Před 90 lety vznikl první koncentrační tábor v Německu. Na konci války v něm našli přes 30 tisíc zubožených lidí
Adolf Hitler je u moci teprve dva měsíce. Nacisté pod jeho vedením však ihned po převzetí moci začínají po celém Německu likvidovat své politické odpůrce. V březnu roku 1933 je také zřízen první koncentrační tábor - Dachau. První vězňové nebyli Židé, či spíše ne výhradně Židé: pokud v třicátých letech byli v Dachau uvězněni, pak z důvodů politických, nikoliv etnických. I proto byl tento koncentrační tábor zprvu plný především sociálních demokratů, odborářů, případně komunistů.
Za dvanáct let existence tábora Dachau prošlo branami tohoto zařízení více než 200 tisíc lidí. Byli to převážně Židé, ale i další „nepohodlní“ nacistickému režimu: Romové, homosexuálové, ale také Jehovisté nebo třeba komunisté. Když americké jednotky do tábora na den přesně před 74 lety vstoupily, našly na místě tisíce zubožených vězňů.
29. dubna 1945 vstoupily americké jednotky do tábora Dachau nedaleko Mnichova. Postupně se před nimi odkrývaly dosud netušené rozměry nacistické smrtící mašinerie. Podle svědectví vojáků očekávali Američané odpor, proto dovnitř nevstoupili hlavní branou. Uvnitř však nalezli jen netečné strážné, kteří jejich příchod očekávali. Američanům se během dne podařilo oddělit dozorce od vězňů. Od některých anglicky mluvících se vojákům dostalo vysvětlení, co se za branami tábora odehrávalo.
Těsně před branami Dachau Američané objevili vlak plný vyhublých mrtvých těl, které měly vagony dopravit z Buchenwaldu do Dachau. Kvůli bombardování železnice Američany však vlak do bran tábora nedorazil. Američtí vojáci v nich nenašli nikoho živého. V táboře v okamžiku osvobození přežívalo na třicet tisíc vězňů. Původní kapacita tábora přitom byla jen necelých deset tisíc osob. V Dachau byly koncem války katastrofální hygienické podmínky, které způsobily masivní epidemii tyfu – byli sem totiž Židé deportováni z ostatních táborů nacházejících se vně hroutícího se nacistického státu. Nacisté se tak pokoušeli své zločiny před spojeneckými vojsky skrýt.
S koncentračním táborem Dachau je neodmyslitelně spjato jméno jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše – Heinricha Himmlera. Nacistická kariéra rodáka z Mnichova začala v roce 1923, kdy vstoupil do NSDAP a následně se účastnil neúspěšného Hitlerova puče v listopadu téhož roku. Později se stal členem SS (Schutzstaffel), Hitlerovy osobní stráže, později již coby velitel této jednotky zřídil SA, jakýsi vnitřní policejní oddíl SS. Byl to on a jeho pravá ruka Reinhard Heydrich, kdo v Dachau, městečku nedaleko jeho rodného Mnichova, zřídili koncentrační tábor – vůbec první svého druhu.
Byl to právě Dachau, který se stal jakýmsi prototypem dalších vyhlazovacích táborů, jež nacisté vybudovali na obsazeném i vlastním území během 2. světové války. Konkrétní kontury plánované genocidy židovského obyvatelstva pak vytvořila Himmlerova pravá ruka Heydrich, který její finální podobu přednesl na nechvalně proslulé konferenci ve Wannsee. Za eufemismy skrytě pojmenovávající židovskou deportaci a následnou likvidaci se skrývaly obrysy koncentračních táborů a otrocké práce.
„Himmler, který si už v mezidobí vybudoval pozici vrchního velitele bavorské policie a Heydricha měl jako zástupce, nyní toužil po shodném uplatnění v Berlíně. Společně založili koncentrační tábor pro politické vězně v Dachau; lágr se brzy stal cvičištěm pro vedoucí personál dalších koncentračních táborů, rekrutovaný z osvědčených příslušníků SD,“ píše Gideon Hausner ve své publikaci Spravedlnost v Jeruzalémě.
