Žena, která sázela stromy a chtěla z Afriky udělat lepší místo. Před dvaceti lety získala Nobelovu cenu míru
Keňská aktivistka Wangari Maathai, známá jako Mama Miti neboli Matka lesů, byla první Afričankou, která získala Nobelovu cenu za mír. Její hnutí Green Belt Movement se zaměřovalo na boj proti ničení keňské krajiny vysazováním stromků. Postupem let přerostlo v celoafrické hnutí bojující za ekologii, demokratické principy a práva žen.
Wangari Maathai se narodila do bouřlivého období, kdy v Keni propukal boj za osvobození od britské nadvlády. Z malé vesnice v horách se s rodiči nejprve přestěhovala do údolí Rift Valley, kde otec pracoval na farmě anglického kolonisty. Povstání Keňské osvobozenecké armády ale rodinu vyhnalo zpátky do hor, kde se Wangari dostalo jen základního vzdělání v místní malé škole. Jako nejlepší žačka z ročníku dostala možnost studovat na soukromé katolické škole a poté na střední škole ve městě Limuru.
Studium v USA a návrat domů
Výborné školní výsledky umožnily mladé studentce získat stipendium v programu, pro který se vžil název Kennedy Lift. Jeho koncept navrhl keňský politik a aktivista Tom Mboya, který lobboval u světových velmocí, aby umožnily studium afrických studentů na západních univerzitách. Rozšíření programu umožnil dar nadace rodiny Kennedyů, který inicioval tehdejší senátor JFK. Wangari se díky němu dostala na vysokou školu v Kansasu. Z ní pak pokračovala na univerzitu v Pittsburghu, kde jako první Východoafričanka získala akademický titul z biologie a veterinárního lékařství. Pro ni samotnou ale byla stejně důležitá zkušenost s účastí na kampani pittsburských ekologů bojujících proti znečišťování městského ovzduší.
Mizející stromy
V roce 1967 se Wangari Maathai vrátila domů do Keni, kde měla domluvené místo na univerzitě v Nairobi. Když dorazila na katedru, zjistila, že její post děkan přidělil jinému kandidátovi, pravděpodobně kvůli tomu, že byl muž. Mladá vědkyně se k práci dostala až po mnoha měsících, ale prodlevu rychle dohnala. V roce 1977 získala jako první žena v Keni titul profesorky veterinárních věd a celou svou zbývající kariéru zasvětila snaze zrovnoprávnit ženy v prostředí keňských univerzit. Se stejnou vervou se pustila i do práce mimo akademickou půdu.
Dvě oblasti, na které se zaměřila, byla snaha o zlepšení pozice žen ve společnosti a boj proti deforestaci krajiny. K obojímu měla osobní vztah. Vyrůstala v odlehlé vesnické oblasti, kde ženy musely každý den nachodit při shánění dřeva a vody desítky kilometrů. S industrializací venkova se situace paradoxně ještě zhoršovala. Vláda ochotně postupovala developerským spolčenostem velké části krajiny, ze kterých kvůli živelné výstavbě mizely rozsáhlé lesní ekosystémy. Vesnické komunity tím pádem ztrácely tradiční zdroje obživy a nová zástavba jim žádné alternativy nepřinášela.
Green Belt Movement
Wangari Maathai si byla vědoma, že deforestace a postavení žen v keňských venkovských komunitách jsou vzájemně provázané problémy. Rozhodla se je proto řešit najednou. Prvním počinem bylo založení lesní školky poblíž metropole Nairobi, která měla poskytovat nezaměstnaným ženám pracovní příležitosti. Přestože její manžel vyhrál volby do parlamentu s příslibem vytváření nových pracovních míst, nedokázal projektu zajistit financování a školka byla nucena zavřít. Wangari se ale nevzdala. Díky působení v různých organizacích (byla například ředitelkou keňského Červeného kříže) získala kontakty v OSN a v její environmentální odnoži UNEP (United Nations Environment Programme). Zúčastnila se první mezinárodní konference o řešení problémů urbanizace Habitat I. a do Keni se vrátila v roce 1977 s myšlenkou rozšířit ideu lesních školek na celostátní úroveň. Projektu dala jméno Green Belt Movement (Hnutí zeleného pásu).
Aktivismus a vězení
Myšlenkou Green Belt Movement bylo zaměstnávat ženy ve vesnických komunitách v rámci projektů vysazování stromů. Stálá práce měla poskytnout ženám finanční samostatnost, sázení nových porostů zároveň bojovalo s odlesňováním krajiny. Hnutí vzbudilo velký ohlas v zahraničí a na jeho činnost přispěla jak OSN, tak například i Norská společnost na ochranu lesů. Doma ale hnutí naráželo na odpor, protože ženská emancipace do tradičních keňských hodnot nezapadala. Sama Wangari se kvůli tomu rozvedla, protože ji manžel označil za nezvladatelnou a obvinil ji z nevěry. Když si stěžovala na výnos, který bral nepodložené obvinění v potaz, poslal ji soudce za pohrdání soudem do vězení.
Vězení nebylo v životě Wangari Maathai ničím neobvyklým. Asi nejhorší zkušenost zažila během protestu proti kácení stromů v centrálním parku Uhuru v Nairobi. Skupina investorů zde hodlala vystavět sídlo státní mediální agentury. Protestní akce vedená Wangari Maathai ale vzbudila pozornost keňské veřejnosti i zahraničních médií a developeři se negativního obrazu zalekli. Aby členky Green Belt Movement odradili od dalších protestů, iniciovali s pomocí vládních úřadů trestní akci. Policie aktivistky nejprve pozatýkala a brutálně je zbila. Wangari se poté stala cílem státní šikany, kdy jí bylo vyhrožováno smrtí a byla nucena k emigraci. Když neuposlechla, byla spolu s dalšími demokratickými aktivisty uvězněna.
Změna k lepšímu
Situace v Keni se začala měnit až v 90. letech, kdy se proti vládě jedné strany prezidenta Daniela Arap Moie zorganizovala opozice. Do boje za svobodné volby se zapojila samozřejmě i Wangari Maathai a její Green Belt Movement. Do parlamentu se sice v roce 1992 nedostala, hrála ale velkou roli v aktivizaci venkovských komunit a v zajišťování mezinárodní podpory demokratizačního procesu. V roce 2002, po mnoha letech šikany a opakovaného zatýkání, byla jako členka spojené opoziční Duhové koalice zvolena do parlamentu. Hlasovalo pro ni 98 % všech voličů jejího okrsku.
V pozici ministryně životního prostředí konečně získala vliv i prostředky, které pro svou práci potřebovala. Hnutí Green Belt Movement jen v Keni dokázalo zasadit přes 50 milionů stromů. Desítky tisíc žen díky němu získalo stálé zaměstnání a vzdělání v oborech ochrany přírody, lesnictví, včelařství a ekologické výroby potravin. Program se rozšířil do Tanzanie, Zimbabwe, Etiopie a dalších afrických zemí a k ekologické osvětě přibíral i projekty ochrany lidských práv, zlepšování zdravotnictví a boje proti AIDS.
Nobelova cena
Nejvyšší ocenění celoživotní práce bylo Wangari Maathai uděleno před dvaceti lety, kdy 8. října 2004 získala Nobelovu cenu míru. Ve zdůvodnění komise uvedla, že cena byla udělena za holistický přístup k udržitelnému rozvoji, který zahrnuje ochranu demokracie, lidských a obzvláště pak ženských práv. Wangari Maathai, kterou Afričané překřtili na Mama Miti (Matku lesů), byla první Afričankou, které byla cena udělena.
