Vzpomínky na Srpen 68: Události mi nedopřály schůzku s nejhezčí holkou ze školy
Cizí vojska vpadla do dětských prázdninových dnů, do výletu v Paříži, výročí svatby, do kasáren či k táboráku. Vše se rázem změnilo. Na dlouhých jedenadvacet let.
Na 20. srpna 1968 si vzpomínám, jako by to bylo dnes. Bylo mi 17 let, chodila jsem na SVVŠ Křenová v Brně a v ten den naše třída odjížděla vlakem na letní chmelovou brigádu do Zlovědic. Odpoledne jsme nasedli na brněnském nádraží na vlak a vyrazili směrem na Prahu, kde jsme měli přestoupit a dalším vlakem odjet do Podbořan. Tam nás měl vyzvednout někdo z místních zemědělců a dopravit nás do osady Zlovědice, která byla součástí vesnice Krásný Dvůr.
Asi v šest hodin večer nám průvodčí sdělila, že vlak nepojede přes Prahu, ale bude odkloněn přímo do Ústí nad Labem a odtud pak pojedeme do Podbořan. Naši učitelé se ptali na důvod, ale bylo jim řečeno, že nádraží v Praze nepřijímá. Vlak často zastavoval mimo nádraží a do Podbořan přijel až před půlnocí. Čekal tam na nás traktor s vlekem, kterým nás odvezli do Zlovědic. Naše zavazadla zůstala zatím na nádraží v Podbořanech s tím, že řidič traktoru pro ně zajede. Někteří šli spát na ubytovnu, jiní seděli a bavili se. Kolem čtvrté hodiny ranní se ozvalo dunění a po silnici kolem chmelnic projížděly konvoje sovětských tanků.
Spolužáci pustili rádio a z něho jsme zjistili, že Československo bylo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Dodatečně jsme se také dozvěděli, že řidiče traktoru, který nám vezl zavazadla, zadrželi sovětští vojáci, zavazadla prohledali a teprve pak mu dovolili odjet.
Olga Šlapáková, Brno
V Brně se tehdy konalo mezinárodní genetické sympózium k poctě Gregora Mendela. Doktorandi, mezi něž jsem patřila i já, pomáhali při organizaci. Přihlásila jsem se s tím, že budu v Brně až od 21. srpna, abych mohla dokončit experiment. Měla jsem zakoupenou letenku na večerní odlet z Prahy. Těšila jsem se, že poletím poprvé z nového letiště. V klidu jsem odbavila zavazadlo a přesunula se do předletové čekárny. Čas odletu se blížil, ale v čekárně se nic nedělo. Prakticky v době odletu přišla pozemní letuška a vpustila nás do chodby, ze které byl už přístup na letiště, ale v jakési mezichodbě jsme se zastavili. A zase jsme čekali, tentokrát už vestoje.
Cestující se začali dohadovat, co je příčinou zpoždění, čas běžel a nic se nedělo. Diskuse nabírala na intenzitě. Po nekonečných dvaceti minutách jsme bez jakékoliv omluvy byli urychleně vypuštěni z čekací chodby a pěšky došli k letadlu. Byla již tma a na ploše bylo jediné letadlo. Mlčky jsme nastoupili, letadlo odstartovalo a asi za hodinu jsme byli v Brně. V hotelu jsem rychle usnula. Brzo ráno mne probudil nepříjemný hukot motorů z ulice – ale to už byl 21. srpen.
Jarmila Pazlarová
Příběh mého bratra z českobudějovických kasáren, vzpomínka na předvečer ruské okupace naší země, je vlastně i mým osobním příběhem z téhož dne. Mé vzpomínky a první dojmy z těchto hodin přesně dotvářejí obraz pocitu bezmoci, beznaděje a zklamání mladých lidí naší země po krátkém nádechu skutečné svobody. A stejně jako on, voják základní služby za neprodyšnou zdí kasáren, i já jsem tuto svobodu ztratil, byť to bylo z druhé strany této zdi...
Můj 20. srpen 1968 byl po předchozích měsících a dnech doslova nabitý euforií 19letého kluka s velkými plány a nadějemi. Den předtím jsem se vrátil z prázdninové cesty po Anglii, která mne tolik inspirovala a posílila ještě víc víru na lepší život v naší zemi. Ani na chvíli jsem nezaváhal, i přes nejisté zprávy BBC o vývoji situace u nás, a těšil se zpět domů, do nové svobody.
Právě druhý den jsem plánoval cestu stopem za bráchou do kasáren, abych se s ním podělil o spoustu dojmů. Nemohl jsem ani dospat, navíc mě vzbudil temný hukot z nebe za oknem. V ulicích města jsem postupně začal tušit zvrat událostí v zemi, ani jsem nedorazil na kraj města, všude stály obrněné vehikly, i já jsem byl jako uprostřed kasárenského dvora...
Setkání s bráchou jsem musel na týdny odložit, běh událostí mi nedopřál ani schůzku s nejhezčí holkou ze školy.
Ivan Chvojka, Dubiny
