Tady se střílet nebude! Šťastné a veselé na frontě v roce 1914 nejsou jediným příběhem vánočního příměří

Do švestek válka skončí, věřili muži, kteří v létě 1914 odjížděli na frontu. „Neboj, na Vánoce už budu doma,“ ujišťovali své manželky a snoubenky. Šedesátiletý kardinál Giacomo della Chiesa jejich optimismus nesdílel, obával se, že válečný konflikt přivede evropský kontinent do záhuby. „To je sebevražda Evropy,“ varoval. Když byl na začátku září 1914 zvolen papežem, přijal jméno Benedikt XV. a okamžitě vyzval k ukončení bojů. Znepřátelené státy to nijak neoslovilo. V průběhu války dokonce i řada německých, francouzských a rakouských biskupů ignorovala papežovo mírové úsilí a nezveřejnila jeho nóty, v nichž hovořil o zbytečném krveprolití.

Sedmého prosince 1914 Benedikt XV. apeloval, aby o vánočních svátcích „alespoň v noci, kdy zpívali andělé, zbraně umlkly“. Válčící strany papežovu prosbu odmítly. Přesto na Štědrý den 1914 desítky tisíc vojáků zejména na západní frontě spontánně uzavřely příměří. Na východní frontě, v Haliči, dokonce rakouské jednotky dostaly rozkaz, aby na Boží hod i pravoslavné Vánoce nestřílely, pokud nebudou vyprovokovány. V Přemyšlu si vojáci popřáli klidné svátky a směnili tabák za chleba.

Zázrak na Marně

Druhého září 1914, den před tím, než konkláve ve Vatikánu zvolilo nového papeže, Paříž zasypaly letáky. „Vzdejte se! Nic jiného vám stejně nezbývá.“ Na město je shodil německý dvouplošník. Mnoho Pařížanů se snažilo z města uniknout dřív, než ho obsadí německá vojska. Skopčáci už jsou v Meaux! Tedy ani ne padesát kilometrů od Paříže… (Právě v Meaux bylo 11. listopadu 2011 otevřeno největší evropské muzeum věnované první světové válce. Bylo vystavěno pro sbírku Jeana-Pierra Verneyho, jenž shromáždil desetitisíce předmětů, které se týkají tohoto válečného konfliktu.)