LSD jako lék: Český lékař v šedesátých letech ordinoval psychedelika stovkám lidí. Vypracoval i vlastní terapii
Pomocí LSD léčil Milan Hausner (16. 10. 1929–18. 6. 2000) víc pacientů než kdokoli jiný v ČSSR, dokonce víc než Stanislav Grof, slavný americký psychiatr českého původu. Vedl největší LSD kliniku v kontinentální Evropě a dohlížel na veškeré psychiatrické užívání LSD v českých zemích. Dokud zdravotnické úřady v roce 1974 nezasáhly...
K medicíně to Milana Hausnera táhlo, coby student při Květnovém povstání v Praze ošetřoval raněné na barikádách. V roce 1953 absolvoval fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, zkušenosti získal v několika psychiatrických léčebnách a v roce 1960 nastoupil na psychiatrické oddělení Fakultní polikliniky UK. Stejně jako několik mladých psychiatrů té doby se s LSD poprvé setkal při pokusech neurologa Jiřího Roubíčka, který zkoumal mozkové vlny u dobrovolníků podstupujících „modelovou psychózu“ vyvolanou LSD. Droga byla tehdy legální a dostupná ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii „převážně k experimentálnímu účelu“. Hausner se ovšem rozhodl pro experiment vlastní.
Návod k terapii
Zajímal se o to, jak by se droga dala využít v psychoterapii. Inspiroval ho britský psychiatr R. A. Sandison, průkopník takzvané psycholytické terapie, při níž podal pacientovi malou dávku LSD, prý aby se uvolnila mysl, a poté s ním probíral vzpomínky, emoce a vize, které droga vyvolala. Komunisté nenáviděli freudovskou psychoanalýzu, považovali ji za buržoazní a individualistickou, ale třetí pětiletka z roku 1960 vyzývala k širší léčbě „nervových a duševních nemocí“, takže psychiatři měli poměrně volné ruce. Šéf na poliklinice dovolil Hausnerovi vyzkoušet LSD na neurotických pacientech z terapeutické komunity na zámku v Lobči.
Po několika týdnech vykázalo jedenáct pacientů, kteří dostali 100 mikrogramů LSD a měli individuální psychoterapii, mnohem větší zlepšení než jiných jedenáct pacientů, jimž bylo poskytnuto placebo nebo LSD a skupinová terapie. „Čím více byli nespokojení až nešťastní v LSD experimentu, tím lepší byly konečné výsledky,“ hlásil Hausner. „Mocné citové uvolnění, (...) umožňuje pacientům v dalších týdnech prakticky ověřit nově získaný náhled a nacvičit v tréninku změněné interpersonální role a postoje.“ Vznikla nevelká studie, první o psychoterapii LSD, která se objevila v české lékařské literatuře.
Lék začali při své práci používat další čeští lékaři. Od roku 1961 Stanislav Grof pomocí LSD léčil neurotické pacienty v Bohnicích, v témže roce zdravotnické úřady schválily LSD pro ambulantní psychiatrii. Brzy bylo možné otevřeně diskutovat o Freudových myšlenkách a v roce 1963 vydal Hausner v Československé psychiatrii pozoruhodný návod k terapii LSD, v němž nastínil techniky, jež používal v Lobči: žádal pacienty, aby psali vlastní životopisy, používal rodinné fotografie, aby podpořil asociace, a nechal terapeuta hrát postavy z pacientových halucinací. „Všechny mé prožitky byly vlastně jen v samých obrazech,“ poznamenala si třicetiletá neurotická pacientka s depresí, kterou vychovala dominantní moralistická matka. Svého otce namalovala jako loutku…
Doktor Hausner tvrdil, že po roce se z pacientů, kteří užívali LSD a měli individuální terapii, 75 procent zlepšilo.
Jako toreador
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!