Chtěl zabít Hitlera, aby zabránil válce. Stačilo dvacet minut a Johann Georg Elser by byl úspěšný
Před 85 lety vybuchla v mnichovské pivnici bomba, která měla zlikvidovat Adolfa Hitlera a nejužší nacistické vedení. Hitler shodou okolností smrti unikl a incident využil k rozpoutání štvavé kampaně proti svým domácím i zahraničním oponentům. Za činem přitom nestál komplot armády ani zahraniční agenti, ale obyčejný truhlář Johann Georg Elser, který věděl, že populistický fašista vede Německo do další světové války.
Adolf Hitler se poprvé pokusil převzít v Německu moc 8. listopadu 1923. Svůj úmysl ohlásil během projevu v mnichovské pivnici Bürgerbräukeller, a pro akci se proto vžil název Beer Hall Putsch neboli Pivní puč. Pokus skončil přestřelkou s policií a Hitler byl zatčen a uvězněn. Jako správný diktátor ale konflikt se zákonem využil k ještě intenzivnější sebepropagaci a prezentoval ho jako důkaz, že se ho zkorumpovaný státní aparát bojí. Aby své tvrzení podtrhl, opakoval ho každý rok 8. listopadu během projevu v mnichovské pivnici, kde neúspěšný puč započal. Zvyk neporušil ani v roce 1939, kdy již několik měsíců doutnal válečný konflikt, ke kterému jeho politika od samého počátku směřovala. Od tradice se odklonil pouze tím, že projev zkrátil, aby stihl vlak z Mnichova do Berlína. Namísto obvyklých 90 minut řečnil pouze necelou hodinu a vynechal i obvyklé zdravice se svými příznivci. V 9 hodin a 12 minut odkráčel v doprovodu Goebbelse, Hesse, Bormanna a Himmlera lesem vztyčených pravic z pivnice. Osm minut poté explodovala na řečnickém pódiu bomba.
Jak se ukázalo, výbušné zařízení bylo skryto v dutině pracně vyhloubené ve sloupu přímo za řečnickým pultem. Exploze smetla celé pódium a do jeho trosek se vzápětí zhroutila část stropu. Tlaková vlna a padající suť zabila osm lidí a desítky dalších zranila. Hitler zareagoval opět jako správný diktátor a pokus o atentát označil jako důkaz zoufalosti svých nepřátel. Ani on, ani jeho nejbližší klika přitom neměli tušení, kdo za výbuchem stojí.
Propaganda a výroba viníků
Podezřelých bylo více než dost. Hitler se k vládě dostal postupným přebíráním moci nad širokým konzervativně nacionalistickým hnutím, ve kterém měl mnoho oponentů. V červenci 1934 nechal vedoucí osoby opozice během Noci dlouhých nožů povraždit, nepřátel se však úplně zbavit nedokázal. Za pokusem o atentát mohl stát například Otto Strasser, bratr zavražděného zakladatele NSDAP Gregora Strasseho, nebo přívrženci popravených velitelů „Hnědých košil“ SA. Proti Hitlerovým válečným plánům také stála ne nevýznamná část armádních velitelů. Sám vrchní velitel německé armády maršál Walther von Brauchitsch vůdce varoval, že vyhlášení války Francii a Británii může v armádě vyvolat vzpouru. Hitler na zprávu reagoval zuřivým křikem, že von Brauchitsch má váhavé důstojníky nechat popravit, nejistota o odhodlání armády zaútočit na evropské velmoci ale přetrvávala. Nezdařený atentát přišel v tomto ohledu Hitlerovým stratégům více než vhod.
Krátce po incidentu začal nacistický stranický deník Völkischer Beobachter přinášet „zaručené zprávy“, že za útokem na vůdce stojí nepřátelské mocnosti. Vinu svaloval mimo jiné i na Eduarda Beneše, největší nenávist ale propagandisté dštili na Velkou Británii. Strůjci výbuchu byli podle nich agenti britské tajné služby a rozkaz k provedení atentátu vydal sám premiér Neville Chamberlain. Aby v německé veřejnosti ještě více rozpoutali nenávist proti Británii, rozhodli se nacisté předhodit rozvášněným davům „skutečné“ pachatele. Sám šéf gestapa Heinrich Himmler kvůli tomu vyslal do Nizozemska svého agenta Waltera Schellenberga, který byl už několik měsíců v kontaktu s britskou rozvědkou. Schellenberg se vydával za člena tajného protihitlerovského odboje, tvrdil, že v Německu brzy proběhne mocenský převrat, a požadoval záruky, že Británie nový režim podpoří. Britové sice Schellenbergovi úplně nevěřili, byli s ním ale ochotni jednat, aby získali informace o dění v německé armádě. Když Schellenberg požádal své kontakty o schůzku, vyslala britská tajná služba do Nizozemska dva agenty, aby zjistili, kdo za neúspěšným atentátem stojí. Když major S. Payne Stevens a kapitán R.H. Best dorazili na domluvené místo, vyřítil se zpoza německých hranic vůz naložený ozbrojenými členy SS, kteří okamžitě zahájili palbu. Při přestřelce zahynul nizozemský řidič, oba britští agenti utrpěli zranění a byli odvlečeni do Německa.
Hitlerovi posloužili unesení agenti k vystupňování štvavé kampaně proti západním mocnostem. Fakt, že proti nim neexistovaly žádné důkazy a nikdy nebyli postaveni před řádný soud, byl zameten pod koberec a Stevens a Best byli potichu uklizeni do koncentračního tábora v Dachau. Nedlouho po jejich uvěznění do tábora přibyl skutečný strůjce výbuchu v pivnici. Nebyl jím žádný vysoce postavený důstojník ani zahraniční agent, ale obyčejný šestatřicetiletý truhlář Johann Georg Elser.
Obyčejný člověk
Elser byl hluboce věřící a levicově zaměřený pacifista. O politiku NSDAP se zajímal v době, kdy se vydávala za socialistické hnutí bojující proti nezaměstnanosti a zkorumpované vládě ignorující problémy obyčejných Němců. Brzy ale zjistil, že Hitlera obyčejní Němci vůbec nezajímají a politický vliv namísto k řešení nezaměstnanosti využívá k likvidaci opozice a upevnění vlastní moci. Elser nebyl založením politický radikál. Volil sice komunistickou stranu, jeho jediné aktivní angažmá ale bylo členství v truhlářských odborech. Když však viděl, že Německo směřuje pod Hitlerovým velením k další světové válce, rozhodl se vůdce a jeho kohortu zlikvidovat.
Amatérský atentátník si byl vědom, že s otevřeným útokem by kvůli Hitlerově ozbrojené stráži neuspěl. Věděl ale, že vůdce nikdy nevynechá svůj každoroční projev v mnichovské pivnici. Už v srpnu 1939 se proto před zavírací dobou ukryl v přísálí a v noci začal ve sloupu za pódiem opatrně hloubit dutinu. Práce mu zabrala skoro 40 nocí, byla ale úspěšná. V noci na 6. listopad do dutiny vložil bombu, aktivoval časovač nařízený na předpokládaný prostředek Hitlerova projevu a vyrazil na cestu ke švýcarským hranicím. Na přechodu v Kostnici ho zadrželi celníci kvůli podezření z pašeráctví. V batohu při prohlídce našli nářadí, součástky časovače, poznámky o výbušninách a pohled s vyobrazením mnichovské pivnice Bürgerbräukeller.
V podzemí berlínského sídla gestapa Elsera osobně vyslýchal sám Himmler. Ani pomocí mučení, drog a hypnózy se mu ale z Elsera nepodařilo dostat výpověď o skrytém komplotu ve velení Wehrmachtu. Elser sice údajně vypověděl, že výbušniny dostal od dvou neznámých mužů, ve skutečnosti si je ale pravděpodobně obstaral sám z kamenolomu, kde se nechal zaměstnat. Hitlerovi pobočníci se nakonec museli smířit s teorií, že záhadný atentát byl dílem jedince, který prohlédl faleš politiky populistického fašisty.
„Chtěl jsem zabránit válce“
Stačilo, aby Georg Elser posunul časovač o 20 minut, a Hitler i celé jeho velení mohlo zahynout na pódiu mnichovské pivnice. Jeho čin bohužel válku nezastavil. V Hitlerovi ale vyvolal paranoidní strach z konspirace uvnitř armády a přiměl ho odsunout začátek invaze do západní Evropy z listopadu 1939 až na květen 1940. Sám Elser byl celou válku vězněn v Dachau poblíž obou unesených britských agentů. V dubnu 1945 byli Stevens a Best převezeni do Rakouska, kde byli propuštěni a zachráněni postupujícími jednotkami Spojenců. Gregor Elser byl několik dnů před tím na Himmlerův příkaz zavražděn. Jeho jméno dnes nesou náměstí v Mnichově a v Kostnici. V roce 2003 vydala německá pošta známku s jeho portrétem doplněným větou: „Chtěl jsem zabránit válce.“
