Jed si rozředil v rumu a nechal v zemi uležet. Měl to oznámit Napoleonovi
Událo se to pouhé dva dny před Štědrým dnem. V úterý 22. prosince 1908 vstoupil do Všeobecné nemocnice v Praze třiašedesátiletý Josef Machek z Karlína a oznámil, že se před malou chvílí otrávil. „Co jste pozřel nebo snědl?“ tázal se ho přivolaný lékař.
Machek odpověděl, že šlo o nastrouhané hlavičky ze dvanácti balíčků fosforových sirek, které rozpustil v lahvi rumu, a vše před časem zakopal do země, aby se roztok náležitě uležel.
Když padla otázka, proč svůj čin spáchal, začal někdejší sluha vypravovat svůj truchlivý příběh. Na začátku stála závěť jeho dlouholetého zaměstnavatele, v níž mu odkázal doživotní přístřeší. Když se však vydal za dědici, aby svůj nárok uplatnil, ti se mu jen vysmáli. Prý ať jde na Olšany a tam si u ředitele hřbitova vyjedná to svoje přístřeší.
Lékař pokýval hlavou. Ano, i takoví lidé jsou…
Za pět minut zemřete
Tahle hrubost prý zasáhla sluhu natolik, že zakoupil uvedené balíčky sirek, spolu s nimi půllitrovou lahev rumu, opatřil si struhadlo, fosforové hlavičky nastrouhal a vytvořil smrtelný koktejl. Ten posléze zakopal do země na invalidovně nedaleko svého bydliště v Žižkově ulici 10 (dnes Pernerova 391/10).
Uplynulo několik měsíců a Josef Machek onemocněl. Byl dopraven do všeobecné nemocnice, právě do té, v níž teď hovořil s ošetřujícím lékařem. Ujal se ho prý sám profesor, aby mu záhy sdělil, že za pět minut zemře. „Celý prý strnul strachy, ale co se nestalo. On zůstal živ, zato pan profesor umřel!“ líčí následující události Národní politika. „Tahle věc ho tak rozzlobila, že šel na invalidovnu, kde vykopal láhev, kterou si tam před půl rokem schoval, a uloženou tekutinu vypil.“
V tu chvíli ošetřující lékař zpozorněl. Profesor že umřel? A jak se jmenoval?
Měl to oznámit Napoleonovi
Jenže Josef Machek teď už na jeho otázky nijak nereagoval, jen pravil, že „kdyby včas celou věc oznámil Napoleonovi, tak by nebylo k takovým koncům došlo!“
V tu chvíli bylo lékaři jasné, že nebožák je zcela pomatený, a rozhodl se pro jeho převoz do ústavu pro choromyslné. Pro jistotu jej však vyzval, aby na něj dýchl, a tu skutečně ucítil z jeho dechu silný zápach fosforu (kombinovaný s rumem). Ano, jediné, co byla v šílencově vyprávění pravda, byla ona otrava fosforem v lihovém roztoku. Včasný zákrok na klinice vnitřních nemocí zachránil Josefu Machkovi z Karlína život.
