Pochodeň s ošklivou minulostí: Kdo vymyslel štafetu z řecké Olympie a proč v Praze olympijský oheň uhasili?

V polovině dubna 2024 před chrámem bohyně Héry v řecké Olympii vzplanula olympijská pochodeň, přestože se slunce schovalo za mraky a jeho paprsky nemohly oheň zažehnout. Prvním členem letošní olympijské štafety se stal řecký veslař Stefanos Ntouskos. U nedalekého památníku, kde je pohřbeno srdce Pierra de Coubertina, od něj pochodeň převzala trojnásobná zlatá medailistka z Atén Laure Manaudouová. Osmého května posvátné plameny doputovaly z Atén do Marseille na palubě historické plachetnice. Bezmála dvousetletý trojstěžník Belem doprovodila do Starého přístavu tisícovka lodí. Na francouzskou pevninu vynesl pochodeň plavecký šampión Florent Manaudou, jenž pak předal štafetu paralympijské atletce Nantenin Keïtaové. V pátek 26. července ozářil olympijský oheň Paříž.

Pochodeň pro olympijské hry, které se po sto letech opět konají ve městě nad Seinou, je elegantní. „Chtěl jsem, aby byla jednoduchá a dokonale symetrická,“ prohlásil její autor, designér Mathieu Lehanneur. „Olympijská pochodeň je symbolem soudržnosti, její role je naprosto klíčová. Během štafety putovala tisíce kilometrů po zemi i po moři, od člověka k člověku. Její jemné křivky ztělesňují mírumilovnost, souměrný tvar představuje rovnost mezi sportovci, zvlněný povrch pak připomíná Seinu,“ dodal tvůrce.

Pařížská pochodeň z recyklované oceli měří sedmdesát centimetrů, váží kilo a půl. Potěžkat si ji mohl vodní slalomář Jiří Prskavec, jenž olympijský oheň hrdě provezl peřejemi. „Co by se stalo, kdyby spadla do vody a plameny uhasly?“ ptal se pořadatelů štafety olympijský vítěz z Tokia. Dozvěděl se, že se to stát nesmí.

Jednou však olympijská pochodeň po cestě zhasla. Stalo se to před osmdesáti osmi lety. V Praze. A nešťastná náhoda to rozhodně nebyla.