellowstone a pronikl až k Velkému solnému jezeru v dnešním státě Utah. Mezi ostatními vynikal dovedností přežít i v nejdrsnějších podmínkách a fenomenální orientační schopností. Jeho největší předností ale byla schopnost rychle si osvojit jazyky indiánských kmenů. Pro úspěch výpravy to bylo zásadní. Hlavním cílem Ashleyho a Henryho totiž bylo vybudovat síť základen, kde by se setkávali s indiány a vykupovali od nich kožešiny. Záměr zakladatelů Rocky Mountain Fur Company se opravdu podařil. Obchod byl nějaký čas lukrativní a většina členů výpravy se vrátila do civilizace užívat si výnosů. Jim Bridger však zůstal v lesích, strážil traperské osady a živil se lovem. Jeho zálesácká zručnost mu slušně vynášela, a na krátkou dobu se dokonce stal jedním ze spolumajitelů společnosti. Svůj podíl však zakrátko opět prodal a vrátil se k divokému životu, který ho stále více sbližoval s indiány.
Fort Bridges
Ve 40. letech 18. století se éra pionýrů Divokého západu pomalu chýlila ke konci. Ze sotva znatelných pěšin se staly vozové stezky, po kterých putovali osadníci z východního pobřeží na západ. Jim Bridger byl tehdy již čtyřicátník a život v divočině ho začal zmáhat. Se svou ženou Corou, dcerou náčelníka indiánského kmene Flathead, se přesunul blíže k Oregonské stezce a na Zelené řece vybudoval malou pevnost. Fort Bridger se stala frekventovanou zastávkou migrantů táhnoucích na západ, Jimovi ale nebyl usedlý život souzen. Jeho manželka Cora zemřela, dcera padla za oběť nájezdu nepřátelských indiánů a druhá žena zemřela při porodu. Každé neštěstí vyhnalo zálesáka zpátky do hor, kde trávil dlouhé osamocené měsíce lovem.
V roce 1850 se Bridger potřetí oženil, tentokrát s dcerou náčelníka kmene Šošonů, u kterého trávil zimní měsíce, kdy se provoz na Oregonském trailu zastavil. Šťastný život ale trval opět jen tři roky. Území kolem Velkého solného jezera začala obydlovat náboženská sekta mormonů, která v Bridgerově pevnosti viděla nechtěného konkurenta. Snažili se ho nejprve očernit jako banditu a nechat ho zatknout. Když jim Bridger s rodinou unikl do hor, jeho pevnost vyrabovali a vypálili. Ruinu svého domu Bridger v roce 1858 prodal a přesunul se dále na západ do Westportu v dnešním Kansas City.
Varování Custera
Fakt, že klid a bezpečí pro rodinu hledal Bridger tak daleko na západě, svědčil o měnící se době. Na planinách, kde ještě před několika roky burácela stáda bizonů, už stála města a hranice civilizace se rychle posouvala. Indiánské kmeny cítily, že jim doslova mizí půda pod nohama. Střety s osadníky byly čím dám tím častější a na ochranu západní hranice vyslala vláda USA armádní sbory. Začala éra indiánských válek. Právě k tomuto období Bridgerova života se pojí legenda, kdy se měl spolu s Buffalo Billem setkat s generálem Custerem. Bridger, který s indiány prožil větší část svého života, měl generála varovat, aby kampaň proti kmeni Siouxů zrušil, anebo ji alespoň odložil na léto. Custer prý opatrné rady odmítl a na radu arogantního Buffalo Billa proti kmenům spojeným za náčelníkem Sedícím Býkem vytáhl. Na pahorku poblíž říčky Little Big Horn našel 25. června 1876 svoji smrt.
Důvod, proč je tato historka zpochybňována, je jednoduchý. V roce 1876 bylo Jimu Bridgerovi už přes sedmdesát let, zbývaly mu dva roky života a divočinu už dávno definitivně opustil. Z Westportu sice nějakou dobu vyrážel dále na západ jako stopař a průvodce a najímala si ho i armáda USA. V roce 1868 ale začal rychle ztrácet zrak a trápilo ho revma. Namísto lovu se věnoval rodině. Horské kaňony vyměnil za jablečný sad, kde trávil většinu času, který mu na světě zbýval. Kdyby ale s generálem Custerem býval mluvil, pravděpodobně by mu opravdu poradil, aby s indiány místo válčení jednal. Věděl, že kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. Stejně pravděpodobné ale je, že by Custer neposlechl jeho slova varovná.
