Náckové se začali mordovat sami mezi sebou. Noc dlouhých nožů dovršila vznik třetí říše
Proti novému, nacistickému režimu, jenž se v Německu dostal k moci 30. ledna 1933, nevznikala opozice pouze na straně demokraticky smýšlejících lidí a části církve, ale postupně dokonce i u hitlerovských esamanů (SA) coby výraz nespokojenosti vrstev cítících se být oklamané. Spor vyvrcholil Nocí dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934.
Esamani se v důsledku dosud nepřekonaných následků strašlivé světové hospodářské krize z let 1929–1933, jež nejhůře zasáhla právě Německo a Spojené státy, začali stávat státem ve státě.
Podle knihy H. Hegnera Říšské kancléřství od roku 1933 do roku 1945 jejich počet raketově stoupl z půl miliónu mužů při příchodu Hitlera k moci na čtyři milióny roku 1934!
Nutnost „druhé revoluce“
Řadoví příslušníci SA, a dokonce i nižší velitelé si svou početní sílu uvědomovali a až příliš nahlas mluvili o nutnosti „druhé revoluce“.
V polovině roku 1934 vypukly v oddílech SA v Berlíně, Hamburku, ve Frankfurtu nad Mohanem, v Drážďanech, Essenu, Dortmundu, Kasselu, Královci a ve Freiburgu nepokoje, kterých se vedoucí činitelé SA v čele s Ernstem Röhmem snažili využít ve svůj prospěch. Hodlali se totiž dostat do popředí tím, že by přeměnili SA v základ pravidelných ozbrojených sil.
To ovšem značně zneklidnilo Führera, jenž pod záminkou účasti na svatbě gauleitera Josefa Terbovena přijel do Essenu, kde se radil s velkoprůmyslníkem Gustavem Kruppem von Bohlen und Halbach.
Hitler se s esamany nemazlil
Po konzultacích Adolf Hitler neprodleně odletěl do kolébky svého hnědého hnutí – bavorské metropole Mnichova –, odkud zavelel k likvidaci vedoucích představitelů SA. V noci na 30. červen 1934, nazvané „noc dlouhých nožů“, a také 1. a 2. července nacisté s esamany, kteří jim začali přerůstat přes hlavu, krvavě zúčtovali. Tyto události výborně zachycuje skvělý film italského režiséra Luchina Viscontiho Soumrak bohů.
Vůdce ve svém projevu v Říšském sněmu 13. července 1934 oznámil, že bylo zastřeleno 71 lidí. Ve skutečnosti však podle Hitlerových životopisců Waltera Görlitze a Herberta A. Quinta počet mrtvých přesáhl 1070 a 1120 lidí bylo zatčeno. Při následující čistce z SA vyházeli 200 000 lidí.
Hitler nelenil a při této příležitosti si vyřídil účty také s představiteli opozice i některými generály, kteří bývalému svobodníkovi z Velké války dávali najevo své pohrdání. Mezi zavražděnými se tak ocitl generál Kurt von Schleicher, někdejší říšský kancléř a blízký spolupracovník maršála Hindenburga, a rovněž generál Kurt von Bredow.
Aktivní účast říšské obrany
Vedení Reichswehru se na přípravách zásahu aktivně podílelo. Reichswehr byl uveden do stavu plné bojové pohotovosti a pomáhal jednotkám SS při hromadném zatýkání a popravách bez vyšetřování a soudu. Ministr říšské obrany nařídil, aby se všem důstojníkům dostalo vysvětlení, že o „rehabilitaci“ zavražděných generálů nemůže být ani řeči.
Alfred Rosenberg si jako jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků o významu této krvavé lázně do svého deníku napsal: NSDAP si uvolnila cestu, aby mohla dovršit vytvoření třetí říše.
