Nejslavnější zápas Muhammada Aliho sledovala čtvrtina planety. Odehrál se v Kongu a platil ho nacista
Historie boxu sahá až do éry starořeckých olympiád a najdete v ní celou řadu památných zápasů, které si generace fanoušků předávají jako posvátné legendy. O žádném z nich se ale v boxerské komunitě nemluví tak často jako o utkání mezi Muhammadem Alim a Georgem Foremanem. Zvonec rozhodčího zahájil Rumble in the Jungle přesně před půl stoletím.
Muhammad Ali nedostal přezdívku „The Greatest“ (Největší) jen tak nadarmo. Do ringu se postavil pod svým rodným jménem Cassius Clay už jako dvanáctiletý junior. V amatérské boxerské lize dosáhl neuvěřitelného skóre 100:8 a v 18 letech získal na olympiádě v Římě v polotěžké váze zlatou medaili. V profesionální lize si během tří let proklestil cestu mezi nejlepší boxery a v roce 1964 na Floridě porazil úřadujícího mistra těžké váhy Sonnyho Listona. Několik dní po slavném vítězství své fanoušky šokoval prohlášením, že se přidává k radikálnímu afrocentrickému hnutí Nation of Islam a zříká se jména, které jeho předkům přidělili bílí otrokáři. K odvetě proti Listonovi nastoupil už s novým jménem Muhammad Ali a soupeře už v prvním kole nemilosrdně knokautoval. Během následujících tří let nenašel přemožitele.
Přerušená kariéra
Aliho hvězdná kariéra se zadrhla v roce 1967, kdy odmítl narukovat do války ve Vietnamu. Boxerská federace mu odebrala licenci, a mladému radikálovi hrozilo dokonce i vězení. Právní bitva se vlekla celé další tři roky a nucená přestávka byla na šampionově výkonnosti znát. Když nastoupil v roce 1971 proti úřadujícímu mistrovi Joe Frazierovi, odešel po dvanácti kolech zbitý a poražený na body.
Frazier se z obhájeného titulu netěšil dlouho. Na scéně se totiž objevil George Foreman. Třiadvacetiletý obr s neotesanými manýry, povahou rváče a drtivým úderem. S Joe Frazierem se utkal na Jamajce v Kingstonu a v prvních dvou kolech ho šestkrát poslal k zemi, než rozhodčí zápas ukončil. Fraziera pak porazil i Ali, a otevřela se mu tak možnost vyzvat mladého šampiona Foremana na souboj a získat zpátky titul mistra světa.
Diktátor a nacista
Rozdíly v osobnostech obou šampionů, Aliho politické postoje a jeho triumfální návrat mezi boxerskou špičku udělaly z nadcházejícího utkání událost roku. Manažeři obou borců si toho byli dobře vědomi a požadovali po pořadatelích tehdy astronomickou sumu 5 milionů dolarů pro každého. Jediný promotér, který si troufl výzvu přijmout, byl Don King – bývalý majitel ilegální sázkařské kanceláře, který strávil několik let za mřížemi kvůli dvěma vraždám. King sice 10 milionů neměl, měl ale nekonečné ambice, obrovský promotérský drajv a kontakty na lidi, kteří dokázali leccos zařídit.
Jedním z Kingových známých byl Fred Weymar, bývalý člen americké nacistické strany German American Bund. Když Weymarovi a jeho kamarádům nevyšel plán uspořádat před II. světovou válku v USA nacistický puč, ukryl se do chaosu poválečné postkoloniální Afriky a uchytil se v administrativě státu Zaire (dnešní Demokratická republika Kongo). Ve vládě prezidenta Mobuta Sese Seka se dostal až na pozici správce státní pokladny a obstarání 10 milionů dolarů pro něj nepředstavovalo žádný velký problém. Jeho šéf prezident Mobutu výdaj ochotně schválil, protože byl na začátku 70. let v delikátní situaci. Ve své zemi sice vládl jako neomezený diktátor, na mezinárodní scéně ale rychle ztrácel podporu světových velmocí a po vraždě hrdiny protikoloniálního odboje Patrice Lumumby se proti němu postavili i představitelé lidskoprávních organizací.
Myšlenka zápasu pojatého jako oslava afrocentrismu ho přímo nadchla: „Zápas mezi dvěma černými atlety v africké zemi, pořádaný černým promotérem a přenášený do celého světa. Tomu říkám vítězství mobutismu,“ vykřikoval prý nadšeně. Don King zakrátko obdržel šek na 10 milionů a k němu navíc i sumu potřebnou k uspořádání hudebního festivalu afroamerických umělců. Tři dny před zápasem měl v Zaire vystoupit James Brown, B. B. King, Miriam Makeba, Celia Cruz, The Spinners, Bill Withers, The Crusaders, Manu Dibango a orchestr Fania All-Stars. Jediný detail, který se vládci nelíbil, byl Kingem navrhovaný název zápasu: „From the Slave Ship to the Championship“ (Z otrokářské lodi k titulu šampiona). Promotér proto jméno změnil na „Rumble in the Jungle“ (Bitva v džungli).
Ali, bomaye!
V pozdějších letech bylo Alimu často vyčítáno, že se zapojil do podniku financovaného nacistickým poradcem zkorumpovaného diktátora. V roce 1974 měl ale boxer jasný cíl získat zpátky titul mistra světa těžké váhy a s ním i sympatie americké veřejnosti. V cestě za jeho dosažením ho nemohlo nic zastavit. Zápas pro něj začal v podstatě ihned po přistání v Zaire, kam oba boxeři přiletěli několik týdnů předem, aby si zvykli na horké a vlhké klima. Foreman zde očividně trpěl, stranil se veřejnosti a stěžoval si na vedro, tréninkové podmínky i stravu. Ali se oproti tomu stal okamžitě miláčkem davů. Účastnil se společenských událostí, rozdával podpisy i rozhovory a ochotně pózoval fotografům s partami místních dětí. Skupiny výrostků pak na jeho popud pobíhaly kolem Foremanových tréninků a vykřikovaly: „Ali, bomaye!“ (Ali tě zabije!). Optimismus domácího publika nicméně nesdíleli ani experti, ani sázkaři, kteří na Foremanovo vítězství vypisovali kurs 3:1. Měli pro to dobrý důvod. Šampion byl o sedm let mladší než Ali, byl v lepší formě a oba své předchozí vyzyvatele Joe Fraziera a Kena Nortona knokautoval už ve druhém kole. Mezi zasvěcenci se šeptalo, že Muhammad Ali v Zaire neriskuje jen svou kariéru, ale i zdraví.
Rope-a-dope
Zvonec prvního kola Rumble in the Jungle zazněl 30. října 1974 v půl páté ráno. Časná hodina byla zvolena kvůli placenému televiznímu přenosu, který v USA započal v 10 hodin večer. V aréně bylo namačkáno na 60 tisíc diváků, u televizí zápas sledovala skoro miliarda dalších. Dočkali se zápasu, o kterém mluví boxerští odborníci dodnes, ale nedokázali se shodnout, jestli byla Aliho strategie plánovaná, nebo vznikla na místě kvůli úmornému vedru. Namísto aby si soupeře držel od těla svým proslulým „tanečním“ stylem, stahoval se Ali už od druhého kola k provazům, zavěšoval se do nich a nechal se zasypávat údery. Proti taktice nazvané později „rope-a-dope“ vyznívala Foremanova síla naprázdno. Rány do těla absorbovaly pružné provazy ringu, o které se Ali opíral. Na jeho daleko zakloněnou hlavu Foreman dosáhl jen zřídkakdy a většinu útoků Ali dokázal zastavit nezvyklými kryty připomínajícími techniky východních bojových umění.
Po několika kolech začal přehřátý Foreman ochabovat. Ali měl ale sil pořád dost a začal využívat každé příležitosti k protiútokům. Foreman inkasoval řadu tvrdých úderů a bylo mu jasné, že musí zápas brzy ukončit. Vystupňoval intenzitu útoků a v sedmém kole se mu podařilo zasáhnout tvrdým hákem soupeřovu odkrytou bradu. Namísto aby se Ali poroučel k zemi, zavěsil se do Foremana a v klinči mu zašeptal do ucha: „Na víc nemáš, Georgi? Máme ještě osm kol a ty už nemůžeš.“ Z publika mezitím znělo bouřlivé skandování: „Ali, bomaye!“
Rozhodující chvíle nastala v osmém kole. Unavený Foreman věděl, že musí vsadit vše na jednu kartu a Aliho knokautovat. Ali ale dokazoval, že stále umí „létat jako motýl a bodat jako včela“. Odpoutal se od provazů, tančil na špičkách a hrozivým hákům uhýbal bradou o pouhé milimetry. V jedné chvíli se mu naskytla šance přejít do protiútoku. Vyklouzl z rohu ringu a dezorientovaného protivníka do něj uzavřel. Levý hák vedený skoro až od pasu zasáhl Foremana do brady a nadzvedl mu hlavu. Zlomek vteřiny poté následoval Aliho drtivý pravý direkt. Šampionovi se podlomily nohy a jakoby ve zpomaleném filmu padl k zemi. Během odpočítávání se dokázal zvednout na koleno, ale postavit se včas nestihl. Aréna vybuchla nadšením. Ali se stal novým mistrem.
King a The Greatest
Zápas zhlédla před 50 lety skoro čtvrtina všech obyvatel planety. Z vysílacích práv a poplatků za prémiové placené přenosy získal Don King a jeho společníci odhadem 100 milionů dolarů. Z bývalého trestance se rázem stal nejvlivnější promotér a manažer na boxerské profesionální scéně. Do jeho stáje patřil i Muhammad „The Greatest“ Ali a spekuluje se, že se kvůli Kingově ziskuchtivosti vracel do ringu i v letech, kdy se u něj začaly projevovat vážné zdravotní problémy. Poslední zápas absolvoval jako čtyřicátník proti soupeři o 12 let mladšímu. Po prohře Ali v roce 1981 ukončil kariéru s pouhými pěti prohrami a 56 vítězstvími. Žádné z nich ale nebylo tak cenné jako legendární bitva v rozpálené džungli tropického Konga.
