Vinařův rok: O půstu vynechejte raději cukr než víno
Už je to tady. Masopustní veselí skončilo. A začalo postní období, které se má dodržovat čtyřicet dnů před Velkou nocí. Je půst závazný a důležitý mezník roku i pro vinaře? Ano, je. Protože přímo souvisí s historií vína a jeho obrazem v naší době.
Nejprve tedy trochu historie: Naše civilizace je determinována historií, která dodnes ovlivňuje všemožné oblasti našeho života. Vše kolem nás vychází ze starého Řecka, tisíciletého Říma, přes křesťanství až do dnešních časů.
Postní doba vychází na předjaří, což určuje fakt, že žijeme na severní polokouli, a již v dávných dobách tedy byly únor a březen měsíce, kdy docházely zásoby jídla. Lidstvo trpělo hlady a existenční nejistotou. O to veselejší pak bylo jaro a mladé jařiny ve všech svých podobách.
Už staří Římané
Už Plútarchos ve starém Řecku psal o luperkáliích, tedy očistných slavnostech, odehrávajících se 15. února, tedy měsíci „očisty“ - latinsky februarius. A onen konkrétní den se nazýval februata. Tak nám už časy z doby před více než dvěma tisíci lety potvrzují, že únor byl a stále je tím správným měsícem pro půst.
Půst je samozřejmě myšlen hlavně v duchovní rovině, nicméně týká se i střídmosti v jídle. Ten správný rozměr dalo půstu křesťanství, které velmi chytře využilo pohanských zvyků a přizpůsobilo jim své tradiční svátky. Ať už jsou to Vánoce, nebo Velikonoce. S křesťanstvím ale přichází do postního času více přísnosti i pevných pravidel. Jen tam, kde je řád, může totiž přijít i naděje na věčnost.
A jak souvisí půst s vínem? Velmi. Ve všech postních doporučeních i zákazech je víno mírně tolerováno. Ale jen víno suché, s nízkým obsahem alkoholu. A velmi střídmé množství. Přestože se v některých dogmatických křesťanských výkladech píše o totálním zákazu pití vína, ve skutečnosti je důležité nebýt na ničem závislý, tedy ani na víně.
Nejhorší je cukr
V dnešní době se o půstu hovoří především v souvislosti s konzumací masa, ponejvíc červeného, ale k němu se přidává módní novinka v podobě takzvaného suchého února. Budiž. Každému dle libosti.
V pravoslavné církvi jdou dokonce ještě dále. Smí se jen pohanka, zelenina a voda. Bez tuku, bez masa.
Ale co bychom měli opravdu vynechat, je cukr.
Ten je rozhodně škodlivější než víno nebo maso. Ne už nadměrná, ale skoro jakákoli konzumace cukru škodí. Zkusme držet třeba desetidenní půst bez cukru, karbohydrátů, ovoce. Tedy bez chleba, rýže, brambor, ovoce a jakéhokoli cukru.
Poznáte tu úlevu. Zkuste žít jen o vajíčkách, slanině a mase. Deset let jsem praktikoval čtyřicetidenní půst bez masa, které jsem však ke své škodě nahradil karbohydráty, cukry a dalšími náhražkami. Výsledek se dostavil - po čtyřiceti dnech jsem přibral a nafoukl se asi o tři kila. Takže letos poprvé bez cukru. A ke konci, před samotným Velkým pátkem, nasazuji totální půst, bez jídla, jen o vodě.
Co vidí nejvyšší?
Ale zpátky k vínu. Staré Řecko a Řím a následně i křesťanství velmi chytře udržují lidstvo u vína a dobře vědí proč. Lidé zůstávají připoutáni k půdě, polnostem, krajině; je jim dáno ochutnávat plodů své práce a užít si u toho i trochu veselí. Dřina na vinohradě je opravdovou zkouškou píle a pevnosti ducha. Učí pokoře a odříkání. Buduje v lidech morálně volní vlastnosti. Nikdo neodejde od rozdělaného řádku. Nikdo.
Když vidíme, jaký terén, jak strmé svahy lidé kultivují, každé slunné místečko, terasy, skalnaté výběžky, nedostupná místa u moře, musíme být na svou píli, um a vynalézavost právem pyšní. A nejvyšší to vidí také. Proto nám dobromyslně odpouští i občasnou nestřídmost při konzumaci vína, tohoto božího moku. Ostatně, jak řekl Charles Chaplin: „Kde je víno, tam je civilizace.“
I o půstu.
