Anticharta: Komunistická propaganda měla využít známé tváře v kampani proti Chartě 77
Jedním z vrcholů kampaně proti signatářům Charty 77 bylo shromáždění herců a dalších kulturních pracovníků 28. ledna 1977 v Národním divadle v Praze. Zvolenou formou vyvolávalo vzpomínky na shromáždění, která se odehrála na stejném místě za nacistické okupace v roce 1942 a během komunistického převratu v roce 1948. Cílem jednak bylo využít populárních tváří v propagandistické kampani a na straně druhé izolovat signatáře Charty 77, mezi nimiž byla řada osobností kulturního života.
V lóžích Národního divadla zasedli tajemník ÚV KSČ Josef Havlín, místopředseda vlády ČSR Matěj Lúčan, vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ Miroslav Müller, vedoucí oddělení kultury ÚV KSS Rudolf Jurík, ministři kultury ČSR a SSR Milan Klusák a Miroslav Válek a další straničtí a státní funkcionáři.
Úvodní projev měl národní umělec a předseda Československého výboru svazu spisovatelů Jan Kozák. Herečka Jiřina Švorcová přečetla na shromáždění Provolání československých výborů uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu. Jeho autorem byl patrně Jan Kozák. Pro označení uvedeného prohlášení se vžilo označení Anticharta.
V diskusi vystoupili člen činohry Slovenského národního divadla Viliam Záborský, akademický malíř Josef Grus, architekt Vladimír Meduna, hudební vědec Zdeňko Nováček, spisovatel Bohumil Říha, akademický malíř a vedoucí Svazu slovenských výtvarných umělců Ivan Schurmann, člen činohry Národního divadla v Praze Bedřich Prokoš, básník a spisovatel Peter Štelicha, režisér Filmového studia Barrandov Jiří Sequens, hudební skladatel Jan Seidl a člen činohry Slovenského národního divadla Mikuláš Huba.
Na závěr akce účastníci shromáždění připojili své podpisy pod výše uvedené prohlášení. Z dochovaných filmových záběrů je z tváří shromážděných v Národním divadle vidět převažující zahanbení a úzkost z toho, že se podílejí na hanobení osob, z nichž některé dlouhé roky osobně znali a přátelili se s nimi.
Podobné akce jako v Národním divadle se v následujících týdnech odehrávaly v krajských městech, kde je organizovaly umělecké svazy, při nichž byly vytvořeny zvláštní „podpisové štáby“. Dne 4. února 1977 odpoledne se v pražském Divadle hudby uskutečnilo shromáždění skladatelů, hudebníků a textařů z oblasti zábavného a populárního umění.
Mezi účastníky byl přítomen vedoucí kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslav Müller a ministr kultury ČSR Milan Klusák. Jednání zahájil dirigent Milivoj Uzelac, po něm vystoupil zpěvák Karel Gott. Zpěvačka Eva Pilarová přečetla text, v němž se účastníci setkání přihlásili k provolání, které zaznělo v Národním divadle. V diskusi vystoupili Karol Duchoň, Pavol Hammel, Jaromír Klempíř, Jiří Korn, Karel Svoboda, Ladislav Štaidl, Karel Vágner a další umělci.
Dne 29. ledna 1977 vyšly v Rudém právu první seznamy signatářů Anticharty. V dalších dnech následovaly další (vycházely i v dalších periodikách) až do 12. března 1977. Soupisy nejsou úplné, některá jména zde nebyla publikována. Celkem podepsalo projev loajality komunistickému režimu více než 7000 umělců a dalších kulturních pracovníků, mezi nimi 360 zasloužilých a 76 národních umělců.
Podepsat prohlášení loajality k režimu naopak odmítlo jen minimum oslovených osob, mezi nimi Ferdinand Čermák, Táňa Fischerová, Vladimír Mišík, Petr Kratochvíl, Martin Štěpánek, Jaroslava Tvrzníková či Kristina Vlachová.
Autor je historik
Více se o Antichartě dočtete v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 19. ledna.
