Masový hrob vydal zatím 730 obětí řádění Němců. Bělorusko za války ztratilo relativně nejvíc obyvatel
Bezmála 74 let od konce druhé světoé války stále dochází k nalézání obětí a pozůstatků. Někde se objeví trosky letadla, jinde vrak lodě nebo se podaří upřesnit polohu potopené ponorky. V německých městech často nalézají nevybuchlé letecké pumy a vyklízejí celé domy. Na nevybuchlou dělostřeleckou munici narážíme občas i u nás. Nejotřesnější nálezy ovšem představují masové hroby.
Jeden takový nedávno objevili v Bělorusku. Dělníci chystající v západoběloruském pohraničním městě Brestu, jehož pevnost se na počátku Velké vlastenecké války bránila měsíc, základy pro nový obytný dům objevili letos v lednu na místě bývalého židovského ghetta z let 1941 až 1942 hrob s ostatky stovek lidí povražděných během druhé světové války.
Podle Dmitrije Kaminského, velitele skupiny vojáků shromažďující ostatky, se dosud podařilo exhumovat 730 osob, ale stále nacházejí další. Některé lebky nesou stopy po kulkách. V roce 1941 představovali Židé 12,8 procenta běloruské populace.
Nejsilnější partyzánské hnutí
Němci okupovali Bělorusko v letech 1941 až 1944. Zdejší hluboké lesy skýtaly ideální podmínky pro vedení partyzánské války, do které se zapojilo 373 942 osob, jež ztratily 25 681 padlých a zemřelých na zranění, 11 797 nezvěstných a 1030 zajatých. Partyzáni tvrdili, že pobili 884 472 německých důstojníků a vojáků, což je fantasmagoricky nadsazené číslo, a 26 604 policistů a místních dobrovolníků (což naopak vůbec nemusí být přehnané).
Okupanti na nejsilnější partyzánské hnutí na okupovaném sovětském území reagovali krutými represemi. „Pod rouškou zásahů proti partyzánům vraždili Němci Bělorusy (anebo Židy, Poláky či Rusy) v 5295 lokalitách okupovaného sovětského Běloruska. Několik stovek těchto městeček a vesnic bylo vypáleno do základů. Celkem Němci takto připravili o život kolem 350 000 osob, z toho nejméně devadesát procent neozbrojených civilistů. Zabili v Bělorusku rovněž na půl miliónu Židů, z toho třicet tisíc v rámci operací proti partyzánům. Není však jasné, zda se má těchto třicet tisíc lidí započítat k Židům vyhlazeným v rámci ,konečného řešení‘, anebo k zástupům běloruských civilistů zabitých při odvetných akcích proti partyzánům. Sami Němci mezi nimi z velmi praktických důvodů mnohdy nečinili rozdíl, jak vyplývá z deníku jednoho velitele: ,Bandité a Židé spálení v domech a krytech se nepočítali.‘
Z devíti miliónů lidí, kteří obývali území sovětského Běloruska v roce 1941, zabili Němci asi 1,6 miliónu při akcích mimo bojiště – asi 700 000 z tohoto počtu představovali váleční zajatci, 500 000 Židé a 320 000 lidé označení za partyzány (valnou měrou neozbrojení civilisté). Tyto tři velké vyvražďovací kampaně představují tři nejstrašnější německé válečné zločiny ve východní Evropě, přičemž největší silou a brutalitou se vyznačovaly právě zde. Dalších několik set tisíc obyvatel sovětského Běloruska padlo na bojištích v řadách rudoarmějců,“ píše americký historik Timothy Snyder ve své vynikající knize Krvavé země.
Něco takového nezažila žádná jiná evropská země
Podle zprávy sovětské mimořádné státní komise pro zjištění a vyšetření zločinů německých fašistických uchvatitelů a jejich pomahačů a jimi způsobených škod občanům, kolchozům, společenským organizacím, státním podnikům a institucím SSSR (zkráceně se označovala ČGK) Souhrnné údaje evidence obětí zločinů Němců a jejich pomahačů na území SSSR k 1. březnu 1946 si německá okupace Běloruska vyžádala 1 360 034 zabitých a umučených civilistů, 838 243 sovětských válečných zajatců a 373 698 osob nahnaných na nucené práce do třetí říše. Je však třeba podotknout, že údaje o mrtvých jsou silně zavádějící, protože například zdaleka ne všichni váleční zajatci zemřelí v Bělorusku byli občany této svazové republiky. Zdá se proto, že výše citované, třebaže zaokrouhlené Snyderovy údaje jsou pravděpodobnější.
Podle nápisu v památníku Chatyň, slavnostně odhaleném 5. července 1969 na počest vesnice Chatyň, vypálené 22. března 1943, okupanti přeměnili v ruiny 209 měst a okresních středisek a spálili 9200 vesnic. Zahynulo 2 230 000 osob. Dodejme, že další tři milióny zůstaly bez přístřeší a materiální škody dosáhly 75 miliard rublů ve státních cenách z roku 1941.
Nepřežil každý pátý, čtvrtý, nebo třetí?
V Minsku loni vyšla v běloruštině, ruštině a angličtině pozoruhodná kniha běloruského historika a ředitele památníku Chatyň Artura Haryjeviče Zelského Chatyň s podtitulem Tragédie běloruského lidu. Autor v ní mimo jiné uvádí, že čísla uvedená v památníku pocházejí z doby jeho otevření, a jsou tedy stará půl století. Podle nejnovějších údajů prý nezahynulo 2 230 000 lidí, což představovalo čtvrtinu předválečných obyvatel Běloruské sovětské socialistické republiky, ale tři milióny – třetina veškeré populace! Zelski píše, že za tři roky okupace na území Běloruska proběhlo 140 velkých trestných operací.
Na závěr dejme ještě jednou slovo výše citovanému Snyderovi: „Bělorusko se stalo ohniskem střetu Sovětů s nacisty, a tak žádná země nezakusila za německé okupace větší útrapy. V procentuálním přepočtu mohlo vykázat vyšší válečné ztráty než Ukrajina. Likvidace elit se v Bělorusku odehrála ještě krvavěji než v Polsku: nejprve tu sovětský NKVD v letech 1937–1938 povraždil příslušníky inteligence jako údajné špióny a v letech 1942–1943 pozabíjeli sovětští partyzáni učitele jako údajné kolaboranty s Němci. Hlavní město Minsk téměř vylidnily německé nálety, útěky vězňů z ghetta, hlad a holocaust; po válce bylo znovu vybudováno jako veskrze sovětská metropole. I Bělorusko je však poplatné všeobecné tendenci ke zveličování. Za druhé světové války tu zahynulo dvacet procent předválečného obyvatelstva, nicméně mládež se učí – a nejspíš tomu i věří –, že jich nebyla jedna pětina, nýbrž jedna třetina.“
