Příprava jídla je vášeň, která potřebuje motor. Ideální je ten hudební
Je řada činností, které si přímo koledují o to, abychom jejich úspěšnost podpořili nějakou jinou aktivitou. Platí to bohužel i naopak. Jedním z důvodů, proč mě po dlouhých letech začalo frustrovat psaní, byla nutnost úplného soustředění a ponoření do věci. Naopak vaření si fantasticky rozumí zejména s poslechem hudby. Skvělá zpráva…
A neplatí to jen pro vaření. Je známo, že řada chirurgů poslouchá hudbu přímo na operačním sále. Teď ani v nejmenším nesrovnávám, ale činnosti vyžadující jemnou motoriku a soustředění na jednotlivé manuální kroky vysloveně svědčí, když ji podpoří libý zvukový vjem. Zkrátka jde o to, že je v tu chvíli mozek harmonicky zaměstnán a funguje vyváženě a dynamicky. Samozřejmě pokud vám do uší zní něco, co máte rádi a v danou chvíli vám to vyhovuje.
Je v tom něco intimního
Pro řadu nadšených domácích kuchařů je právě spojení oblíbené činnosti a hudby tím, co probouzí skutečnou vášeň a kreativitu. Je v tom něco poměrně intimního, člověk se uzavře ve svém světě, vytyčí si úkol, který je samozřejmě náročnější než vajíčková pomazánka nebo párek s hořčicí, a tvoří. (Ano, vcelku neskromně považuji náročnější kuchařinu za tvorbu, k níž je třeba zapotřebí talent.) Mimo jiné i proto řada těchto lidí nikdy nepřekročí hranici do profesionálního kuchařského světa, protože by se ze svobodné vášně stala nesmírně náročná povinnost, během jejíhož vykonávání například nelze poslouchat hudbu. Ačkoli tohle platí jak kde.
Třeba kanadský šéfkuchař Chuck Hughes je proslulý svou vášní pro muziku a kolegy si vybírá mimo jiné i podle hudebního vkusu. Jeho televizní cooking show má pro každý díl pečlivě sestavený playlist, který si divák může stáhnout. Když vydával Martin Škoda svou první kuchařku, u každého receptu uváděl doporučenou skladbu. Jídlo a muzika spolu prostě souvisejí. Možná bych šla tak daleko, že bych si troufla tvrdit, že podle hudebního vkusu lze odhadnout kreativitu a potenciál kuchaře.
V mém případě platí, že hudbu používám
při vaření jako mentální, energetický a rytmický pohon. Čím větší objemy vařím, tím rychleji musím pracovat a také dlouho vydržet v kondici. Na to skvěle fungují například Daft Punk nebo Gorillaz, pokud musím sladit dohromady spoustu činností, je to ideální doprovod. Naopak když dělám něco z náročnější
cukrařiny, kdy jsou podstatná přesná množství i časy a také soustředění na každý pohyb, vyhovuje mi mírně dynamický Bach, Vivaldi či Mozart. Pokud jde o vánoční pečení, rozhodně nepreferuji koledy, ale jako ideální se mi jeví swing. Je v něm spousta radosti a cosi
domácky konejšivého. Každopádně si vaření bez hudby neumím představit, vnímám to takřka jako rituál. Pokud hudba nehraje, nenamažu si ani chleba s máslem. Tedy pokud nehraje ta správná hudba. A co hraje ve vaší kuchyni?
Recept: Špenátový quiche s cherry rajčaty a kozím sýrem
Z hlediska hudebního doprovodu je velmi podstatné, jestli pečete jeden quiche, nebo šest. A nejde jen o objem času, ale i vydanou energii, kterou je třeba něčím dobít. V tom-
hle případě to bylo několik alb od Basement Jaxx. Myslím, že jsem to stihla během poslechu Kish Kash a Crazy Itch Radio, ale jen díky tomu, že mám velkou troubu a mohla jsem péct slané koláče po dvou.
Práci si usnadněte použitím hotového křehkého těsta, které i s papírem rozprostřete do koláčové formy. Spařte pět velkých hrstí špenátu, důkladně ho vyždímejte a pokrájejte. Nastrouhejte nahrubo 150 g ementálu a spolu se špenátem sýr rovnoměrně rozprostřete na těsto. V misce rozšlehejte tři vejce a 150 ml tučné smetany, důkladně osolte, opepřete a nalijte na sýr se špenátem. Na vrch koláče naskládejte hrst cherry rajčat překrojených na poloviny a na kolečka pokrájený kozí sýr s bílou plísní. Pečte 50 minut v troubě vyhřáté na 180 °C.
