Bageta, fast food, guláš na růžku, špagety z domova... Co obědváte v práci vy?
Každý pátý Čech si do práce přinese oběd z domova v krabičce. Je to hodně, nebo málo? A co jedí ti ostatní? Naše pracovní obědová kultura je tak nějak podhodnocená. Žije v zajetí stravenek. A nechce se jí ven.
Vybavuju si ho velmi intenzívně. Zápach z redakční kuchyňky, který se nekompromisně linul celým patrem. Mísily se v něm esence nedělních obědů z mnoha domácností. Mísily se tak vydatně, až to vyvrcholilo sérií celozávodních mailů na téma „myjte po sobě mikrovlnku“ nebo „ten segedín do práce fakt netahejte“.
Ze zákona máme během pracovního dne třicet minut na to, abychom se naobědvali. Pro řadu profesí je tento časový limit závazný, leckde se ale na nějakou tu minutu nehledí. Otázkou je, jestli je oběd přinesený z domova nutnost, výhoda, nebo z nouze ctnost.
Vejít se do stovky
Nutnost je to ve chvíli, kdy není jiná možnost, kde se najíst. Z nouze ctnost pak, když si z domova nosíte něco nevábného, co vám možná chutná na úrovni „guilty pleasure“, ale vaše tělo to nijak nepotěší. No a výhoda to je, jestliže je váš oběd v krabičce lepší než guláš na růžku nebo oschlé vepřové v mrkvi z podnikové kantýny.
Ačkoli v dnešní době, kdy bistra nabízející solidní gastronomický sortiment zaplavují nejen velká města, možná tyhle úvahy působí jako anachronismus. Ale není to tak docela pravda. Čech totiž nechce za oběd v pracovní den utratit více než stokorunu. Ideálně když se vejde do hodnoty stravenky, jíž v něm zaměstnavatel vzbuzuje falešný pocit čehosi „zdarma“. Co jí, je mu už více méně jedno, hlavně aby toho bylo dost. Tohle je bohužel slabost, jež nás stále neopouští.
Za léta prožitá a propracovaná v mnoha redakcích jsem zažila řadu přístupů k obědové pauze. Prostě nebyla, protože nebylo kdy. Byla cestou z tiskovky na rozhovor, ten sendvič jsem prostě nějak vdechla. Redakční obědy u Kovadliny měly zase ryze sociální rozměr, byla chyba tu nebýt – i když jídlo za nic nestálo –, protože se tu leccos upeklo.
Nejvíc mě uspokojovaly výpravy do arabského či vietnamského bistra: prošla jsem se, dobře se najedla a vyčistila si hlavu. Jenže to bylo dávno před tím, než se stal z polévky pho hit, takže se těžko hledal parťák na oběd. Zažila jsem i období, kdy kantýna s výběrem jídel z roku 1992 (nejspíš nejen obrazně) byla jediným zdrojem potravy široko daleko. A to pak přicházela chvíle krabiček s domácím jídlem.
Tahle varianta je bezesporu nejlacinější, a pokud k ní přistoupíte smysluplně, i nejefektivnější pro vaše tělo. Jasně, zabere to čas. A nejen ten faktický, který strávíte s přípravou jídla, ale hlavně ten mentální: musíte vymyslet, co si k jídlu připravit. To je zejména pro muže neřešitelný problém. Ale zkuste k tomu přistoupit jako k výzvě, projektu či zakázce.
Třeba jako italský grafik David Bez, jenž si denně po celý rok nosil do práce suroviny na přípravu salátu, v redakční kuchyňce už je jen smíchal a měl nejlepší oběd široko daleko. A co umíchal, to si také vyfotil a posléze vydal v knize Saláty s láskou. A podělil se o smysluplné rady: nemá cenu se odbýt jen zeleninou, odpoledne pak do sebe nacpete pytlík brambůrků, protože si nebudete moci pomoct.
Podobný efekt bude mít, když se ošidíte o přílohu. Když vynecháte bílkovinu, budete to zase dohánět na sacharidech a kynout. Na dochucení stačí dobrý olivový olej. Vyplatí se mít v lednici kousek dobrého sýra, konzervu cizrny či tuňáka, cestou koupíte už jen zeleninu a třemi pohyby to všechno smícháte. Nakonec zjistíte, že stačí nakoupit jednou týdně… Kolegové se možná budou pošklebovat, ale vaše tělo vám bude vděčné.
Recept: Oběd v pracovní den
Tenhle návod je hodně obecný, což může být ve výsledku užitečnější než podrobný recept na nadívaná holoubata, jež ovšem nebudete nikdy vařit.
Oběd by měl být lehký, ale vydatný, měl by zasytit, ale neuspat. Ideální je kombinace 50 % zeleniny, 30 % bílkovin, 20 % sacharidů. Skvěle se pro tento účel pracuje s drůbeží, prostě k večeři uděláte jeden kuřecí nebo krůtí steak navíc, dobré je i stehno z pečeného kuřete od neděle nebo klidně dušené hovězí. V nouzi prostě uvařte dvě vejce natvrdo. Bílkovinu kombinujte se snadno stravitelnými sacharidy: quinoa, kuskus, bulgur, rýže, vařené brambory...
Stačí je pak promíchat s čerstvou zeleninou, pokrájet rajčata, papriku, natrhat salát, přidat trochu olivového oleje nebo lžíci dobrého jogurtu… To ale dělejte až před jídlem, ať si z domova nenosíte rozmáčené lupení.
