Jak na knedlíky s vajíčkem aneb Vařit s omezeným rozpočtem může mít své výhody
Říkali jsme jim „chudá jídla“ nebo „jídla chudých“, což mělo a má poněkud pejorativní nádech. Tím, jak se gastronomie už léta hřeje na výsluní zájmu a jeden trend stíhá druhý, přestalo se řešit, na kolik přijde porce na talíři. Respektive, přestali to řešit ti, kdo to řešit nemusí. Ostatní zase nejspíš rezignovali na to, že by mohli mít na talíři něco dobrého. Protože vařit levně = vařit špatně. Což ale nemusí být pravda.
Ve skutečnosti je to opravdové umění: uvařit dobře, co nejkvalitněji a za malé peníze. S minimálním rozpočtem samozřejmě škrtnete z jídelníčku většinu ingrediencí, počínaje rybami přes kvalitní maso, spoustu čerstvé zeleniny až po dobré sýry a suroviny z exotických koutů světa. Je toho hodně. Zkuste za pětistovku nakoupit na týden a navařit alespoň večeře pro čtyřčlennou rodinu. Nejspíš vám brzy dojdou nápady, nehledě na to, že plánování takového jídelníčku a nákupu na něj chce hodně kreativity a počítání. Ke konci týdne budete nejspíš servírovat chleba bez másla.
Porce za dvacku
Myslela jsem na to, když jsem před pár dny odevzdávala nákup pro potravinovou banku: těstoviny, rýže, nějaká ta konzerva… Když máte omezený rozpočet, taky musíte myslet na to, aby vám jídlo vydrželo, a nechcete riskovat, že se vám něco zkazí. Finanční limit vás naučí o jídle přemýšlet úplně jinak. Své o tom ví Martin Kuciel, alias pan Cuketka, který na svém webu rozjel projekt Skromná kuchyně, což zní mnohem lépe než „laciná“ či „úsporná“, ale v podstatě je to totéž. Zaměřuje se na jídla, která se – pokud možno – vejdou do dvacky za jednu porci. Na repertoáru má například smažený květák s bramborami za 18, šťouchačky s kapustičkami za 17, topinky s hříbky za 14, fazolky na smetaně za 21 nebo vepřové v mrkvi za 20 Kč. To vše v podobně úsporné videopodobě.
Může to vzbudit pousmání nad tím, je-li třeba videorecept na smažený květák, ale jednak nikdy neškodí připomenout si základy, jednak to vnímám spíše jako popularizaci úsporných receptů než jako „školu vaření“. Každopádně je to inspirativní. Kolik takových receptů „za pět padesát“ máte v rukávu? A zkusili jste si někdy spočítat, na kolik vás vyjde to, co nandáte doma na talíř? S úsporností jde obvykle ruku v ruce fakt, že nenákladného jídla potřebujete vyrobit poměrně hodně. Tyhle dvě disciplíny se naštěstí doplňují. Vyplatí se hledat inspiraci mezi recepty našich prababiček, jež musely leckdy vyjít s málem.
Já se často spoléhám na brambory, kořenovou zeleninu, kapustu, dýni, květák nebo zelí, stačí je pokrájet, lehce dochutit (sůl, byliny, římský kmín nebo paprika), přidat trochu oleje a upéct v troubě. Jasně že si na pečenou zeleninu pak můžete nadrobit fetu, nasypat parmazán, případně si k ní ogrilovat steak. Ale taky nemusíte. A třeba zjistíte, že vám to úplně stačí. Tohle není navádění, abyste na sobě šetřili, ale abyste do úvah o jídle zahrnuli i toto kritérium.
Paradoxně vám to může rozšířit obzory. Podobně uvažují šéfkuchaři, když se snaží vymyslet nové pokrmy: určí si dvě tři základní, často velmi jednoduché suroviny a zvažují, jaký mají potenciál a co všechno se s nimi dá udělat, případně čím je doplnit. Čím méně surovin potřebují k dosažení skvělého výsledku, tím větší frajeři to jsou. To, za kolik vám pak jídlo v restauraci prodají, souvisí s řadou faktorů. Což ale doma řešit nemusíte, může vás hřát u srdce, že skromné pokrmy ze základních surovin bývají nejen levné, ale současně i tříbí chutě. Nic je totiž neruší.
Recept: Knedlíky s vajíčkem
Tohle je klasika, na kterou se mohou spolehnout ti, jimž chybějí peníze v rozpočtu nebo kuchařské umění. A přitom je to skvělé jídlo.
Nejprve potřebujete houskový knedlík, buď vám zbude od neděle, nebo ho koupíte jako polotovar. Knedlík nakrájejte na souměrné kostky, na pánvi rozehřejte lžíci másla a knedlíkové kostky zlehka opečte. Prospěje to nejen jejich chuti, ale i textuře, knedlíky se díky tomu „nerozblemcají“. K opečeným knedlíkům rozklepněte na pánev vejce, počítejte asi jedno vejce na dva knedlíky, dobře je rozmíchejte a krátce opečte, aby bílky byly tuhé a žloutky pokud možno o něco méně. Na to je dobré žloutky nejprve ponechat vcelku a rozmíchat je do knedlíků až ve chvíli, kdy jsou bílky tuhé. Lehce osolte, a pokud si chcete vyhodit z kopýtka, posypte nasekanou pažitkou.
