Letecký zázrak kapitána Rasmussena. S letadlem bez pohonu zachránil všechny pasažéry
Letecké zázraky mají často co do činění s vodou. Dnes si ale připomeneme čin kapitána Rasmussena, jehož nouzové přistání bylo podstatně těžší. Jednou z nočních můr pilotů na celém světě je námraza. Ačkoliv existují přísná opatření, je nevyzpytatelná a může vést ke katastrofám, které zpočátku vypadají naprosto nevysvětlitelně.
Led hrál zásadní roli i v případě letu 751 společnosti SAS ze švédského Stockholmu (ve Švédsku se vyráběji gripeny) do Varšavy přes Kodaň. Postiženým byl v tomto případě zbrusu nový letoun McDonnel Douglas MD-81, který SAS dostala k užívání 10. dubna 1991, tedy osm měsíců před osudovým okamžikem.
Letoun se sériovým číslem 53003 a imatrikulací OY-KHO přiletěl na stockholmské letiště Arlanda 26. prosince 1991 z Curychu krátce po desáté hodině večerní. Zůstal na stojánce při teplotách na bodu mrazu a v jeho nádržích zůstalo kolem 2 550 kilogramů paliva. Kvůli tomu byla křídla pokryta ledem, ale pořád nešlo o nic zvláštního – ráno došlo k obvyklé rozmrazovací proceduře, při níž bylo použito na 850 litrů speciální tekutiny. Rutinní práci ale nikdo nezkontroloval, což se ukázalo jako zásadní prohřešek.
Boj s technologií
Letoun se vznesl z Arlandy v 8:47 a už po 25 vteřinách zaregistrovali piloti neobvyklý hluk a vibrace pocházející od pravého motoru. V tu chvíli kapitán Stefan Rasmussen a první důstojník Ulf Cedermark netušili, že nedostatečně rozpuštěný led poškodil lopatky turbín a špatné proudění vzduchu do kompresorů způsobilo jejich odstavení.
Rasmussen zkusil snížit výkon, ale nepočítal s novinkou na palubě – automatický systém ATR (Automatic Thrust Restoration, automatické zvýšení tahu) opět zvýšil otáčky. Po další půlminutě byl postižen i levý motor a minutu a čtvrt po vzletu s dvouvteřinovým odstupem oba motory vysadily.
Pomoc cestujícího kapitána
Letoun se 123 cestujícími a 6 členy posádky se nacházel v tu chvíli ve výšce 980 metrů. Což bylo málo na to, aby se Rasmussen pokusil stroj otočit. Situaci rovněž komplikovala nízká oblačnost.
Dvojici v pilotní kabině se dostalo nečekané pomoci, dostavil se do ní cestující kapitán Per Holmberg a podařilo se mu nahodit systém APU, čímž do části přístrojů opět proudila energie, ale vyhráno zdaleka nebylo. Levý motor vzplanul, podařilo se ho uhasit. Z oblačnosti se letadlo vynořilo pouhých 270 metrů nad zemí a pokračovalo v klouzavém letu – v tu chvíli bylo jasné, že jedinou nadějí na přežití je nouzové přistání.
