Kvůli krávě zavraždil přítele. Neodolal a vrátil se na místo činu
Psal se rok 1898. V hostinci u Valšů na rohu Betlémské a Poštovské ulice (dnes Karoliny Světlé) panovala v neděli 4. prosince skvělá nálada. Ostatně jako vždy poslední den týdne. „Bylo asi sedm hodin večer, když se náhle otevřely dveře, jimiž vešel starší, bělovlasý muž statné postavy, oděný černým zimníkem. V ruce nesl malý příruční kufřík. Přešel rázně přední místnost a vstoupil do menší druhé místnosti, kde v koutku usedl. Poručil si pivo a večeři, načež se zamyslil…“
Po chvíli se v očích neznámého objevily slzy. Hostinský František Schwarz to zpozoroval, přisedl k bělovlasému muži a dal se s ním do hovoru: „Odkud přicházíte?“. „Z Valdic!“ odvětil chladně neznámý. „Byl jste tam patrně v obchodní záležitosti?“ „Ne. Přicházím rovnou z kriminálu!“ „Žertujete snad?“ namítl vyděšený hostinský, jakkoliv již v tuto chvíli tušil, že o takových věcech nebývá zvykem žertovat a vůbec celkové vzezření neznámého napovídalo, že vše, co říká, bude nejspíš pravda.
A skutečně, jeho odpověď předchozí věty jen potvrdila: „Nikoliv. Byl jsem odsouzen pro vraždu k doživotnímu žaláři, avšak na základě amnestie vyhlášené při příležitosti padesáti let vlády císaře Františka Josefa jsem byl předevčírem propuštěn!“ Hostinský zkoprněl a jeho vytržení se ještě znásobilo, když neznámý elegantně oblečený muž dodal: „A všechno se to tehdy událo právě tady, v hospodě U Valšů!“
Zatčení vraha
Právě tak vylíčila Národní politika začátek onoho večera, aby vzápětí připomněla čtenářům události, které se v Praze a jejím okolí odehrály před jedenatřiceti lety, na konci srpna roku 1867. Tehdy byla jen nedaleko za městem, v nenápadné rokli mezi Vršovicemi a Nuslemi, nalezena ohořelá mrtvola mladíka, snad ještě chlapce. Záhy bylo jasné, že nejde jen o nešťastnou náhodu nebo sebevraždu. Přivolaný lékař určil, že chlapcovu smrt způsobila střelná rána do zad.
A netrvalo dlouho, než byla známá i totožnost zavražděného. Šlo o třináctiletého Františka Pražáka z malé vesnice nedaleko Slaného. Brzy bylo také jasné s kým, a kde trávil svou poslední noc. Jeho druhem byl sedmadvacetiletý Karel Koch z téže vesnice, dokonce ze sousední chalupy Pražákových. Rázem bylo zřejmé, kdo je hlavním podezřelým.
Jaké pak bylo překvapení policejních agentů, když zastihli Kocha přímo v hostinci U Valšů na Starém Městě, kam přišli po okolnostech mladíkova noclehu pátrat. „Seděl právě při sklenici piva a dumal u dveří do dvora vedoucích“, sděluje Národní politika. Karel Koch byl zatčen. Objasnění událostí, jež ke smrti třináctiletého hocha vedly, bylo v tu chvíli jen otázkou času.
Pojď, prodáme krávu
Tragický sled kroků se začal odvíjet v říjnu předchozího roku, když se vyučený krejčí Karel Koch vrátil z vojny, během níž se vypracoval z prostého vojína na četaře. „Záhy seznámil se s třináctiletým synem sousedovým Františkem Pražákem, s nímž obyčejně stýkával se, když pásávali dobytek na ladech za vsí,“ líčí dál Národní politika.
Na pastvinách za vesnicí se také odehrál osudný rozhovor. Koch sem dorazil jednoho letního rána za Pražákem. „Frantíku, tatínek tvůj ti dává vzkazovat, aby ses ihned sebral a hnal dobytek, krávu a tele, do Slaného na jarmark. Máme ho tam prodat.“ A dodal, aby otcovo rozhodnutí v očích chlapce dostatečně odůvodnil: „Tatínek to poroučí. Koupí prý za stržené peníze koně, kterých jak víš, potřebuje k orání“.
Františkovi nebylo nic nápadné. Obě rodiny spolu výborně vycházely a těšily se vzájemné důvěře. Hnali tedy společně krávu a tele do Slaného na trh a tady je za 121 zlatých prodali. S utrženými penězi pak odjeli do Prahy. I to si prý Františkův otec přál. Mají čekat v hospodě U Valšů, až sem za nimi dorazí. „Když se najedli a napili, odebrali se na lože. Pražák odešel spát do stáje, kdežto Koch vybral si nejlepší pokojík, jaký byl v hostinci po ruce,“ dokreslil rozpoložení i charaktery obou mladíků list.
Noc byla dlouhá. Alespoň pro Frantíka, jemuž se mnohé v hlavě rozleželo. Stýskalo se mu a jeho podezření ráno jen zesílilo, když otec ani tentokrát nepřicházel, jak Koch stále sliboval. František dostal strach. Opravdu měl krávu s teletem prodat? A jestli ne, jaký trest ho čeká? Spustil hlasitý nářek…
Aby zabránil ještě většímu pozdvižení, vyvedl Koch mladého druha z hostince a dál ho vedl Prahou až k Žitné bráně. Tudy vyšli za město. O kus dál chlapce zastřelil. Jeho tělo zaházel klestím a travou a zapálil, aby ztížil identifikaci. Přes sto zlatých stržených za prodej skotu mu přirozeně uloupil. Vrátil se do Prahy a následující noc strávil v lokálech. Ráno se pak, jak již bylo popsáno, vrátil do hostince U Valšů.
Návrat v černém kabátě
Čtyřčlenný senát odsoudil sedmadvacetiletého Karla Kocha k trestu smrti provazem. Jak bylo v takových případech zvykem, císař František Josef I. udělil odsouzenci milost a jeho trest změnil na doživotí. Karel Koch si ho odpykával ve Valdicích u Jičína. Celkem si tu odseděl 31 let a tři měsíce. „Za tu dobu se změnil mladý vesnický junák ve strace, jemuž v podkroví žalářním vlasy úplně zbělely“, popsala trestancovu fyzickou proměnu Národní politika.
Avšak nejen tělo, i Kochova duše se změnila. „Stále častěji vyhledával zátiší žalářní kaple a dlouho se modlil. Pak s plnou chutí a neochabující silou v dílnách vězeňských pracoval, takže si za řadu let uspořil 1100 zlatých, jež mu správa trestnice při propuštění vyplatila.“ Karel Koch si za ně koupil černé šaty a dlouhý černý kabát a „s podivnými city v prsou, umínil si, že ještě jednou navštíví ta místa, kde s obětí svou v Praze dlel a kde jí ze světa sprovodil.“
Noc na místě činu
Lokál U Valšů býval každou neděli hlučný a veselý. Onoho 4. prosince roku 1898 však ztichl a ponořil se do napjatého ticha. Všichni si ukazovali ke stolu, u něhož seděl bělovlasý muž. Kdo ví, snad to bylo stejné místo, na jaké dosedl se svým mladým společníkem před jedenatřiceti lety.
Poté si Koch objednal nocleh, zaplatil „a druhý den rozloučiv se s hostinským, odejel směrem ku Slanému.“
