Před 25 lety začala Evropa výrazně odzbrojovat, po skončení studené války si vybrala mírovou dividendu

Po nástupu Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS, jenž prosazoval politiku otevřenosti (glasnosti), konečně nastalo částečné uvolňování dosud přísně utajovaných informací, mj. i vojenského charakteru. Převratným bylo prohlášení výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy O poměru počtů ozbrojených sil a výzbroje organizace Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu v Evropě, přilehlých mořích a oceánech z ledna 1989. Tento poměr podle něj vypadal následovně:

3 573 100 vojáků Varšavské smlouvy proti 3 660 200 NATO (1:1), 7876 bojových letounů proti 7130 (1,1:1), 2785 bojových vrtulníků proti 5270 (1:1,9), 1608 odpalovacích zařízení taktických raket proti 136 (11,8:1), 59 470 tanků proti 30 690 (1,9:1), 11 465 protitankových raketových kompletů proti 18 070 (1:1,6), 70 330 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů proti 46 900 (1,5:1), 71 560 raketometů, děl ráže 75 mm a vyšší a minometů ráže 50 mm a vyšší proti 57 060 (1,3:1), 228 ponorek (kromě ponorek se strategickými balistickými raketami) proti 200 (1,1:1) a 102 velká hladinová plavidla proti 499 (1:5).

NATO dosáhlo svého

V euforii, kdy se východní blok hroutil jak domeček z karet a Sovětský svaz se rozpadal, se sdělovací prostředky v zemích zanikající Varšavské smlouvy příliš nepitvaly v nuancích, a navíc občané Československa, Maďarska, Polska a čerstvě znovusjednoceného Německa se těšili, až nevítaná sovětská vojska vyklidí jejich území.

Ve skutečnosti se Varšavská smlouva zavázala zlikvidovat obrovské množství obrněné techniky, v níž podle výše uvedeného prohlášení měla značnou převahu. Přitom válečných loďstev, kde mělo naopak výraznou převahu NATO, sdružující námořní velmoci, jako například USA, Británii, Francii a Itálii, se S-KOS vůbec netýkala! Proto také sovětské velení v zoufalé snaze zachránit aspoň něco převáželo horečným tempem tanky za Ural, kde pak pod širým nebem neúčelně rezivěly, a divize pozemních vojsk převádělo pod velení námořnictva.

Jak jsme odzbrojili my?

S-KOS stanovila limity rovněž pro Československo. Když se rozdělilo na dva nástupnické státy, činil strop pro Českou republiku 93 333 osob (včetně civilních zaměstnanců ministerstva obrany), 957 bojových tanků, 1367 bojových obrněných vozidel, 954 dělostřelecké systémy, 50 bojových vrtulníků a 230 bojových letounů a pro Slovenskou 46 667 osob, 478 bojových tanků, 683 bojová obrněná vozidla, 383 dělostřelecké systémy, 40 bojových vrtulníků a 115 bojových letounů.

K 17. červenci 1992, kdy S-KOS vstoupila v platnost, měla Armáda České republiky 106 101 osobu, 2135 bojových tanků, 2989 bojových obrněných vozidel, 2262 dělostřelecké systémy, 37 bojových vrtulníků a 294 bojové letouny. Je třeba konstatovat, že snižování daných počtů jsme prováděli tak horlivě, že se naše armáda svými bojovými možnostmi začala blížit protektorátnímu vládnímu vojsku. Přehnanému pocitu bezpečí ovšem podlehly i další, dříve vojensky silné mocnosti: Británie, Francie, SRN…

Snižování nesmí přerůst ve ztrátu bojeschopnosti

K 1. lednu letošního roku se počty naší armády scvrkly na směšných 20 864 vojáků, z toho 21 generálů, 5319 důstojníků, 12 907 poddůstojníků a praporčíků a pouhých 709 vojínů (!), což je světová rarita, 7487 civilních zaměstnanců a 1908 čekatelů, 123 bojové tanky, z nichž 30 je v jediném tankovém útvaru, který nám zbyl (73. tankovém praporu v Přáslavicích; před listopadem 1989 měla Československá lidová armáda pět tankových divizí!), 442 bojová obrněná vozidla, 179 dělostřeleckých systémů, 17 bojových vrtulníků a 39 bojových letounů. Z toho vyplývá, jak hluboko jsme se propadli pod limity stanovené S-KOS, a to v situaci, kdy bezpečnostní situace v Evropě není ani zdaleka růžová.

Ohlašovaná opatření k posílení armády a zvýšení vojenského rozpočtu jsou sice vítaná, ale představují jen kapku v moři, a nadto je otázka, zda se je vůbec podaří naplnit.