Afghánistán, vojáci • Zdroj: profimedia.cz

Před 15 lety Spojené státy zaútočily na Afghánistán… a válčí tam dodnes

7. října 2016 · 17:44

Krátce po teroristických útocích v USA prezident George Walker Bush mladší vyhlásil válku globálnímu terorismu. Doktrína nesoucí jeho jméno přitom nedělala rozdíl mezi pouhými teroristickými organizacemi a vládami nebo státy, jež jim buď poskytují přímou podporu, nebo je alespoň chrání.

První na řadě v tažení proti takzvané ose zla se stal Afghánistán, v němž vládl radikální islamistický režim Tálibánu, který poskytoval zázemí teroristické síti al-Ká’ida. Operace mající za cíl svrhnout vládnoucí Tálibán a zajmout strůjce atentátů v USA Usámu bin Ládina nesla vznešený název „Trvalá svoboda“.

Sedmého října Američané na zemi pod Hindúkušem udeřili. Prezident Bush se přitom nezdržoval čekáním na druhou větu rezoluce OSN, jíž by mu Rada bezpečnosti dala „zmocnění použít všech dostupných prostředků“, a spokojil se s první, označující Tálibán v Afghánistánu za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Nabídku Tálibánu, že je ochoten bin Ládina vydat, Bush odmítl, což vyvolávalo nepříjemný dojem, že Američané se chtějí prát za každou cenu podle předem připraveného scénáře. Až do roku 2003 válku v Afghánistánu vedly pouze jednotlivé státy. Podle očekávání se Američanům sice podařilo vládu Tálibánu svrhnout a ovládnout hlavní městská centra hornaté země, nepodařilo se jim však paralyzovat činnost tehdejšího úhlavního nepřítele – al-Ká’idy. Američané a Britové prováděli hlavně bombardovací ofenzívu, zatímco Severní aliance poskytla pozemní síly.

Koncem prosince 2001 vznikly z pověření Rady bezpečnosti OSN Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), mající za cíl zajistit hlavní město Kábul s okolím. Až do roku 2003 válku v Afghánistánu vedly pouze jednotlivé státy. Poté, co dva členské státy Severoatlantické aliance (SRN a Nizozemsko) převzaly velení jedné z misí, otevřel se prostor pro převzetí celé mise ISAF Severoatlantickou aliancí.

Bin Ládin junior hrozí pomstou za smrt otce Usámy

Zprávy

Tálibán se nicméně dokázal z počátečních porážek vzpamatovat a od roku 2006 vystupňoval svou aktivitu. Slabá ústřední vláda omezila svou kontrolu v podstatě jen na metropoli Kábul. O síle povstalců svědčí fakt, že se 28. září 2015 přechodně dokázali zmocnit Kundúzu. V roce 2009 v rámci ISAF působilo 64 500 vojáků z 42 zemí. To je téměř dvakrát méně, než kolik jich měl v Afghánistánu v dobách své nejintenzívnější angažovanosti Sovětský svaz. Největší kontingent podle očekávání poskytly Spojené státy (29 950 vojáků), jež také nesly zdaleka největší ztráty. Česká republika se podílela 300 vojáky. Při posledním velkém útoku na základnu Armády České republiky 8. července 2014 zahynuli čtyři vojáci a pátý – Jaroslav Lieskovan – podlehl zranění při transportu do nemocnice. Byla to nejtěžší ztráta Armády České republiky během jednoho dne.

Z přiložených tabulek vyplývá, že koaliční síly sice ztratily mnohem míň mrtvých než SSSR v letech 1979 až 1989 (15 051), přesto však zůstává konec války v této těžce zkoušené zemi, kde se téměř nepřetržitě válčí již od roku 1978, v nedohlednu. Pokus přenést hlavní tíhu bojů, a tudíž i počet obětí na Afghánskou národní armádu a bezpečnostní složky, jež dohromady čítají 352 000 osob, se zatím jeví jako málo efektivní. Afghánskou armádu sužují dezerce a častým jevem je spolupráce vládních vojáků s povstalci, projevující se vražděním kamarádů ve zbrani, což o dobré morálce rozhodně nesvědčí.

Na Afghánistánu si v minulosti vylámali zuby Britové („Střez se pomsty Afghánce!“ varoval Rudyard Kipling), sovětské angažování v této zemi valnou měrou přispělo k ekonomickému kolapsu a následnému rozpadu SSSR. Od roku 2014 klesl početní stav NATO-ISAF na 13 336 vojáků. Povstalců bylo údajně zabito 35 018, ztráty civilistů jsou do roku 2011 odhadovány na 13 000 až 15 000 usmrcených. Věru neradostná bilance!