Prachové bouře před 90 lety smetly z Velkých planin stamiliony tun půdy a spustily humanitární katastrofu
Před 90 lety zažily Spojené státy důsledky hospodaření řízeného neviditelnou rukou trhu. Nekontrolovaná zemědělská výroba způsobila na velkých planinách Středozápadu ekologickou katastrofu, která rychle přerostla v katastrofu ekonomickou a humanitární. Její příchod oznámila obří prachová bouře.
Když v polovině 19. století vkročili na Velké planiny první osadníci, našli pod nekonečnými plochami prérijní trávy vrstvu úrodné černozemě. Panenská půda, která se zde shromažďovala po miliony let, byla pro farmáře zvyklé na kamenitá políčka evropských zemí doslova snem. Farmáři se sem hrnuli po tisících a během několika let se z liduprázdných prérií stalo centrum zemědělské velkovýroby. Na začátku 20. století už na planinách převažovala zemědělská půda nad původním travnatým porostem a do zbytku Spojených států z nich proudily miliony tun obilnin. Poptávka po levném obilí neklesala a se vstupem USA do I. světové války naopak prudce vzrostla. Farmáři vybavení nově vynalezenými traktory orali další a další plochy zbývající prérie a pokračovali v tom i ve 20. letech, kdy se meziroční produkce pšenice zvyšovala až trojnásobně. Peníze se jen hrnuly. Farmáři prožívali svůj americký sen.
Mísa plná prachu
První varování, že po každém snu následuje probuzení do reality, nastalo v roce 1931. Na trhu ovládaném velkoobchodníky s obilím se nejprve propadly ceny a zemědělské oblasti Středozápadu zároveň postihlo sucho. Dlouhá období bez dešťů nejsou na Velkých planinách nijak výjimečná. Když z nich však orba odstranila travnatý porost zadržující vláhu, začal z nich vítr na prach vyschlou půdu odnášet. Situace se rok od roku zhoršovala a vyvrcholila sérií velkých větrných bouří, které někdejší obilnou sýpku Ameriky proměnily v „Dust Bowl“ – mísu plnou prachu.
Jedenáctého května 1934 nenastal nad Velkými planinami úsvit. Slunce sice vyšlo, jeho světlo ale nedokázalo proniknout mračny zvířeného prachu, který dusil lidi i dobytek, pronikal do domů a zbývající zdroje vody měnil na louže šedé břečky. Během dvou dnů smetla vichřice z polí na 350 milionů tun zeminy a hnala je směrem k východu. Když prachová bouře dorazila k 2000 km vzdálenému pobřeží, shodila svůj náklad na východní velkoměsta. Novinové zprávy z New Yorku, Bostonu, Filadelfie a dalších metropolí hovoří o lidech dusících se na ulicích, o osleplých zvířatech a domech zanesených závějemi prachu. Z palub nestačili rozprášenou hlínu zametat ani námořníci na lodích plujících 500 km od pobřeží.
Hrozny hněvu
Nepolevující vichr a neustávající sucha přeměnily obrovské části Texasu, Arkansasu, Oklahomy, Colorada, Kansasu a Nového Mexika v poušť. Ještě nedávno prosperující farmáři byli nuceni opustit své pozemky a vydat se na západ. Zprávy, kolik lidí z vyprahlých farem odešlo, se liší. Odhady ale hovoří až o 400 000 migrantů, jejichž drsné osudy popsal John Steinbeck v knize Hrozny hněvu. Přestože šlo o rodilé Američany, zvedala se proti nim v západních státech nevole. Kaliforňané je označovali hanlivým přízviskem „Okies“ a pohrdlivě o nich mluvili jako o zkrachovalcích a parazitech závislých na vládní pomoci.
Ve zprávách se šířila varování, že migranti budou brát místním rezidentům práci, ve městech kvůli nim vzroste kriminalita a v jejich komunitách budou bujet nakažlivé nemoci. Pořádkumilovní občané naléhali na politiky, aby proti migrantům zakročili a zavedli zákony, které by umožňovaly poslat je zpátky domů. Domovy vystěhovalců už ale v té chvíli pohřbily závěje prachu a krize ještě zdaleka nebyla u konce.
Nový úděl
V dubnu roku 1935 se na Velké planiny snesla další série větrných bouří. Vyvrcholila 15. dubna dnem překřtěným na „Černou neděli“, během které sluneční paprsky oblaky prachu vůbec nepronikly. Krizí se intenzivně zabývala federální vláda vedená kabinetem prezidenta Franklina D. Roosevelta. Ve 30. letech spustila přes odpor konzervativních politiků rozsáhlý soubor ekonomických reforem známý jako New Deal (Nový úděl). Ten obsahoval mimo jiné i program federálních regulací zemědělství. Omezoval rozsah obdělávaných polí, nařizoval farmářům střídat plodiny, budovat větrolamy a zavádět opatření na zadržování vláhy v půdě. Proti nařízení se zvedla velký odpor ze strany velkomajitelů zemědělské půdy, kteří během krize levně skupovali od zkrachovalých farmářů pole. Vládní nařízení označovali jako zásah do podnikatelských a osobních svobod a důkaz komunistického komplotu, který se chystá uchvátit moc nad Spojenými státy.
Ke komunistickému puči nedošlo a přísně prosazovaná opatření pomohla zredukovat během následujících tří let prachové bouře o 65 %. Příchod dešťů na podzim roku 1939 krizi definitivně ukončil. Do Velkých planin se začal vracet život i zemědělská výroba.
