Před 100 lety vzniklo slavné britské Královské letectvo RAF. Jakých válek se zúčastnilo a jak ovlivnilo dějiny?
Prvního dubna 1918 se Královský letecký sbor (RFC), podléhající pozemní armádě, a Královská námořní letecká služba (RNAS), spadající pod admiralitu, sloučily v Royal Air Force (RAF) – Královské letectvo. V čele této první samostatné letecké složky na světě stanul její duchovní otec: Hugh Trenchard.
Někdy se sice uvádí, že nejstarší je finské letectvo, avšak 6. března 1918 vznikla pouze letecká složka finské armády, jež se stala samostatnou součástí ozbrojených sil až 4. května 1928.
Oběti RAF za Velké války
Za necelých osm měsíců zbývajících do konce první světové války ztratilo RAF podle knihy Chrise Hobsona Letci zemřelí ve Velké válce 1914–1918 4364 aviatiků (1619 padlých a zemřelých na zranění, 1351 zabitých při plnění neoperačních úkolů a zemřelých na nebojová zranění a 1394 z ostatních či neznámých příčin).
Po měsících vypadaly počty zahynulých následovně: v dubnu 1918 368, v květnu 441, v červnu 425, v červenci 555, v srpnu 589, v září 608, v říjnu 984 a v listopadu 394.
Podle prostorů činnosti připadlo 39 mrtvých na Jadran, 13 na Egejské moře, 189 na Kanadu, jeden na východní Afriku, 93 na Egypt, 19 na Indii, 21 na Irák, 50 na Itálii, jeden na moře, 28 na Makedonii, sedm na Maltu, 28 na Palestinu, jeden na Persii, 1819 na Spojené království, čtyři na USA a zdaleka nejvíc – 2051 – na západní frontu.
Materiální ztráty činily 2707 letounů, z toho 1376 v boji, a 18 vzducholodí, z nichž rovnou polovinu z bojových příčin.
Svérázná vítězství
Britové za Velké války používali velice osobitý systém počítání vzdušných vítězství a ztrát. Komuniké RAF kupříkladu tvrdilo, že od 1. dubna, tedy dne vzniku Královského letectva, do konce první světové války (11. listopadu 1918) tato mladá složka „přiměla k sestupu“ 2463 letounů a dalších 917 „se vymklo kontrole“ při vlastní ztrátě pouhých 1163 „nezvěstných“ letounů.
Z výše uvedeného přehledu však jednoznačně vyplývá, že skutečné ztráty RAF byly 2,33krát vyšší. Koneckonců nebyl to nikdo jiný než Winston Churchill, kdo prohlásil: „Věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji.“
Impozantní síla a její rozpouštění
V jedenáct hodin jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku 1918 nastalo vytoužené příměří. Navzdory citelným ztrátám se RAF rozrostlo v největší letectvo světa. Sloužilo v něm 27 333 důstojníků, mezi nimiž víc než polovinu tvořili vyškolení piloti, a 263 837 poddůstojníků a příslušníků mužstva.
Mělo 188 operačních a stejný počet výcvikových perutí s úhrnným počtem více než 3300 letadel. Na frontách operovalo 1758 bojových letounů (759 stíhacích, 503 průzkumné, 306 denních a 190 nočních bombardérů). Jenom na západní frontě stálo 1576 letounů. Započteme-li stroje v záloze, ve školách atd., vyšplhá se jejich úhrnný počet na dvaadvacet tisíc!
Pod dojmem euforie ze skončení dosavadní nejkrvavější války v dějinách nastala překotná demobilizace. Z 99 perutí působících na západní frontě k 11. listopadu 1918 zbyla do konce října 1919 jediná. První poválečný seznam stálých důstojníků zveřejněný 1. srpna 1919 obsahoval 1065 jmen. K 3. lednu 1920 odešlo ze služby 26 087 důstojníků, 21 259 kadetů a 227 229 poddůstojníků a vojínů.
Postupná výstavba
Ačkoli Churchill pro Británii požadoval alespoň leteckou paritu s ostatními velmocemi, zhruba v době příchodu nacistů k moci v Německu se Spojené království počtem letounů propadlo až na páté místo – za Francii, USA, Japonsko a Itálii. Odchod Německa ze Společnosti národů a nezdar odzbrojovací konference přiměly Británii k zintenzivnění zbrojení.
Dvacátého března 1934 přijala koaliční, Baldwinova vláda na Churchillův nátlak v parlamentu nový program výstavby letectva. Počet letounů na britských ostrovech se zvýšil z 572 v lednu 1935 na 1542 v lednu 1938. V krizovém roce 1938 vyrobil Sovětský svaz 7727 letounů, Německo 5235, USA 3623, Japonsko 3201, Británie 2828, Itálie 1850 a Francie 1382.
Jejich nejslavnější chvíle
Na prahu druhé světové války mělo RAF na britských ostrovech 1476 letounů a za hranicemi 435. Za bojů ve Flandrech a v bitvě o Francii v květnu a červnu 1940 ztratilo podle různých údajů 944, 959 až 1029 letounů z celkového počtu 2591, ale ubránilo se přesile Luftwaffe ve slavné bitvě o Británii v červenci až říjnu téhož roku, do níž se kromě letců z britských dominií a zámořských území nesmazatelně zapsali rovněž příslušníci národů okupovaných zemí, mezi nimi Čechoslováci, jichž za druhé světové války sloužili v RAF 2402.
Počty letounů RAF i přes citelné ztráty neustále rostly: z 2913 v srpnu 1940 na 4278 v prosinci 1941, 6026 v červnu 1943, 8339 v červnu 1944 a k 8. květnu 1945, v Den vítězství v Evropě (VE-Day), dokonce na 9200. K témuž dni v něm sloužilo 1 079 835 mužů a žen. Vedlo aktivní bombardovací ofenzívu proti třetí říši, jejím spojencům a porobeným zemím, která si vyžádala obrovské ztráty na lidech, hmotných a kulturních statcích. Němečtí letci pokládali piloty RAF za nejlepší ze všech svých protivníků.
V roce 1957 uspořádalo historické oddělení generálního štábu Izraelských obranných sil anketu vztahující se ke kvalitám jednotlivých účastníků obou světových válek, jíž se zúčastnilo přes tisíc vojenských velitelů a odborníků, historiků a válečných reportérů. Pokud šlo o letectva, RAF se umístilo na druhém místě za německou Luftwaffe, následováno americkým, japonským a sovětským letectvem.
Přehled bojové činnosti
Během druhé světové války vykonalo Bomber Command podle knihy Válečné deníky velitelství bombardovacího letectva, jejímiž autory jsou Martin Middlebrook a Chris Everitt, 387 416 bojových vzletů, během nichž svrhlo 955 044 tun pum, přičemž podle různých propočtů ztratilo 8325 (pouze v boji), 9163, 10 688 až 13 416 letounů. V boji padlo nebo zemřelo v zajetí 47 268 příslušníků leteckých osádek, 8195 zahynulo při leteckých nebo pozemních nehodách, 37 při pozemních bojových akcích, což představuje celkem 55 500 mrtvých.
Do zajetí jich padlo 9838 včetně mnoha raněných. Raněných v letounech navrátivších se z operací napočítali 4200 a raněných při leteckých nebo pozemních nehodách ve Spojeném království 4203, takže celkový počet raněných dosahoval 8403 osob bez válečných zajatců a celkové ztráty leteckých osádek 73 741 osob.
Velitelství stíhacího letectva vykonalo spolu s letectvem protivzdušné obrany Velké Británie 700 226 bojových vzletů a ztratilo 3558 až 4760 stíhaček. Druhá taktická letecká armáda uskutečnila v letech 1943 až 1945 327 713 bojových vzletů při ztrátě 2115 až 2822 letounů. Velitelství pobřežního letectva provedlo 235 749 bojových vzletů, zničilo 188 ponorek a ztratilo 1547 až 1579 letadel. Číselné údaje se liší v závislosti na započítávání jen bojových či též provozních ztrát a mají v porovnání s původními údaji stoupající tendenci.
Mnohem bolestnější byly ztráty na lidech. Od 3. září 1939 do 15. srpna RAF ztratilo 70 253 padlých v boji, 22 924 raněných a 13 115 zajatých. Většina údajů použitých v tomto článku, pokud není uvedeno jinak, je převzata z publikace Chaze Bowyera Dějiny RAF, vydané u nás v roce 1995, a z Dějin letecké války Olafa Groehlera z roku 1981.
Na nových cestách
Po vítězném zakončení druhé světové války RAF také demobilizovalo, tentokrát ovšem ne tak chaoticky jako po roce 1918. Na obzoru se totiž rýsovala studená válka, hrozící přerůst v horkou, takže již v roce 1948 se RAF zapojilo do zásobování Berlína, blokovaného Sovětským svazem, postupně bojovalo proti malajským povstalcům, v suezské válce proti Egyptu, proti Argentině ve válce o Falklandy, proti Iráku Saddáma Husajna, Jugoslávii v kosovské válce...
V červenci 1952 dosáhlo poválečného vrcholu, když disponovalo 6338 letouny, jejichž počet ovšem roku 1967 klesl na 2004. Roku 2010 v něm sloužilo 46 800 osob, majících k dispozici 1114 letounů. V roce stého výročí svého vzniku si RAF, přestože nadále zůstává významnou a moderně vyzbrojenou silou, o tak vysokých číslech může nechat jenom zdát.
