Babička Evropy, britská královna Viktorie vládla 63 let. Její vnoučata proti sobě stála v první světové válce
Právě dnes je to 200 let, kdy se narodila britská královna Viktorie. Její panování dalo vzniknout celé jedné éře dějin, která se na její počest nazývá viktoriánská. Británie tehdy zažívala největší územní expanzi, kdy si podrobila bezmála pětinu zemského povrchu. Viktorie stála v čele impéria dlouhých 63 let a sedm měsíců, teprve v roce 2015 ji v délce vládnutí překonala Alžběta II. Praprababička současné královny – a také císařovna Indie – se narodila před 200 lety, 24. května 1819.
Konzervativně a majestátně vyhlížející panovnice během své vlády zažila průmyslovou revoluci a celou řadu dalších převratných společenských změn. Viktoriinu éru ale provázel také přerod její země v moderní konstituční monarchii. Série zákonů postupně zvýšila moc britské Dolní sněmovny na úkor Sněmovny lordů a hlavně monarchy samotného, jehož role se tak stávala stále více symbolickou.
Královna dosáhla i diplomatických úspěchů, dopis německému císaři – mimochodem tchánovi její dcery – například pomohl odvrátit druhou francouzsko-německou válku v roce 1875. Pět let předtím se zase snažila udržet území Turecka jako nárazníkové pásmo mezi Evropou a Ruskem. Na sklonku života se Viktorie dočkala nešťastné války proti Búrům, posledního imperiálního výboje Británie. V této válce, stejně jako předtím v krymské válce, navštěvovala vojáky a nemocnice.
Babička Evropy
Viktorie, jejíž rodnou řečí byla němčina, byla dcerou prince Edwarda, vévody z Kentu (čtvrtého syna krále Jiřího III.), a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské. Již za jejího života se ovšem vynořily spekulace o Viktoriině nemanželském původu. Otec zemřel, když jí bylo pouhých osm měsíců, a smutky z neúplné rodiny si léčila psaním povídek. A když otcovi starší bratři zemřeli bez legitimních potomků, stala se po smrti strýce Viléma IV. v roce 1837 královnou. Bylo jí pouhých 18 let.
V prvních letech vlády jí se státnickým břemenem pomáhal premiér lord Melbourne, rádcem jí byl i strýc (matčin bratr), belgický král Leopold. Později se Viktorie opírala například o diplomatický um ministerského předsedy Benjamina Disraeliho. Královna byla posledním monarchou z hannoverské dynastie, posléze na britský trůn nastoupili Windsorové. Své postavení na mezinárodní scéně si upevňovala i příbuzenskými pouty s předními šlechtickými dvory.
Královna, které se přezdívalo "babička Evropy", měla s manželem, německým princem Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským (svým bratrancem), devět dětí. Těm se postupně narodilo 42 potomků. Mnozí panovníci, kteří proti sobě stáli v první světové válce, byli buď vnoučaty Viktorie, nebo jejich partnery. Třeba královnina prvorozená dcera se stala německou císařovnou a matkou Viléma II., jednou z Viktoriiných vnuček byla Alexandra, manželka ruského cara Mikuláše II.
Císařovna Indie
V roce 1861 Viktorie po 21 letech manželství ovdověla, což ji uvedlo do hlubokého zármutku. Začala se oblékat jen do černé a na dlouho ztratila zájem o veřejné dění. Často také pobývala na svých sídlech mimo Londýn. Tím poklesla i její popularita, kterou si ale opět získala mimo jiné korunovací císařovnou Indie (1876) nebo opulentní oslavou půlstoletí na trůnu v roce 1887, na níž přijela do Buckinghamského paláce padesátka panovníků z celého světa.
Viktorie navzdory poměrné oblíbenosti mezi britským lidem zažila i několik pokusů o atentát. Zemřela po krátké nemoci 22. ledna 1901 ve věku 81 let. Vlády se poté ujal její syn Edward VII. Královnino jméno dnes nese několik míst na světě, mimo jiné australské státy (Victoria a Queensland), hlavní město Britské Kolumbie (Victoria) nebo největší africké jezero a Viktoriiny vodopády. Jméno královského páru nese i londýnské Muzeum Viktorie a Alberta.
