Surový dělník spílal mrtvole. Rozzuřilo ho, že neodpovídala
Dělník Antonín Bílek se sklonil nad postelí. „Proč se mi směješ, mrcho?“ zařičel do obličeje své družce a rozzuřeně odešel z bytu. O chvíli později přistoupila k ležící služce domácí Františka Krajzlerová a zjistila, že padesátiletá Kateřina Brandejská je „studená jako led a dočista mrtvá“.
Jak se později ukázalo, žena byla v tu chvíli mrtvá nejméně šest hodin, když smrt nastala krátce po půlnoci. Zároveň oba pitvající lékaři – profesor Slavík a MUDr. Reinsberg – objevili na ženině těle, zejména pak v obličeji, řadu krvavých podlitin, které ji musely být způsobeny krátce před, a dokonce i po smrti.
Vyšlo najevo, že chorobně žárlivý Antonín Bílek svou partnerku dlouhodobě týral. Pravidelně ji bil a kopal. „Někdy jí také ve zlosti kousal do obličeje a hlavně do nosu,“ líčila případ Národní politika.
Co se 12. července 1906 na území někdejšího židovského ghetta v Pinkasově ulici 4 (dům stál do asanace vedle Pinkasovy synagogy) odehrálo? To policisté popsali takto: Kateřina Brandejská přišla domů krátce po osmnácté hodině úplně opilá a sesula se hned za dveřmi na pohovku. Druhý z podnájemníků – pokrývač Josef Velinger – ji odnesl do postele. Přitom si všiml, že žena má pěnu u úst a slabě chroptí. Přikladl to však opilosti dotyčné.
Krátce poté dorazil Antonín Bílek. Začal na družku hovořit, jenže ta nijak nereagovala, dokonce se ani nehýbala. To pokrývače rozlítilo, začal Brandejské spílat a tloukl ji pěstí do obličeje. Když křik a nadávky neustávaly a padesátiletá služka se po mužových útocích jen bezvládně zmítala, přiskočil k dělníkovi pokrývač Velinger, práskl bičem o zem a pohrozil mu, že ho ztluče, jestli hned Brandejskou nenechá.
Bílek dostal strach a oblečený ulehl vedle své družky do postele.
Minula noc.
Ráno se Bílek probudil a spatřil strnulý úsměv vedle ležící přítelkyně. V alkoholické otupělosti ho považoval za škodolibý škleb. Pokračoval v nadávkách a ženu znovu uhodil. Pak odešel do práce. Když o chvíli později zjistila pradlena Krajzlerová, že je Bílkova družka (tehdejší tisk používal termín souložnice) mrtvá, pojala ihned přesvědčení, že příčinou smrti bylo dělníkovo týrání, a vše nahlásila policii. Ta nařídila zmíněnou pitvu. Jenže lékaři jakoukoli souvislost mužova násilí s ženiným úmrtím vyloučili. Příčinou smrti se podle nich stala vrozená srdeční vada. Pražský přestupkový soud odsoudil surového dělníka, jenž napadl umírající družku, alespoň k několika dnům vězení.
