Achtung Panzer! Vláda bude kupovat další německé tanky. Kolik jsme jich v minulosti sami vyráběli?

Pokud vše proběhne podle plánu, měla by mít Armáda České republiky po roce 2030 122 leopardů, neboť čtrnáct starších už dostala darem od spolkové vlády a dalších čtrnáct dostane, takže nakonec by mělo její park tvořit 42 tanků Leopard 2A4 a tři vyprošťovací tanky Büffel. Nyní má k dispozici 33 modernizovaných sovětských tanků T-72M4 CZ, což je ve světle vývoje války na Ukrajině, kde Rusové podle údajů generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU) z 25. května 2024 ztratili od začátku agrese už 7650 tanků, i když toto tvrzení nelze nezávisle ověřit a patrně je silně nadsazené, žalostně málo. Podívejme se tedy, jak jsme si vedli v minulosti.

Chaos v Beslanu, Olympijský masakr a další zpackané protiteroristické zásahy, při kterých umírali rukojmí

Historie

Těžkopádný hybrid

Československo, jež se vyznačovalo vyspělým zbrojním průmyslem, vyrábělo a vyváželo od třicátých let minulého století tanky vlastní konstrukce. Prvního října 1937 vznikly čtyři rychlé divize. Jak tyto svérázné hybridní svazky hodnotil uznávaný odborník Ota Holub ve svém díle  Československé tanky a tankisté?

„Tanky sice tvořily hlavní údernou sílu tohoto nového typu vyšší jednotky, ale organizační složení rychlé divize nevytvářelo pro zasazení tanků do bojové činnosti vhodné podmínky. Spojení dvou různorodých prvků – motorizovaného a hipického – v rámci divize prozrazovalo nevyhraněné pojetí předpokládané činnosti rychlé divize v boji. Organizace rychlé divize byla příliš složitá, těžkopádná, obě brigády měly podstatně rozdílnou pochodovou rychlost. Počet tanků zařazených do jednotlivých divizí byl vcelku nízký, zejména u 3. rychlé divize. Chyběly jim speciální týlové složky, zajišťující opravárenskou službu, počet protitankových zbraní divize nebyl rovněž dostačující. Všechny uvedené nedostatky v míru se projevovaly jen jako závěry diskusí o teoretických problémech zasazování rychlých divizí. Markantně se však projevily zejména v období, kdy se jednotky rychlých divizí po vyhlášení květnové ostrahy hranic a zářijové mobilizace skutečně soustředily a připravovaly k zahájení bojové činnosti.

Potvrdilo se, že rychlé divize mohly jen velmi těžko plnit úlohu zálohy hlavního velitelství, že mohou plnit jen ten úkol, ke kterému byly skutečně předurčeny, tj. tvořit zálohu armády.

,Armádní rychlá divize do příchodu záloh hlavního velitelství měla vyhovovati k získání jakéhosi dočasného úspěchu či k ucpání průlomu, než dojdou zálohy hlavního velitelství: stupňovat jaksi zálohy bitevních divizí a sborů prvního sledu. Nepřikládala se jí způsobilost ucpat průlom nebo využít úspěchu při něm v rozhodujících bitvách definitivně nebo výlučně, poněvadž k tomu svými silami vzhledem k šířkám takových bojištních událostí nikdy nemohla stačit.‘ Velitel 2. rychlé divize v tomto svém závěru k možnému bojovému nasazení rychlé divize pokračoval: ,Naše rychlá divize není způsobilá konati přesuny nad 100 km od jedné armády ke druhé, je však velmi způsobilá v rámci některé z armád vykonávati ty úkoly, k nimž byla organizována, tj. likvidovat nebo omezit neúspěch mateřské armády nebo využít jejího úspěchu, dokud nepřijde záložní divize hlavního velitelství s úlohou definitivní. Je tedy způsobilá zúčastnit se v rámci armády jejího manévru, ale jen v prostoru rozpětí armádní operace. Není však způsobilá provádět samostatné operace přes 30 km před armádou bez operačního spojení s touto.‘

Vývoj situace v září 1938 dokázal, že rychlá divize by i tento úkol plnila jen velmi obtížně. Nedomyšlené spojení jezdectva, tankových jednotek, motorizované pěchoty, cyklistických jednotek, motorizovaných i hipomobilních podpůrných prostředků (dělostřelectva, jednotek protitankové a protiletadlové obrany, spojovacích a ženijních) a týlových složek představovalo jen určitý kompromis. Byl to výsledek sporů mezi stoupenci francouzského defenzívního pojetí boje a stoupenci útočného boje, vedeného alespoň na některých úsecích – zastánci francouzské lehké divize typu 1932 a mechanizované divize 1935, tzn. důstojníků hlavního štábu, kteří pochopili přednosti organizace sovětských jednotek, jejichž činnost sledovali při manévrech v Bělorusku a na Ukrajině v letech 1935 a 1936. Nutno přiznat, že rychlá divize byla kompromisem, který i v hornatém, členitém terénu pohraničních oblastí, kvůli němuž byl prosazován silný hipický prvek, měl více nedostatků než kladů. Kdyby bylo došlo ke skutečné bojové činnosti, byl by tento spekulativní názor při zasazení těchto jednotek s největší pravděpodobností potvrzen.“ 

Před 75 lety provedli Sověti první jaderný test. Na vývoj atomové bomby dohlížel Stalinův kat

Historie

A jak na tom byli Němci?

Třetí říše postavila po roce 1935, kdy znovu zavedla všeobecnou brannou povinnost, zprvu tři a do zářijové krize osmatřicátého roku ještě čtvrtou tankovou divizi. Organizací a začleněným počtem bojové techniky tvořily nesrovnatelně mohutnější síly než čtyři československé rychlé divize. Tanková divize Wehrmachtu se členila na tankovou brigádu, skládající se ze dvou tankových pluků, a motorizovanou brigádu o dvou pěších motorizovaných plucích s divizními útvary. Německá Panzerdivision tohoto typu měla mít celkem 448 lehkých, 113 spojovacích a dělových tanků, osm rádiových obrněných automobilů, 28 lehkých a 12 těžkých obrněných automobilů. Do zářijové krize 1938 však žádná divize předepsaného počtu tanků nedosáhla, a jak vidíme z níže uvedené tabulky, takticko-technickými parametry tanků za našimi dokonce zaostávala.  

Porovnání takticko-technických vlastností československých a německých tanků ve 30. letech XX. století

Počty tanků československé armády k 29. 9. 1938 a poměr sil podle Jana Angera

V září 1938 mělo Československo celkem 418 tanků a tančíků, spojenecká Francie 3300, Británie 375 (ovšem v roce 1936) a Jugoslávie 56. Bezkonkurenčně nejsilnější tankovou velmoc představoval Sovětský svaz s 18 664 obrněnci.Německo disponovalo 1983 tanky a tančíky a Maďarsko 150.„V té době zaujímalo Československo v oboru vývoje a produkce tanků v celosvětovém měřítku poměrně významnou pozici, neboť nejenže plně pokrývalo svoji domácí potřebu, ale úspěšně konkurovalo světovým zbrojním velmocím v jejich vývozu. Za pouhé čtyři poslední roky meziválečné existence proniklo se svými tanky a tančíky do armád Rumunska, Jugoslávie, Íránu, Švédska, Švýcarska a Peru, což zde mělo, jak ještě dále uvidíme, své pokračování i v poválečném období,“ píše Vladimír Francev ve své průkopnické knize Československé tankové síly 1945–1992.

Před 80 lety vypuklo Slovenské národní povstání, největší protifašistické vystoupení Slováků

Historie

Výroba tanků v Československu (od 23. 11. 1938 v Česko-Slovensku) od roku 1918 do 15. 3. 1939

V cizích službách

Říšský kancléř Adolf Hitler oznámil 28. dubna 1939 ve svém projevu v Říšském sněmu, že Německo se po zřízení protektorátu zmocnilo 469 československých tanků.

Němci velmi dobře znali kvality tanků československé konstrukce a výroby, a proto je neváhali aktivně použít. V polském tažení připadlo z 236 nenávratně ztracených tanků sedm na PzKpfw 35(t) a stejný počet na PzKpfw 38(t), jak se nyní označovaly lehké tanky české konstrukce LT vz. 35 a LT vz. 38. Ve vítězné západoevropské kampani v květnu až červnu 1940 představovaly až třetinu všech nasazených německých tanků! Avšak po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem 22. června 1941 jejich 37mm škodovácké kanóny nestačily na moderní sovětské střední tanky T-34 vyzbrojené 76,2mm kanónem, neprostřelily jejich pancíř ani zblízka, a Němci je tudíž stahovali na méně exponované úseky fronty.   

Podle knihy Thomase Jentze Tanková vojska ztratila Panzerwaffe ve druhé světové válce úhrnem 23 166 tanků, z toho 149 PzKpfw 35(t) a 1508 PzKpfw 38(t).  

Hodina dějepichu: Byl Magalhães skutečně první člověk, který obeplul planetu?

Hodina dějepichu

Poválečné období

Po skončení druhé světové války představovala základ znovu budovaného tankového vojska Československá samostatná obrněná brigáda, jež se od 1. června 1945 změnila na 1. tankový sbor, který se svými 224 středními a 38 lehkými tanky představoval valnou většinu našich tankových sil. Sloužilo v něm 6648 mužů, z toho 114 důstojníků z povolání a 387 záložních.

První československá tanková brigáda, jež vznikla v Sovětském svazu, dosáhla po doplnění 60 tanky T-34/85 od 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva tabulkových počtů. Byla podřízena 3. vojenské oblasti a měla 70 tanků T-34/85, čtyři zastaralé T-34/76, jeden lehký T-70M a sedm těžkých IS-2. Její personál tvořilo 5179 osob včetně 43 aktivních a 127 záložních důstojníků.

Československý projekt tanku všeobecného použití (TVP 50/51), majícího nahradit značně nesourodý park britských, amerických, sovětských a kořistních německých obrněnců, nám zatrhla Moskva, jež se stala výhradním dodavatelem tohoto typu zbraně. Po válce poskytla Československu licence na výrobu tanků T-34, T-54/T-55 a T-72. 

Tanková velmoc

Československo se postupně měnilo ve skutečnou tankovou velmoc. Množstvím tanků v poměru k počtu vojáků i obyvatel zaujímalo druhé místo po Izraeli. Jak známo, země východního bloku žárlivě střežily údaje o svém vojenském úsilí a data nezveřejňovaly, a když, tak jen zcela sporadicky, a to ještě ne vždy působila věrohodně.

Zlom přinesla až Gorbačovova politika glasnosti. V lednu 1989 se tak naši občané z Prohlášení výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy O poměru počtů ozbrojených sil a výzbroje organizace Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu v Evropě, přilehlých mořích a oceánech s překvapením dozvěděli, že Československo zaujímalo se svými 4585 tanky k 1. červenci 1988 v rámci Varšavské smlouvy druhé místo po SSSR! (Bylo by zajímavé dozvědět se, jaké místo nyní zaujímá Armáda České republiky v rámci NATO.) Abychom si učinili představu, jakou sílu to představovalo, uveďme, že Británie, jež tank za první světové války vynalezla, jich ke stejnému datu měla 2000, Francie 3190, Itálie 2330, vojensky velmi silné Řecko 2000 a Turecko, udržující druhé nejpočetnější ozbrojené síly NATO, 4320.

Kluci ze Židenic: Osudy spoluhráčů z fotbalového klubu se během 2. světové války dramaticky rozešly

Causy

Pokud se chceme srovnávat dokonce v globálním měřítku, můžeme směle prohlásit, že v té době jedině Sovětský svaz, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Spolková republika Německo tankovými silami překonávaly Československo!

Dokonce i armády Středního východu, kde tanky nalezly široké uplatnění v arabsko-izraelských válkách, za Československem v množství tanků zaostávaly. Tak například Izrael jich měl v témže roce 3900, Sýrie 3970, Egypt 2200 a Jordánsko 1107. Naše republika patřila rovněž k předním světovým výrobcům a vývozcům tanků, jak vyplývá z níže uvedeného přehledu.

Oponenti mohou zcela přirozeně a logicky namítnout, že pouhá suchá čísla ještě nevypovídají o tom, kolik tanků bylo pojízdných, jakými takticko-technickými ukazateli se mohly pochlubit naše a západní tanky, jaké úrovně dosahoval výcvik osádek apod.

Ale že se tankové síly Armády České republiky smrskly z pěti tankových divizí Československé lidové armády na pouhý 73. tankový prapor v Přáslavicích, nijak okecat nelze.

Poválečná výroba a vývoz československých tanků (1951–1991)