John Brown byl pro jedny mučedník, pro druhé fanatický terorista. Jeho činy opěvujeme dodnes
Před 165 lety, tedy 2. prosince 1859, byl ve Virginii popraven abolicionista John Brown. Málokterý český tramp opěvující jeho hrdinné činy písní Glory, glory, haleluja ale ví, kdo vlastně John Brown přesně byl a proč jeho duch kráčí dál, i když mrtev je a tělo jeho tlí.
Abychom byli k našim zálesákům spravedliví – s osobností Johna Browna si neví rady ani v jeho rodné zemi a rozporuplné názory na jeho činy panují i v kruzích, které s radikálními bojovníky za rovnoprávnost ideově souzní. Sám Abraham Lincoln o něm mluvil jako o nebezpečném fanatikovi, méně taktní kritici ho rovnou považovali za náboženského blouznivce a teroristu. Pro jiné byl ale statečný bojovník. Realista, který chápal, že proti brutálnímu otrokářskému režimu nelze bojovat jinak než brutálními metodami, a byl v boji ochoten obětovat vlastní život.
Přísahám před Bohem…
John Brown se narodil v roce 1800 do rodiny majitele koželužny a barvírny. Otec byl silně věřící křesťan přesvědčený o rovnoprávnosti všech lidských bytostí před bohem. Angažoval se v tajné skupině abolicionistů, která pašovala uprchlé otroky z jihu Spojených států na sever a do Kanady. John po otcovi převzal jak řemeslo, tak ideály a byl v jejich naplňování ochoten jít do extrémů. Opustil například zavedenou barvírnu v Ohiu a přestěhoval se 600 kilometrů na západ do Pensylvánie, kde se mohl aktivněji zapojit do pomoci otrokům prchajícím do Kanady. Na nové farmě vybudoval systém tajných místností, kde za jeho života našlo útočiště na 2,5 tisíce lidí. John Brown považoval za svou křesťanskou povinnost chránit všechny utlačované a ponižované. Když ho sousední farmář oslovil, aby mu pomohl vyhnat indiány lovící u nedalekého Erijského jezera, Brown odvětil: „Radši bych vzal pušku a vyhnal ze země vás!“
Během působnosti v Pensylvánii Brown ještě nebyl nijak extrémní radikál. Veřejnost ho znala jako úctyhodného podnikatele a zakladatele školy a poštovního úřadu (v obou institucích sám pracoval jako učitel a poštmistr). Ve 30 letech se k němu otočila štěstěna zády. Zemřel mu nejmladší syn, krátce poté i jeho žena a on sám vážně onemocněl. Zdravotní problémy přečkal, znovu se oženil se sedmnáctiletou Mary Ann a k pěti dětem z prvního manželství s ní počal dalších třináct. Jeho podnikání ale skomíralo a Brown se s celou rodinou přestěhoval zpátky do Ohia. Zde se mu nějakou dobu dařilo a stal se z něj zámožný bankéř. Po krachu na burze ale přišel o všechny finance uložené do státních dluhopisů a živobytí se mu už nepodařilo obnovit. Stěhoval se z místa na místo, zkoušel různé práce a angažoval se v čím dál tím radikálnějších odnožích abolicionistického hnutí. Když byl v Illinois zavražděn vydavatel protiotrokářských publikací Elijah Lovejoy, složil John Brown veřejnou přísahu: „Prohlašuji zde před Bohem a v přítomnosti svědků, že od této chvíle zasvěcuji svůj život zničení otroctví!“
Jih proti severu
Brownův příklon k radikálním metodám se odehrával v době, kdy abolicionisté v USA ztráceli pracně vybojované pozice. Hnutí za zrušení otroctví bylo do velké míry založené na ideálech intelektuální elity velkých měst na severu. Na opačné straně stály mocné rody jižanských plantážníků, které vydělávaly na boomu trhu s bavlnou miliony dolarů a nebály se je investovat do prosazování svých zájmů. V roce 1850 byl díky jejich lobbingu schválen federální zákon, který napomáhání uprchlým otrokům trestal a nařizoval úřadům spolupracovat na jejich dopadení. Po zavedení zákona rychle vzrostl už tak vysoký počet skupin „lovců otroků“ a jejich členové se pouštěli čím dál tím hlouběji na území svobodných severních států. John Brown to nehodlal trpět. Se stejně smýšlejícími občany založil v městě Springfield ozbrojenou „Ligu Gileaditů“, která prchající otroky chránila a vytvořila zde bezpečnou zastávku cesty dále na sever. Brown další útočiště budoval na pozemcích, které kupoval za své skromné prostředky ve státech New York a Kansas. Rostla v něm ale frustrace nad stále větším vlivem otrokářů a slabým odporem abolicionistů.
V roce 1856 došlo v Senátu USA k incidentu, který málem skončil smrtí abolicionistického senátora Charlese Sumnera. Senátor Jižní Karolíny Preston Brooks neunesl kritiku zřízení svého otrokářského státu a kolegu ztloukl těžkou vycházkovou holí. Událost vyvolala vlnu ozbrojených střetů zastánců obou ideologií napříč celými Spojenými státy. Nejintenzivněji propukly na území nového státu Kansas, kde mělo proběhnout hlasování, zda se přidruží k otrokářskému jihu, nebo svobodnému severu. Když otrokářské paramilitární jednotky přepadly a vyplenily abolicionistické město Lawrence, vyrazil John Brown do protiútoku. V doprovodu svých čtyř dospělých synů přepadl usedlost Pottawatomie Creek obývanou jižanskými farmáři a bývalými lovci otroků. Pět z nich Brownova jednotka unesla a brutálně popravila. Celý stát se propadl do období několikaměsíčního chaosu, pro které se vžil název Krvácející Kansas.
Zrození mesiáše
Po „masakru v Pottawatomie Creek“ už pro Browna nebylo cesty zpět. Byl na něj vydán federální zatykač a ze sousedícího Missouri proti němu vyrazila vojenská jednotka o 300 členech. V řadě šarvátek Brown přišel o rodinnou farmu a dva syny, při odvážných přepadech ale dokázal pobít tolik vojáků, že zbytek výpravy guvernér Missouri odvolal. Brown byl v Kansasu oslavován jako hrdina, v očích federálních úřadů byl ale psanec a neustále mu hrozilo zatčení. Stres v něm vyvolával čím dál tím silnější náboženské vize a prohlašoval se za nového Mojžíše, který vyvede černý lid ze zajetí jižanských faraonů. Ukázalo se, že se rétorikou přesně strefil do nálady radikálních abolicionistických kruhů. Na konto militantního mesiáše se scházely tisíce dolarů a Brown začal plánovat akci, která měla éru otroctví ve Spojených státech nadobro ukončit.
Ve slavné písni je jeho čin popisován veršem: „Sebral z Virginie černých přátel šik / prapor svobody pak zdvih.“ Realita byla poněkud jiná. Cílem útoku nebyl celý stát Virginie, ale pouze malé městečko Harpers Ferry. Namísto šiku černých přátel se do něj Brown vypravil s asi dvacetičlennou jednotkou svých nejvěrnějších bojovníků. Se vztyčením praporu svobody ale jeho plán počítal. V Harpers Ferry se totiž nacházela velká federální zbrojnice. Brown ji plánoval přepadnout, získané zbraně rozdělit mezi zdejší otroky a stáhnout se s nimi do hor. Další akce pak měly jeho komunitu rozšířit až na nový svobodný stát, který měl dát podnět k masovému povstání otroků na jihu.
Poslední bitva
Celou akci Brown chystal několik let. Sám dokonce zakoupil farmu poblíž města, řadu měsíců zde pod falešnou identitou žil a přepadení pečlivě připravoval. V noci na 16. října 1859 zbrojnici úspěšně obsadil a zajal na 60 členů její posádky. Poté ho ale štěstí opustilo. Jeho společníci nedopatřením zastřelili černošského zřízence, čímž vyvolali nedůvěru mezi otroky, kteří se měli k akci přidat. Zbrojnici zanedlouho obklíčili ozbrojení občané Harpers Ferry a na pomoc jim vyrazila vojenská jednotka vedená budoucím jižanským generálem Robertem E. Leem. Brown dokázal obklíčení vzdorovat celé dva dny. Při závěrečném útoku vojáků ale polovina jeho jednotky padla a on sám byl se sedmi spolubojovníky zajat.
Stát Virginie povstalce obžaloval z velezrady, série vražd a podněcování nepokojů mezi otroky. O jejich osudu bylo rozhodnuto už v okamžiku zajetí, soudní proces ale zabral několik týdnů a Brown během nich napsal stovky dopisů a čile komunikoval s médii. Své příznivce odrazoval od akcí, které ho měly osvobodit. Ve svém náboženském přesvědčení dospěl k názoru, že úsilí o osvobození otroků poslouží nejlépe jako mučedník. Podle všeho také tušil, že spor mezi jihem a severem přeroste do občanské války. Ve svém vlastním epitafu napsal: „Já, John Brown, jsem pevně přesvědčen, že zločiny této provinilé země nelze odčinit jinak než krví.“
Zvony Charles Townu (nikoliv Charlestonu) zazněly k poslední cestě Johna Browna 2. prosince 1869. Válka, kterou předpověděl, vypukla pouhé dva roky poté. Unijní jednotky pochodovaly do bitev za zpěvu staré písně „Glory Haily Hallelujah“, ke které massachusettský pěší pluk složil text: „John Brown’s body lies a-mouldrin’ in the grave, his soul goes marching on.“ „Tělo Johna Browna v hrobu tlí, jeho duch však kráčí dál.“
