Přelepené hvězdy, „odplata“ za srpen 68 a vzedmutí národní hrdosti. Před 55 lety hokejisté slavně porazili Sověty
Česká hokejová a celkově sportovní historie moc slavnějších duelů nepamatuje. Sedm měsíců po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se národní hokejový tým na mistrovství světa ve Švédsku, které se ale mělo původně konat v Praze, v březnu 1969 dvakrát střetl s výběrem Sovětského svazu. Dva vítězné zápasy v rozmezí jednoho týdne před 55 lety dalece přerostly hokejové mantinely a Čechoslovákům alespoň na chvíli vrátily národní hrdost v době začínající normalizace.
Pořadatelství 36. mistrovství světa v ledním hokeji konaného v roce 1969 bylo původně přiděleno Československu. Okupovaná země se ale po vpádu armád pěti komunistických zemí pořadatelství zřekla a světová hokejová federace rozhodla o přeložení do švédského Stockholmu.
Československý výběr trenérů Jaroslava Pitnera a Vladimíra Kostky vyrážel do Skandinávie necelé dva měsíce po tragickém protestním upálení Jana Palacha, jež ještě více umocnilo frustraci a bezmoc celého národa.
Hokej v Československu platil za výkladní skříň tuzemského sportu – politicko-společenského rozměru blížících se duelů se sovětskou sbornou si proto byli dobře vědomi i samotní hráči: „Měli jsme dokonce přiděleného psychologa profesora Vaňka, který nás brzdil v emoci, že Rusy musíme rozdupat. Na to národ tenkrát čekal,“ vzpomínal legendární útočník Jiří Holík.
Přelepené komunistické hvězdy
Světové šampionáty ještě tehdy nebyly rozhodovány v play-off, v roce 1969 se hrálo starým systémem. To znamenalo, že každý z šesti týmů elitní skupiny odehrál dva duely se všemi soupeři.
Českoslovenští hokejisté k prvnímu ze dvou duelů proti Sovětskému svazu nastoupili 21. března 1969 a svého arcirivala na stockholmském Johanneshovs Isstadion porazili 2:0 po gólech Jana Suchého (který byl posléze vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu) a Josefa Černého. Vítězný tým po konci zápasu navíc Rusům nepodal ruce.
O týden později si pak někteří hráči před zápasem černou páskou přelepili komunistickou hvězdu nad státním znakem. Československo Sověty porazilo i v druhém střetnutí, tentokrát 4:3 po gólech Václava Nedomanského, Josefa Horešovského a bratrů Jiřího a Jaroslava Holíkových (starší Jaroslav celý duel rozhodl). Českoslovenští hokejisté dokázali sovětskou sbornou zdolat dvakrát na jediném světovém šampionátu jako vůbec první v historii.
Vy nám tanky, my vám branky
Ve výsledné tabulce šampionátu měly nakonec tři týmy shodně 16 bodů – celý turnaj nakonec ovládla sovětská sborná, domácí Švédové skončili druzí a českoslovenští hokejisté vyválčili „pouze“ bronzové medaile.
Pro fanoušky v Československu ale byla nejdůležitější dvě zmiňovaná vítězství proti Sovětům, kvůli kterým propukly v Praze a dalších velkých městech divoké oslavy. Na Václavské náměstí a jeho okolí údajně vyšlo na 150 tisíc lidí, zaznívala hesla typu: „Vy nám tanky, my vám branky.“ Bouřící dav dokonce rozbil výlohu sovětské letecké společnosti Aeroflot, což ale s největší pravděpodobností vyprovokovala StB. Fanoušci pak hokejisty na letišti v Ruzyni uvítali jako nezpochybnitelné národní hrdiny, což dokládala například básnička: „Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to.“
Bujaré oslavy vítězných duelů měly i přímý politický dopad. Tlak na prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka ještě více vzrostl a ten byl v dubnu 1969 na zasedání ústředního výboru strany – konaném pouhý měsíc po hokejovém šampionátu – nahrazen Gustávem Husákem.
