Nejkrvavější válečný střet v dějinách USA? Opomíjená másko-argonská bitva před koncem první světové války
První světová válka už se chýlila ke konci, přesto ještě přišla bitva, která zůstala nejkrvavější v dějinách USA. Vrchní velitel spojeneckých armád na západní frontě maršál Ferdinand Foch plánoval dvojité obklíčení Němců. Americké expediční síly (AEF) měly udeřit od Verdunu a Britové od Péronne a Lensu. Fochova strategie vyústila v másko-argonskou bitvu, o níž u nás mají – na rozdíl od všeobecně známých střetnutí na Marně, u Verdunu a na Sommě – ponětí jen lidé zabývající se podrobněji dějinami Velké války.
Šestadvacátého září 1918 Yankeeové vyrazili do útoku. Na počátku operace měli připraveno 600 000 vojáků, kdežto Němci přímo na frontovém úseku jen 61 500 v pěti divizích, rozmístěných mezi řekou Másou a Argonským lesem.
Zelenáči dostávali zabrat
Americká 79. divize se sice již následujícího dne za cenu ztrát tří tisíc mužů zmocnila dominantního kopce u Montfauconu, ale 3. října německá obrana v hloubce Argonského lesa zpomalila její postup na úroveň nákladného plazení. Některé americké jednotky tvořené zelenáči bojovaly mizerně.
Němci v šesti dnech téměř úplně zničili 35. divizi kansaské a missourské Národní gardy. Na levém křídle jeden špatně vedený, vycvičený a vybavený pluk černošské, 92. divize pod velením bílých důstojníků vypadl ze hry, kdežto americké černošské pluky sloužící pod Francouzi bojovaly obdivuhodně.
„Ztracený prapor“
Západně od Másy a Argonského lesa zahájil francouzský generál Henri Joseph Eugène Gouraud svoji champagneskou ofenzívu a ve dnech 2. až 18. října dobyl strategicky významné území. Útoku vévodili Američané, jejichž 2. divize ztratila 726 padlých, 3662 raněných a 585 nezvěstných. Většinu ztrát utrpěla 4. brigáda námořní pěchoty, přidělená k tomuto svazku: 494 padlých a 1864 raněných. Pátý pluk ztratil 1120 mužů, což představovalo šedesát procent jeho stavu.
Boje byly velmi prudké poslední zářijový týden a po celý říjen. Za první čtyři dny ofenzívy přišla americká 1. armáda o 45 000 vojáků.
Do análů dějin Spojených států se zapsal proslulý „ztracený prapor“, smíšený útvar skládající se vesměs z prvků 308. pěšího pluku 77. divize, odříznutý a obklíčený poblíž charlevauxského mlýna v místě zvaném „kapsa“, jenž během pětidenního utrpení (od 2. do 7. října) ztratil 107 mrtvých, 190 raněných a 63 nezvěstných, z nichž vyřazení osmdesáti si připsala na konto „friendly fire“, palba vlastního dělostřelectva, což bylo obzvláště smutné. Z 554 osob se zachránilo pouze 194. Zranění utrpěl i poslední praporní poštovní holub, zvaný Cher Ami (Drahý přítel), letící v dešti granátů předat poselství.
Poslední oběť přinesl nešťastný prapor až po válce, kdy jeho velitel, major Charles Whittlesey, vyznamenaný kongresovou Medailí cti za příkladné velení v „kapse“, neunesl tíhu vzpomínek na podřízené obětované v Argonách a jedné listopadové noci roku 1921 skočil ze zaoceánské lodi do hlubin Atlantiku.
Yankeeové cedí krev
Zformování nové, 2. armády pod Bullardovým velením umožnilo Američanům držet k 10. říjnu 162kilometrový úsek západní fronty z její celkové délky 712 kilometrů (Britové jich drželi 133, Francouzi 393 a Belgičané 24).
Mezi 26. zářím, kdy másko-argonská bitva začala, a 20. říjnem dosáhly americké ztráty 54 158 osob. V týdnu od 29. září do 5. října činily na západní frontě rekordních 6589 mrtvých, z toho většinu na másko-argonském úseku. Následující týden, od 6. do 13. října, padlo a zemřelo na zranění 6019 Američanů a v týdnu od 14. do 21. října dalších 5019. Třiatřicátá divize přišla od 26. září do 21. října o 3904 vojáky, z nichž přes dva tisíce vyřadil plyn, což bylo víc než u jakékoli jiné americké divize.
Konečná fáze
Třetí fáze másko-argonské ofenzívy odstartovala 1. listopadu. Došlo k prolomení třetí nepřátelské linie a americká 1. armáda se hnala do údolí Másy, zatímco francouzská 4. armáda na jejím levém křídle překročila řeku Aisne.
Od 1. listopadu do uzavření příměří 11. listopadu ztratilo dvanáct amerických divizí zapojených do bitvy 18 000 mužů. Němci do bojů postupně vrhli 44 oslabených divizí západně od Másy a 15 východně od této řeky – celkem 470 000 vojáků. Jejich 5. armáda odepsala ve druhém a třetím říjnovém týdnu 24 928 mrtvých a raněných a 7887 nezvěstných. Během celé bitvy se jejich ztráty vyšplhaly na 100 000 osob (74 000 mrtvých a raněných a 26 000 zajatých), 874 děl a 3000 kulometů.
Bitva u nás zapomenutá
Yankeeové v Argonském lese a údolí Másy postupně nasadili 1 256 478 mužů. Do sedmačtyřicetidenní bitvy se zapojilo 22 amerických a sedm francouzských divizí. Dělostřelectvo Spojených států vystřílelo čtyři milióny granátů – víc než obě strany během čtyřleté občanské války Severu proti Jihu!
Ztráty USA dosáhly 127 063 osob (26 277 mrtvých, 95 786 raněných a 5000 nezvěstných a zajatých). Pro srovnání: u nás mimo jiné i díky slavnému velkofilmu dobře známá bitva v Ardenách, nejnákladnější střetnutí americké pozemní armády na evropském válčišti za druhého celosvětového konfliktu, v americké terminologii nazývaná bitva o výběžek, je stála 80 987 vojáků včetně 10 276 padlých a bitva o Okinawu, nejkrvavější, jakou vybojovali za druhé světové války proti Japoncům, 49 151, z toho 12 281 padlých.
Nemyslíte tedy, že si citelné oběti másko-argonské operace, jež bezesporu přispěla k porážce Německa, zaslouží alespoň toto krátké připomenutí?
