Britové zkoumají starobylé sumerské město Ur
Jedno z nejstarších měst světa začali opět zkoumat západní vědci. Trosky sumerského města Ur a jeho zikkurat ční nad pouští v dnešním jihovýchodním Iráku. Řeklo by se, ideální místo pro archeology, jenže neklidná politická situace v oblasti zavily, že poslední velké vykopávky tu prováděl Brit Leonard Woolley, několik let po první světové válce.
Nyní po devadesáti letech se do Uru britští archeologové Jane Moonová a Stuart Campbell vracejí bez ohledu na nebezpečí, které odsud většinu ostatních lidí, až na ty nejodvážnější turisty, odrazovalo. „Máme určité ponětí o tom, co jsme našli. Je to velmi rozlehlé, musela to být nějaká veřejná budova, možná chrám. Teď musíme zjistit, jak to fungovalo,“ sdělila Moonová, která v Iráku poprvé pracovala hned po studiích v polovině 70. Let, agentuře Reuters. O vedení vykopávek se dělí s Campbellem a manželem Robertem Killickem. Podle nich nový nález spadá časově do první části druhého tisíciletí před naším letopočtem, tedy do doby po pádu sumerské civilizace.
Woolley ve své době zaměstnával stovky dělníků na to, aby odkryl Ur stavěný a přetavovaný po tisíciletí. Opíral se hlavně o své znalosti architektury a také keramiky. Jeho dnešní následovníci v Tall Chajbaru mají k dispozici jenom 16 iráckých dělníků, zato ale satelitní snímky, analýzy a geofyzikální údaje, z nichž by měl Woolley radost. Ačkoli Ur je v klidné části Iráku, poskytují místní úřady britské skupině pro každodenní cesty mezi Tall Chajbarem a základnou v Uru stráže. „Potřebujeme ochranku, ať se hneme kamkoli, ale stojí to za to, je to úžasné místo,“ říká Moonová.
Opatrnost je na místě, za okrskem vykopávek leží město Násiríja, z něhož v roce 2003 západní jednotky začaly postupovat do Bagdádu. Uru se válečné ničení vyhnulo. Nepočítáme-li irácký Kurdistán, pak jsou Britové a ještě Italové, kteří pracují nedaleko, jedinými zahraničními archeology v iráckých lokalitách.
„Tato část jižního Iráku - starobylý Babylón, Summer a Akkad - je z hlediska původu civilizace nejvýznamnější místo na světě. Od 40. let se zde žádné větší vykopávky nedělaly. Řekli jsme si, že je čas se vrátit,“ říká Moonová.
Ur v době rozkvětu obchodoval s místy tak vzdálenými, jako jsou dnešní Afghánistán, Indie, Turecko, Omán a Egypt. Pobřeží Perského zálivu před dávnou dobou ustoupilo k jihu a pozměnil se také tok řeky Eufrat, takže dnes se Ur nachází mnohem dále od moře než kdysi. Vzdálil se i řece, jež kdysi napájela jeho zavlažovací kanály.
Když se Woolley podíval z vrcholu zikkuratu, spatřil kolem sebe moře písku. Poušť, pod níž se možná skrývá ropa, vypadá stejně nehostinně a nevyužitelně jako tehdy. Avšak městské státy, které tu bývaly před tisíci lety, zde s úspěchem obdělávaly půdu.
Dnešní archeolog se zajímají i o různé detaily, například zkoumají semínky v odpadních jamách, původ kamenů, z nichž byly vytesány místní sochy atd. Woolley takové podrobnosti nezkoumal, hledal a nacházel šperky, dýky, lyry a další umělecké předměty zdobené zlatem, bronzem, lazuritem a chalcedonem. Mnoho z těchto předmětů bylo v 16 královských hrobech, v nichž našel také ostatky osob zavražděných proto, aby mohly své krále a královny doprovodit do podsvětí. V jednom našel vyskládána těla 68 žen a šesti mužů.
Woolley dobře věděl, že zpopularizování objevů mu dopomůže k potřebným penězům. Propagoval proto Ur jako město, kde se narodil biblický Abrahám. Nalezené důkazy spojil se summerskými příběhy o velké povodni, na níž se podle něj zakládá biblický příběh o Noem. Ačkoli pravdivost těchto tvrzení byla zpochybněna, pomohla mu v letech 1924 až 1932 přilákat mnohé návštěvníky. Byla mezi nimi i Agatha Christie, tehdy 38letá rozvedená žena, která se později provdala za Woolleyho asistenta Maxe Mallowana. V roce 1935 na základě toho, co spatřila v Uru, napsala Smrt v Mezopotámii.
