Masakr v My Lai, obchod s otroky a vražedné pesticidy aneb Reportáže, které změnily svět
Před 55 lety zveřejnila nezávislá tisková agentura Dispatch News Service reportáž o vyšetřování incidentu v jihovietnamském městě My Lai. Díky práci reportéra Seymoura Hershe se celý svět dozvěděl o zločinu jednotek US Army, které pod vedením poručíka Williama L. Calleyho zavraždily během průzkumné akce stovky civilních obyvatel. Reportáž znamenala obrat ve vedení vietnamské války, v jejím vnímání americkou i světovou veřejností. Hersh se tak zařadil mezi elitní novináře, jejichž práce změnila světové dějiny.
Šestnáctého března 1968 zaútočily jednotky US Army na jihovietnamskou osadu Son My v oblasti usedlostí známých jako My Lai. Namísto očekávané pevnosti Vietkongu zde vojáci narazili na farmářské rodiny, které se chystaly k snídani. Zjištění nevedlo k deeskalaci akce. Zhruba stovka vojáků pod velením poručíka Williama L. Calleyho zahájila střelbu a během následujících hodin brutálně zavraždila dodnes přesně neurčený počet civilistů, včetně žen a dětí. Počet obětí je odhadován až na více než 500.
Jeden z nejhorších válečných zločinů v americké historii byl armádním velením utajen a z vyšetřování se do médií dostala jen krátká zpráva o bitvě mezi jednotkami US Army a Vietkongem. Na začátku roku 1969 ale jeden z veteránů rozeslal sérii dopisů se svědectvím o masakru do Pentagonu a Bílého domu. Poručík Calley byl následně zatčen a obviněn ze zavinění smrti civilních obyvatel. Zatímco čekal na rozsudek, dozvěděl se o celé kauze mladý nezávislý novinář Seymour Hersh. Po několika dnech dostal díky kontaktu v Pentagonu možnost navštívit samotného Calleyho, a bylo mu dokonce i umožněno nahlédnout do vyšetřovacích spisů. Reportáž o utajovaném masakru byla tak výbušná, že ji velké časopisy Time a Look odmítly otisknout. Hersh ji proto 12. listopadu 1969 publikoval v malé agentuře Dispatch News Service. Jakmile se reportáž dostala na veřejnost, rychle ji převzaly všechny velké deníky.
Reportáž zažehla novou vlnu protestů proti válce ve Vietnamu, vážně poškodila mezinárodní prestiž Spojených států a předznamenala pád Richarda Nixona, který s podporou konfliktu provázal své prezidentství. Vedla také k důkladnému vyšetření celého incidentu. Bohužel ne k potrestání viníků. Z pouhých tří desítek vyšetřovaných vojáků bylo ze zločinů obviněno jen 14 a všichni byli během procesu viny zproštěni. Rozsudku se dočkal jen velitel akce Calley, který byl shledán vinným z vraždy 22 civilistů a odsouzen k doživotnímu vězení. Po zásahu prezidenta Nixona byl rozsudek zkrácen a namísto ve vězení si ho Calley odpykával v domácím vězení. V roce 1974 byl propuštěn. Podle tvrzení jeho právníků byl soud ovlivněn štvavou novinářskou kampaní a nebyl k jejich klientovi spravedlivý.
Seymour Hersh obdržel v roce 1970 Pulitzerovu cenu a jeho práce se stala jednou ze zásadních reportáží, které dokázaly pootočit směr světových dějin.
Pokračování 2 / 9
Thomas Clarkson: Souhrnný náhled na trh s otroky a pravděpodobné důsledky jeho zrušení (1787)
Thomas Clarkson byl britský kněz, intelektuál a novinář, který se v roce 1785 přidal k hnutí za zrušení otroctví. Ve své práci se zaměřil na transatlantický trh s lidmi. Strávil několik let cestováním po anglických přístavech, vyzpovídal na 20 tisíc námořníků, pořizoval nákresy podpalubních kobek, opisoval pasáže z lodních deníků a lékařských zpráv. Během shromažďování důkazů několikrát těsně unikl pokusu o vraždu, v roce 1787 je ale úspěšně shrnul ve zprávě: Celkový pohled na trh s otroky a pravděpodobné důsledky jeho zrušení. Anglická společnost byla zděšena líčením nelidských podmínek v otrokářských přístavech a lodích a abolicionistické hnutí získalo řadu nových vlivných podporovatelů. Další Clarksonovy zprávy a knihy pak vedly v roce 1807 k úplnému zákazu trhu s otroky v Británii a poté i ve zbytku Evropy.
Pokračování 3 / 9
Upton Sinclair: Džungle (1906)
Spisovatel a novinář se v roce 1904 nechal zaměstnat v nechvalně proslulých chicagských jatkách, kde v doslova děsivých podmínkách živořily stovky chudých přistěhovalců. Zkušenosti shrnul v roce 1906 v románu Džungle. Kniha se stala bestsellerem a zároveň vyvolala v USA obrovský skandál – jak kvůli odhalení nelidského zacházení s dělníky, tak kvůli zjištění, v jak nehygienických podmínkách vznikají potraviny. Vyšetřování vedlo k zavedení zákonů na ochranu pracujících a výrobních standardů v potravinářství (později vedly k ustanovení agentury Food and Drugs Administration).
Pokračování 4 / 9
Ida Tarbellová: Historie Standard Oil Company (1904)
Americká novinářka a reportérka publikovala devatenáctidílnou sérii investigativních reportáží ze zákulisí ropného giganta Standard Oil v časopise McClure’s Magazine. Odhalení praktik, kterými si John D. Rockefeller zajišťoval monopolní postavení svého konglomerátu, vedlo k rozsáhlému vyšetřování a v roce 1911 k rozčlenění Standard Oil do 31 malých firem. Díky precedentu pak byly v USA i ve světě zaváděny nové antimonopolní zákony, které měly koncentraci ekonomické moci zabraňovat. Ida Tarbellová je v žurnalistické komunitě považována za zakladatelku moderní investigativní žurnalistiky.
Pokračování 5 / 9
Rachel Carsonová: Tiché jaro (1962)
Kniha Tiché jaro (Silent Spring) novinářky a spisovatelky Rachel Carsonové rozkryla aféru zatajování důsledků nadužívání chemických pesticidů v zemědělské velkovýrobě. Chemické a agrární konglomeráty se snažily knihu i samotnou autorku dehonestovat, pečlivá novinářská práce Rachel Carsonové ale útokům odolala a vedla k celosvětovému zákazu používání pesticidu DDT. Změna ve veřejném náhledu na důležitost ochrany životního prostředí se následně zúročila v založení americké Agentury pro ochranu životního prostředí a ve vzniku moderního ekologického hnutí. David Attenborough knihu Tiché jaro označil za druhou nejdůležitější knihu v historii po Darwinově O původu druhů.
Pokračování 6 / 9
Michael Rezendes, Matt Carroll, Sacha Pfeifferová: Spotlight – zneužívání dětí v katolické církvi (2002)
Série investigativních reportáží v deníku Boston Globe vedla k odhalení více než 40 let trvajícího zneužívání dětí v bostonské arcidiecézi katolické církve. Reportéři rozkryli nejen praktiky v samotném Bostonu, ale i způsob, jakým je nejvyšší církevní kruhy zatajovaly. Vyšetřování aféry vedlo k obvinění řady církevních hodnostářů včetně kardinála Bernarda F. Lawa, který byl donucen na svou pozici rezignovat.
Pokračování 7 / 9
Glenn Greenwald a Barton Gellman: Svědectví Edwarda Snowdena (2013)
Reportér britského deníku Guardian byl na konci roku 2012 tajně osloven zaměstnancem americké zpravodajské služby NSA. Analytik Edward Snowden pak Greenwaldovi během série tajných setkání předal důkazy o odposlouchávacím programu americké tajné služby sahajícím od běžných občanů až po nejvyšší společenské a politické kruhy na celém světě. Glenn Greenwald Snowdenovo svědectví odhalil v sérii reportáží, na kterých spolupracoval s reportérem Washington Post Bartonem Gellmanem a dokumentaristkou Laurou Poitrasovou. Všichni tři za svou práci obdrželi v roce 2014 Pulitzerovu cenu.
Pokračování 8 / 9
Jodi Kantorová, Megan Twohey, Ronan Farrow: Reportáže o sexuálním násilí v Hollywoodu (2013)
Série reportáží deníku New York Times odhalila dlouholeté praktiky sexuálního násilí a vydírání v prostředí hollywoodských produkčních společností. Další důkazy o léta ignorovaném „veřejném tajemství“ přinesla několik dní poté i reportáž Ronana Farrowa v magazínu New Yorker a novinářům se začaly hlásit další a další oběti znásilnění a vydírání. Na sociálních sítích se objevily hashtagy #MeToo a #Timesup, které spustily celosvětové hnutí proti sexuálnímu zneužívání a násilí na ženách. Kantorová, Twohey a Farrow získali za svou práci Pulitzerovu cenu a cenu George Polka.
Pokračování 9 / 9
Bastien Obermayer a Frederik Obermaier: Panama Papers (2015)
Reportéři německého deníku Süddeutsche Zeitung získali v roce 2015 od anonymního whistleblowera dokumenty panamské právní firmy Mossack Fonseca zapojené do finančních machinací v karibském daňovém ráji. Série reportáží o „Panama Papers“ rozkryla desítky let praktik krácení daní, finančních machinací a praní špinavých peněz ve složité spleti offshorových firem. Klienty Mossack Fonseca a dalších poradenských firem byly desítky nejvlivnějších světových osobností i firem, ředitelé celosvětových organizací i hlavy států. Díky práci na Panama Papers pak novinářský tým získal od nejmenovaných zdrojů další soubory dokumentů, které vedly k pokračování reportáží – Bahama Leaks (2016) a Paradise Papers (2017).
