Tajemství křivulí: Proč byla alchymie považována za tajné umění a kdo stál u jejích počátků

P ůvod alchymie je zahalen tajemstvím. Blízko k ní měl Zósimos (nebo Zósimus) z Anapole, který žil na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu, tedy více než jedno tisíciletí před „zlatoději“ Rudolfa II. Zósimos je považovaný za nejstaršího známého alchy­mistu, o jehož existenci nejsou pochybnosti.

Císařův zákaz

Zósimos působil v Egyptě, kde tehdy vládli Ptolemaiovci. Do dnešní doby se dochovalo několik jeho spisů a zlomků textů, částečně v řeckých originálech, ale především až v pozdějších arabských překladech. K nejvýznamnějším dochovaným dílům patří Kniha obrazů a Kniha klíčů k dílu. Ukazují jinou alchymii než tu, která se uhnízdila v představách moderního člověka.

Výroba zlata a stříbra z laciných substancí nebo elixír života tu hrají pouze podružnou roli. Podstatou je snaha pochopit vesmír a svět jinak než prostřednictvím bohů i touha získat nástroj k jeho proměnám. Ale nejen to, alchymie v Zósimově podání je především nástroj k proměně samotného alchy­misty. Ve svém díle ji definuje jako znalost „složení vod, pohybů, růstu a přeměnu duchů a těl“. Pod pojmem „duch“ starověký ­autor míní jakousi nehmotnou podstatu všeho.

Zósimos se však nepovažuje za prvního alchymistu, což odpovídá historické realitě. Nebylo by od věci přiblížit se ke kořenům alchy­mie četbou dřívějších děl. Jenže máme smůlu. Originální alchy­mistické spisy se ze starší doby nedochovaly. Roku 296 našeho letopočtu totiž římský císař Dioklecián (244–316 n. l.) provozování alchymie pod přísnými tresty zakázal, shromáždil všechny alchymistické knihy a poručil je spálit.