Pro alchymii je příznačná záliba v laikům nesrozumitelné symbolice

Pro alchymii je příznačná záliba v laikům nesrozumitelné symbolice Zdroj: Profimedia.cz

Pro alchymii je příznačná záliba v laikům nesrozumitelné symbolice
Alchymistka Marie Prorokyně na ilustraci ze 17. století
Staroegyptský bůh Toth
Hermes Trismegistos se Smaragdovou deskou na výzdobě katedrály v Sieně
Alchymistická laboratoř
5
Fotogalerie

Tajemství křivulí: Proč byla alchymie považována za tajné umění a kdo stál u jejích počátků

„Patláma, patláma, patláma i žbrluch,“ říká jeden z podvodných alchymistů Rudolfovi II. ve filmu Císařův pekař, zatímco jiný klame císaře poněkud sofistikovaněji: „Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl makrokosmos s mikrokosmem, zkrátka elixír se nedaří.“ Karikatura renesanční alchymie v populární agitce sklízí dodnes úspěchy. Ve skutečnosti byla alchymie mezičlánkem mezi magií, filozofií a vědeckými pokusy.

P ůvod alchymie je zahalen tajemstvím. Blízko k ní měl Zósimos (nebo Zósimus) z Anapole, který žil na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu, tedy více než jedno tisíciletí před „zlatoději“ Rudolfa II. Zósimos je považovaný za nejstaršího známého alchy­mistu, o jehož existenci nejsou pochybnosti.

Císařův zákaz

Zósimos působil v Egyptě, kde tehdy vládli Ptolemaiovci. Do dnešní doby se dochovalo několik jeho spisů a zlomků textů, částečně v řeckých originálech, ale především až v pozdějších arabských překladech. K nejvýznamnějším dochovaným dílům patří Kniha obrazů a Kniha klíčů k dílu. Ukazují jinou alchymii než tu, která se uhnízdila v představách moderního člověka.

Výroba zlata a stříbra z laciných substancí nebo elixír života tu hrají pouze podružnou roli. Podstatou je snaha pochopit vesmír a svět jinak než prostřednictvím bohů i touha získat nástroj k jeho proměnám. Ale nejen to, alchymie v Zósimově podání je především nástroj k proměně samotného alchy­misty. Ve svém díle ji definuje jako znalost „složení vod, pohybů, růstu a přeměnu duchů a těl“. Pod pojmem „duch“ starověký ­autor míní jakousi nehmotnou podstatu všeho.

Zósimos se však nepovažuje za prvního alchymistu, což odpovídá historické realitě. Nebylo by od věci přiblížit se ke kořenům alchy­mie četbou dřívějších děl. Jenže máme smůlu. Originální alchy­mistické spisy se ze starší doby nedochovaly. Roku 296 našeho letopočtu totiž římský císař Dioklecián (244–316 n. l.) provozování alchymie pod přísnými tresty zakázal, shromáždil všechny alchymistické knihy a poručil je spálit.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!