Před 210 lety Napoleon slavnostně vjel do Berlína
V letech 1806–1807 bojovala proti francouzskému císaři Napoleonovi čtvrtá koalice, tvořená Pruskem a Ruskem. V říjnu 1806 dosáhl Korsičan, jak rodáku z Ajaccia přezdívali, dalších skvělých vítězství.
Osmého října převzal iniciativu a vpadl do Saska. Den nato zvítězili Murat a Bernadotte u Schleizu a 10. října maršál Lannes u Saalfeldu. Po těchto porážkách vydal pruský vrchní velitel své armádě rozkaz k ústupu.
I mistr Napoleon se někdy utne
Jelikož francouzská kavalérie nebyla dostatečně připravena k průzkumné službě, a tudíž neposkytovala císaři potřebné zprávy o akcích Prusů, provedl 11. října Napoleon průzkum osobně. Zjistil však jen to, že nepřítel se koncentruje mezi Sálou a Výmarem, a usoudil, že právě tam se nalézá hlavní uskupení Prusů.
Rozhodl se tedy vyslat hlavní síly na Jenu a současně přehradit Prusům ústupové cesty. Jenže toto chybné rozhodnutí umožnilo hlavnímu pruskému sboru vyhnout se úderu.
Rozvinování sil
Dvanáctého října vyslal Napoleon své hlavní síly k Jeně, Augereaua ke Kahle a Davoutův a Bernadottův sbor, jakož i Muratovo jezdectvo k Naumburgu, kde měly Prusům odříznout ústupové cesty.
Třináctého října se Bonaparte bez boje zmocnil Jeny. Před ním stálo 38 000 Prusů s 58 děly pod velením Hohenloha a za nimi ve Výmaru patnáctitisícový Rüchelův sbor. Napoleon soustředil zhruba 90 000 mužů a 14. října zaútočil. Soultův sbor měl obejít protivníkovo levé křídlo, zatímco Lannesův sbor a císařská garda útočily čelně. Neyův sbor postupoval na výšinu severně od Jeny a měl posílit střed, kdežto Augereau postupoval na Výmarskou cestu.
Lannes zaútočil v šest hodin ráno a zahnal již notně pošramocenou Tauentzienovu divizi.
Hohenlohe se neobtěžoval organizováním průzkumu a domníval se, že u Jeny se objevila francouzská boční skupina. Holzendorfovi přikázal udeřit do boku a týlu útočících Francouzů. Soult postoupil s třemi kolonami k Radhätu a napadl Holzendorfa, jehož vojsko neuspořádaně ustupovalo na Stobre a Apoldu. Za Soultovým levým křídlem Napoleon posunul Neye, jehož dva prapory obsadily Isserstadt, kde na ně zaútočilo pruské jezdectvo. Ty však vytvořily karé (dutý obranný čtverec) a útok odrazily.
Němci dostali na frak
V deset hodin zaútočila 1. pruská divize na Vierzehnheiligen. Jejích deset praporů se rozvinulo do jedné linie, ale za půldruhé hodiny urazily jen dva kilometry. Zatímco se Prusové chystali k útoku, napadla je francouzská přesila a obrátila je na bezhlavý útěk. Jejich debakl završilo Muratovo jezdectvo. Ve stejné době Lannesova a Augereauova kavalérie obklíčila saskou divizi a donutila ji kapitulovat.
V 16 hodin zahájil útok Rüchel, jenž svých pětatřicet praporů sestavil do dvou linií s jízdou na křídlech. Avšak jejich postup zastavila palba francouzských baterií z výšiny Sperling. Prusové, ohrožovaní zepředu i z boků, prchali k Werlickému potoku.
Hohenlohův pokus shromáždit zbytky vojska neuspěl, neboť Prusové se obrátili na útěk, jakmile se objevila francouzská jízda. Zbytky Hohenlohova sboru se vzdaly. Porážka u Jeny stála prusko-saskou armádu 27 000 vojáků a 200 děl, kdežto vítězní Francouzi neztratili ani 5000 mužů. Pruská armáda Bedřicha II, cepovaná hlavně lískovkou, žalostně zklamala. Navíc u Auerstedtu ztratila dalších 18 000 vojáků a 115 děl, zatímco Davout, mající proti sobě dvojnásobnou přesilu, jen 7000 mužů.
Král žadoní o mír
Po těchto porážkách požádal pruský král Bedřich II. Napoleona o uzavření míru, ale dostalo se mu odpovědi, že mír bude podepsán v Berlíně, kam také Napoleon 27. října triumfálně vjel. Sedmého listopadu kapituloval obklíčený pruský generál Blücher, den poté se Neyovi vzdala pevnost Magdeburk s dvaadvacetitisícovou posádkou a 19. listopadu maršál Davout obsadil nejdůležitější německé přístavní město Hamburk. Organizovaný pruský odpor ustal.
Pruská kampaň v číslech
Napoleonovo pruské tažení roku 1806 ho stálo 7200 padlých a zemřelých na zranění, jeho spojence 300. Dvacet tisíc Francouzů a 800 spojenců utrpělo zranění. Prusko-saské ztráty však byly mnohem vyšší. Francouzský císař měl důvod k radosti.
