Goebbelsův terč i nepřiznaný vzor aneb Jak vypadal Winston Churchill optikou nacistické propagandy

Co měl Winston Leonard Spencer Churchill společného s Janem Garri­guem Masarykem? Přinejmenším slavného otce. V případě Winstona to byl vévoda z Marlborough. Ale také je sbližoval původ matky v new­yorské podnikatelské rodině. Gar­rigueové byli spojeni s pojišťovacím byznysem, Churchill zase nesl jméno svého děda Leonarda Jeroma, investičního magnáta. Britského premiéra stejně jako našeho exilového ministra zahraničí tak nacistická propaganda prezentovala coby prominentní synky, jimž scházela inteligence i formální vzdělání a kteří personifikovali loutky světového „židobolševismu“. Nacisté oba muže bagatelizovali, karikovali, vysmívali se jim a nenáviděli je.

Doktora filozofie a brilantního propagandistu Goebbelse museli dráždit už tím, jak obratnými byli řečníky, stali se skutečnými hvězdami anglosaského mediálního prostoru. Zvláště Churchill platil za mistra okřídlených invektiv na adresu nacistů. Zato Goebbels dokázal jen odseknout: „Je to největší a nejzkušenější lhář moderních dějin!“

První karikatura

Obraz sira Winstona v nacistické propagandě se výrazně proměňoval. Kopíroval stoupající trajektorii zdánlivého losera, ale záhy hvězdy britské politiky. Zřejmě první významnější churchillovská karikatura nacistické éry vyšla před 90 lety, v prosinci 1934, a to na stránkách Dikobrazu nacistické strany – týdeníku Brennessel. Názvem odkazoval na kopřivu, tehdy častý symbol „žahavých satirických šlehů hlava nehlava“. Ostatně ve starších českých Kopřivách, vydávaných sociálními demokraty, publikovali i Jaroslav Hašek s Josefem Ladou. Brennessel se tehdy Churchillovi vysmíval pro údajné žonglování se statistikami o prudce rostoucí německé výrobě vojenských letadel.

O čtyři léta později, v období sudetské krize, Mnichova i sklonku vlády Churchillova konzervativního spolustraníka Nevilla Chamberlaina, převládal narativ o iracionálním představiteli zchudlé aristokracie, který nechápe potenciál spolupráce s novým Německem a štve Britské impérium do zbytečné války s Hitlerem. Brenn­essel ročníku 1938 proto ideové souputníky Winstona Churchilla a na protest odstoupivšího ministra zahraničí Anthonyho Edena vykreslil jako protiappeaserské štváče, dřepící u nohou svého patrona Marta, antického boha války (a polních prací, ale o to tady nešlo).

Další etapu vymezuje Churchillův vstup do – stále ještě Chamberlainova – válečného kabinetu 3. září 1939. Stal se prvním lordem admirality, tedy hlavou válečného loďstva, klíčového pro přežití ostrovní Británie. Berlín sira Winstona ne tak docela neprávem označoval za hlavního sabotéra snah o smír mezi oběma národy predestinovanými prý ke světovládě, de facto si předávajícími štafetu na globálním kolbišti.