Bitva u Lipska: Nejkrvavější střet napoleonských válek. Napoleon tam dostal na frak a musel na Elbu
Došlo k ní ve dnech 16.–19. října 1813, tedy před 210 lety. Bitva u saského Lipska vešla do historie nejen jako největší a nejkrvavější střetnutí dlouholetých napoleonských válek, ale počtem účastníků ji překonala až bitva u mandžuského Mukdenu (dnešní Šen-jang) roku 1905 během rusko-japonské války.
Již první den stálo proti 177 500 francouzským vojákům se 700 děly 257 000 vojáků šesté koalice s 916 děly pod vrchním velením rakouského polního maršála Karla I. Filipa knížete Schwarzenberga.
Třetího dne tyto síly navzdory těžkým ztrátám vzrostly na 203 133 vojáků a 738 děl na straně Napoleona a na 361 942 vojáků se 1456 děly u spojenců.
Zrada bavorského generála
Večer prvního dne gigantické srážky zvolil francouzský císař ústup, k němuž ho kromě nepříznivé situace na bojišti přiměla i zrada bavorského generála Carla Philippa von Wredeho, budoucího polního maršála, jenž se svým vojskem přešel k Rakušanům.
Spojenecký plán pro 18. říjen vypracoval Schwarzenbergův náčelník štábu generál Josef Václav Radecký z Radče. Počítal se soustředným úderem šesti kolon. Zpočátku přálo štěstí Francouzům, ale nástup Bernadottovy Severní armády uzavřel obkličovací kruh. Tehdy 5400 Sasů a 700 Württemberčanů s 38 děly přeběhlo k nepříteli.
Ústup nařízený Napoleonem 19. října ve dvě hodiny ráno zprvu probíhal spořádaně, po poledni však vybuchly nálože pod jediným mostem přes řeku Halštrov a většina zadního voje zůstala odříznuta. Při pokusu přeplavat řeku zahynul velitel VIII. sboru, Polák Józef Antoni kníže Poniatowski, den předtím povýšený Bonapartem na maršála Francie.
Mnoho padlých generálů
Bitva národů stála Francouze a jejich německé spojence podle rakouského vojenského statistika s belgickými předky Gastona Bodarta 38 000 padlých a raněných (z toho 397 důstojníků padlých a 2456 raněných; ztráty mužstva jsou známy jen přibližně), 15 000 zajatých (dalších 15 000 padlo do zajetí v lipských nemocnicích) a 6100 německých dezertérů. Materiální ztráty činily 325 děl.
Ztráty spojenců jsou spočítány přesněji: 53 774 padlých, raněných a nezvěstných včetně 1792 důstojníků, z toho Rusové 22 605, Prusové 16 033, Rakušané 14 958 a Švédové jen 178 vojáků.
V žádné z četných bitev napoleonských válek nepadlo tolik generálů jako u Lipska, kde jich položilo život celkem čtyřiadvacet: osm ruských (generálporučíci Něverovskij a Schäwitsch, generálmajoři Hüne, hrabě Kudašov, Lindfors, Manteuffel, Reuven, Schmidt; pozorní čtenáři zajisté zaznamenají převažující podíl padlých generálů německého původu) a rakouský generálmajor Giffing na straně spojenců a patnáct francouzských: vedle výše zmíněného polského maršála Poniatowského v Napoleonových službách ještě divizní generálové Aubry, Delmas, Friederichs, Rochambeau a Vial a brigádní generálové Bachelet d’Amville, Boyer, Camus de Richemont, baron Cochoru, Couloumy, Ferrière, Pelletier de Montmarie a Poláci Estko a Kwaśniewski. Tím bitva národů překonala dokonce i Borodino, přezdívané „bitva generálů“.
Napoleon byl po této bitvě přinucen rezignovat a 11. dubna 1814 ho poslali do vyhnanství na ostrov Elba v Tyrhénském moři.
