Autor Sherlocka Holmese byl prvním lyžařem, motoristou, věřil ve víly a sám řešil kriminální případy
Před 165 lety se narodil spisovatel Arthur Conan Doyle. Proslavila ho série povídek a románů o geniálním detektivovi Sherlocku Holmesovi a jeho mírně přitroublém příteli dr. Watsonovi. Doyle byla ale fascinující postavou sám o sobě a jeho život si s osudy jeho hrdinů v ničem nezadal.
Arthur Ignatius Conan Doyle prožil většinu života jako zámožný gentleman, narodil se ale v chudé rodině jako druhý ze sedmi přeživších sourozenců. Jeho otec byl alkoholik, který neváhal okrádat vlastní děti, aby měl peníze na pití. Matka Mary Foley Doleyová byla pravým opakem svého manžela a byla pro početnou rodinu jistotou a oporou. Její klidná a silná povaha se dá vystopovat do osobnosti Holmesovy těžce zkoušené hospodyně paní Hudsonové, která jako jediná dokázala excentrického detektiva zkrotit. Mary Doyleová měla na svého syna vliv i díky svému vypravěčskému talentu. Často zmiňoval, že má své nejranější vzpomínky spojené s chvílemi, kdy maminka vyprávěla své početné rodině fantastické příběhy. Když začal Arthur jako školák psát první literární pokusy, čerpal náměty z maminčiných historek.
S matkou si Doyle celý život dopisoval, s otcem se naopak nestýkal. Když v roce 1893 zemřel v ústavu pro alkoholiky, rozhodl se spisovatel sprovodit ze světa i svého slavného detektiva a začít novou kapitolu svého života. Přestávka trvala celých osm let, přestože proti ní fanoušci dobrodružství Sherlocka Holmese vehementně protestovali a na 20 tisíc z nich kvůli tomu zrušilo předplatné časopisu Strand. Detektiv se vrátil až v roce 1901 v románu Pes baskervillský, který se odehrává před Holmesovou smrtí v Reichenbašských vodopádech. O dva roky později se Doyle nechal přesvědčit horentní nabídkou britských a amerických vydavatelů a detektiva přivedl ze světa mrtvých zpět. Holmes se objevuje v 56 povídkách a čtyřech románech a patří k nejslavnějším postavám v historii popkultury. Stejně jako sám Doyle.
Pokračování 2 / 7
Doyle byl lékařem jako Watson, ale nedařilo se mu
Malý Arthur byl bystrý školák a díky podpoře příbuzných měl možnost se vzdělávat. V 17 letech začal docházet na lékařskou školu v Edinburghu, kde vystudoval všeobecné lékařství a chirurgii. Na škole ve Vídni si poté rozšířil aprobaci o obor oftalmologie. Jako lékař se zúčastnil velrybářské výpravy k polárnímu kruhu a působil i jako polní chirurg v Búrské válce (za zásluhy obdržel titul sir). Soukromou praxi si otevřel nejprve v Portsmouthu a poté praktikoval oční lékařství v Londýně. Ani v jednom se mu moc nedařilo. Později žertoval, že místo čekárny a ordinace provozoval dvě čekárny – v jedné čekal on na pacienty a druhá byla prázdná. Malý zájem pacientů mu ale dal možnost věnovat se psaní. První romány s Sherlockem Holmesem – Studie v šarlatové a Znamení čtyř – napsal ještě během praxe v Portsmouthu. Jako předobraz geniálního detektiva mu sloužil jeho profesor z medicíny dr. Joseph Bell, který oplýval schopností vydedukovat ze sebemenších detailů informace o svých pacientech.
Pokračování 3 / 7
Doyle nepsal jenom detektivky
Doyleova literární tvorba měla široký záběr. Psal divadelní hry, romantické příběhy, historické romány, poezii, literaturu faktu a odborná pojednání. Často také spolupracoval s jinými spisovateli a konzultoval s nimi jejich práci. Přátelil se například s autorem Draculy Bramem Stokerem, Robertem Louisem Stevensonem nebo J. M. Barriem – autorem příběhů o Petru Panovi. Kromě Sherlocka Holmese měl i jiné stálé hrdiny. Například napoleonského vojáka brigadýra Gérarda nebo vznětlivého profesora Challengera – hrdinu fantastických příběhů o nadpřirozených bytostech a ztracených náhorních plošinách obydlených dinosaury. Román Ztracený svět je považován za hlavní inspiraci filmů o Jurském parku. U nás ho proslavilo komiksové zpracování v časopise ABC.
Pokračování 4 / 7
Doyle byl vášnivý sportovec, průkopník motorismu, lyžování a za popularitu mu vděčí švýcarská horská střediska
Už na univerzitě se Doyle aktivně věnoval kriketu a fotbalu. Později coby úspěšný a ženatý muž propadl lyžování. S tehdy ještě zcela neznámou disciplínou se seznámil ve Švýcarsku, kam jezdil na ozdravné pobyty se svou ženou, která trpěla tuberkulózou. V zapadlém alpském městečku Davos se Doyle seznámil s norskými horaly, kteří sem přivezli první lyže. O svých pokusech zkrotit neobvyklé náčiní a o výpravách po horských úbočích napsal několik článků do časopisu Strand a vzbudil s nimi obrovský ohlas. Zájem britských turistů udělal z Davosu luxusní horské středisko a z lyžování se stal celosvětově populární sport. Na Doyleovy zásluhy v Alpách vzpomínají dodnes a v průsmyku Furka jeho přechod připomíná pamětní deska. Doyle patřil i k průkopníkům motorismu. Byl jedním z prvních majitelů automobilu v Anglii a se svou ženou vytvořil posádku, která Velkou Británii reprezentovala na mezinárodních závodech organizovaných v roce 1911 pruským princem Henrym.
Pokračování 5 / 7
Doyle použil Sherlockovy metody pro vyřešení zamotaného kriminálního případu
V roce 1908 Doylea zaujal případ loupežné vraždy zámožné 82leté Marion Gilchristové. Z činu byl obviněn německý Žid Oscar Slater. Na dobu vraždy měl sice alibi a u soudu prokázal, že důkazy obžaloby jsou mylné, byl ale přesto odsouzen. Doyle se na vlastní pěst pustil do pátrání, shromáždil nový důkazní materiál, vyslechl řadu svědků a postupoval přesně podle metod, které popisoval v románech o Holmesovi. Vystoupil pak jako expert u odvolacího soudu s tvrzením, že Slater vraždu spáchat nemohl. Soudce ale důkazy opět odmítl. Zoufalý Slater putoval zpátky za mříže, odkud dokázal Doyleovi pašovat další informace o případu (zprávy přenášel jeho spoluvězeň uschované pod zubní protézou). Doyle o případu neustále psal, apeloval na známé politiky a platil ze svých prostředků honoráře obhájců. Díky jeho snaze se do případu vložil vlivný politik a budoucí britský premiér Ramsay MacDonald. Případ se vrátil k soudu, který Slatera po dvaceti letech za mřížemi osvobodil.
Pokračování 6 / 7
Doyle byl zastáncem spiritismu a věřil v záhrobní život
Slavný spisovatel byl celý život fascinován spiritismem. Věřil v existenci víl, skřítků a elfů a byl přesvědčen, že dokáže komunikovat se záhrobím. Díky jeho podpoře se v Británii uchytila řada podvodníků, šarlatánů a médií. On sám o spiritismu napsal mnoho studií, pořádal veřejné seance a přednášky a účastnil se debat se skeptiky (kvůli svému přesvědčení se rozhádal se svým přítelem Harrym Houdinim). Nejslavnější kauzou byla jeho veřejná podpora slavné fotografie, na které dvě školačky Elsie Wrightová a Frances Griffithsová zachytily v lese poblíž vesnice Cottingley skupinu víl s křidélky. Fotografie je zjevný podvrh, Doyle byl ale přesvědčen o její pravosti a školaček se dlouhá léta urputně zastával. Autorky se k podvrhu přiznaly až v roce 1983. Šlo prý původně o žert, který jim ale kvůli pozornosti vyvolané slavným spisovatelem přerostl přes hlavu.
Pokračování 7 / 7
Doyleův duch po smrti údajně komunikoval s pozůstalými
Arthur Conan Doyle zemřel v 71 letech 7. června 1930 na infarkt. Když umíral, držel v ruce květinu a své ženě posledním dechem sdělil, že je úžasná. Pohřbu se účastnily stovky hostů a z obřadu se stala radostná oslava přechodu duše zesnulého do spirituální říše. Estelle Robertsová – Doyleovo oblíbené médium – všem tvrdila, že slyší, jak se s nimi sir Arhtur raduje a promlouvá k nim ze záhrobí. Nedlouho po pohřbu pak pozůstalí uspořádali v Royal Albert Hall mohutnou spiritistickou seanci pro tisíce návštěvníků. Doyle k nim sice nepromluvil, mnozí ale tvrdili, že zcela určitě cítili jeho přítomnost.
