Carský masakr v Jekatěrinburgu. Před 100 lety bolševici zavraždili Mikuláše II. a jeho rodinu
Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit. To byla poslední slova, která uslyšel někdejší neomezený vládce Ruska, car Mikuláš II., než jej a jeho rodinu zasypal déšť střel bolševického popravčího komanda. Stalo se tak v Jekatěrinburgu před rovnými sto lety, 17. července 1918.
Touto krvavou tečkou se dovršila životní pouť i mocenský pád muže, který stál v čele zaostalé a neklidné ruské říše 23 let (1894–1917) a posledních šestnáct měsíců svého života byl vláčen jako Mikuláš Romanov po internacích na různá místa své někdejší říše, kde žil v nedůstojných podmínkách plných ústrků a ponížení.
Zatímco historie zná mnoho poprav či vražd korunovaných hlav a vládců (například český král Václav III., anglický král Karel I. či francouzský král Ludvík XVI.), případ cara Mikuláše II. je odlišný tím, že s ním byla násilně sprovozena ze světa celá jeho rodina (carevna, čtyři dcery a následník trůnu, kníže Alexej), ale i nejbližší služebnictvo.
Osud cara zpečetila přítomnost československých legií
Car Mikuláš II. se vzdal trůnu 15. března 1917 po takzvané únorové revoluci. Uvolněný trůn odmítl přijmout i jeho bratr Michail, který hned následujícího dne předal moc Prozatímní vládě. Ta internovala carskou rodinu nejprve do domácího vězení v Carském Selu u Petrohradu. V srpnu pak byla převezena do sibiřského města Tobolska a odtud pak v dubnu následujícího roku do Jekatěrinburgu.
Chaos v zemi, který panoval po bolševické revoluci, ale především přítomnost početných československých legií blízko místa carské internace urychlily a zpečetily osud někdejšího ruského vládce. Bolševici se obávali, že legie by mohly cara osvobodit, a rychle rozhodli o jeho likvidaci. Podle historických pramenů o popravě rozhodl Výkonný výbor Uralu za účasti Vladimíra Iljiče Lenina, Jakova Sverdlova a Felixe Dzeržinského.
K samotné popravě došlo v prvních hodinách 17. července 1918, kdy byla celá rodina probuzena a bylo jí nařízeno připravit se k přesunu na jiné, bezpečnější místo. Do „čekacího“ pokoje pak vstoupili kati. Po přečtení verdiktu byl první zastřelen car a po něm i další členové jeho rodiny včetně služebnictva či rodinného lékaře. Střelba byla dost chaotická, a proto všichni členové rodiny nezemřeli hned. Týkalo se to především carových dcer, které měly ve svých korzetech ukryty šperky a ty pak částečně fungovaly jako neprůstřelné vesty. Mladé šlechtičny, stejně jako služebné tak byly následně surově dobity bajonety.
Slavnostní pohřeb
Mrtvoly byly o všechny šperky oloupeny a následně zohaveny. Bolševici se snažili všechny stopy maximálně zahladit. Mrtvoly se pokoušeli spálit i rozleptat kyselinou. Nakonec je zakopali na dvou předem vytipovaných místech.
Ostatky, o nichž se předpokládalo, že patří carské rodině, byly poprvé objeveny nedaleko Jekatěrinburgu (tehdy Sverdlovska) až po dlouhých šedesáti letech v roce 1978. Nicméně až po dalších třinácti letech, v roce 1991 byly ze společného hrobu v zasypané šachtě tyto ostatky exhumovány a za dalších sedm let byli Mikuláš II., jeho žena a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Církev všechny členy rodiny svatořečila a na místě jejich chladnokrevné vraždy byl vybudován Chrám Všech svatých Na krvi.
