Před sto lety byl spáchán atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d ́Este
Před sto lety, přesně 28. června 1914 zavraždil bosensko-srbský student Gavrilo Princip následníka trůnu Františka Ferdinanda d ́Este a jeho těhotnou manželku Žofii Chotkovou (jakkoli ta zřejmě nebyla zamýšleným cílem útoku). Vzápětí začala první světová válka, která fakticky odstartovala dvacáté století, nebo také moderní dějiny, jež se vyznačují mimořádnou dominancí agresívních ideologií a stejně velkolepou vynalézavostí v oboru lidského vraždění.
Za zmínku stojí další osudy atentátníka, jak se poněkud eufemisticky Gavrilu Principovi říká. Ten byl ve skutečnosti prachobyčejným vrahem a svůj dvacetiletý trest (víc nemohl podle rakouského práva dostat, protože nedovršil dvacátý rok života – tak nelidské poměry v Rakousku panovaly!) si odpykával v Malé pevnosti v Terezíně. Tady onemocněl tuberkulózou a v dubnu 1918 zemřel.
Byla to smůla. Samozřejmě, především pro Principa. Je totiž nepochybné, že by byl po vzniku Československé republiky propuštěn a oslavován jako bojovník za svobodu Slovanů. Takto byl pouze v roce 1920 jeho neoznačený hrob exhumován. Gavril Princip byl uložen do okázalé rakve a za obrovských poct v rámci VII. všesokolského sletu (sic!) přepraven do Jugoslávie.
V Srbsku přetrvává Principův kult dodnes. Jeho jméno nese několik škol. Nového památníku se podle novinových zpráv dočkal tento vrah při příležitostí stého výročí atentátu v Bělehradě i Srby obývané části Sarajeva.
Ale nejen v Srbsku je Gavrilo Princip oslavován. Stranou pozornosti zůstala zádušní mše, která se letos v dubnu konala v terezínské Malé pevnosti. Celebroval ji Srdjan Jablanovič z Pravoslavné církevní obce Sv. Knížete Lazara v Praze a jedním z iniciátorů akce byl poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna. Ten se také nechal slyšet, že atentát byl jedním z prvních kroků směřujících ke vzniku samostatného Československa.
A tak si dílo vraha s náležitou úctou dovedeme připomenout i u nás.
