Turecko se tváří silně, ale ve skutečnosti upadá. Turci žijí v bídě, vadí jim Erdogan i válka v Sýrii
V posledních sto letech jsme mohli vidět, že mnohé totalitní režimy se snažily zhoršující se ekonomickou situaci ve svém státě řešit vyvoláním válečného konfliktu a hledáním obětních beránků za ekonomicky neúspěšnou politiku vládnoucích elit. Nejinak je tomu nejspíše i v případě současného Turecka, které se sice snaží na politické scéně tvářit jako velmoc, ale ve skutečnosti se postupně propadá do zhoršující se ekonomické situace. Narůstá i nespokojenost obyvatel s vládnoucími islamisty prezidenta Erdogana, který se nejspíše snaží situaci řešit válečným konfliktem se sousední Sýrií a demagogickým apelem na vypjatý a nenávistný nacionalismus.
V mediích můžeme vidět zprávy o tom, jak turecký islamistický prezident posílá tureckou armádu, aby okupovala část sousední Sýrie, kde islamistický režim údajně plánoval vybudovat tábory pro uprchlíky; vidíme také, jak turecký prezident vítězoslavně oznamuje vyslání turecké armády do občanské války v Libyi nebo jak se turecká vláda snaží ekonomicky anektovat moře kolem Kyperské republiky, jejíž část již několik desetiletí Turecko de facto okupuje a zřídilo si tam protektorát, což jaksi nevadí nikomu z jeho spojenců z NATO mimo Řeků.
Turecko není Rusko – na rozdíl od Ruska Turecko nemá bohaté přírodní zdroje, a tak má jeho velmocenská politika mnohem větší dopad na vlastní ekonomiku než ta ruská. Byť Turecko nečelí za svou agresivní politiku žádným velkým sankcím ze strany Západu tak, jako čelí Rusko za konflikt na Ukrajině, i přesto je dopad na tureckou společnost v ekonomické oblasti veliký. Turecká ekonomika se dlouhodobě zhoršuje a lidé se propadají do bídy. Nejspíše tomu napomáhá i fakt, že jen v případě uprchlíků ze Sýrie jich Turecko na svém území má skoro 4 miliony, a jak si stěžují rodilí Turci, Syřané jim berou práci a hlavně jejich přítomnost zatěžuje tureckou státní pokladnu neúměrnými výdaji – v turecké praxi se jaksi neukazuje tisíckrát omílané tvrzení evropských neziskových organizací a zastánců masové migrace, že masový příliv uprchlíků vede k ekonomickému růstu.
Z tohoto pohledu je víc než logické, že islamistická vláda tureckého prezidenta Erdogana musí rychle řešit problém přítomnosti syrských (a dalších) uprchlíků na svém území. Když je nemůže nastěhovat do táborů na syrském území, tak je musí z Turecka vyhnat, nejlépe směrem do Evropy. Islamisté tím chtějí vyřešit dvě věci najednou – zbavit se ekonomicky problémových uprchlíků a zároveň posílit přítomnost muslimů v Evropě. Protože politika islamistů je v tomto směru stejná jako politika nacistů ve vztahu k sudetským Němcům, islamisté se snaží využívat muslimy v Evropě jako pátou kolonu pro prosazování islamizace Evropy a postupné rozrušování demokratického a sekulárního řádu v Evropě.
Osobně jsem již několikrát navštívil Turecko a pozoroval jsem jeho zhoršující se ekonomiku a rostoucí chudobu, kterou se vládnoucí islamisté snaží skrývat za megalomanské projekty (například stavbu námořního kanálu kolem Istanbulu). Z dlouhodobého hlediska se osobně obávám, že agresivní vojenská politika turecké islamistické vlády nejenže může vést k další destabilizaci okolí Evropy a posílení islámských teroristů, které Turecko podporuje například v Sýrii, ale taktéž může dojít k odvetné podpoře například kurdských povstalců v Turecku ze strany například Sýrie. To může vést k dalšímu zhoršení situace v samotném Turecku a v kombinaci se zhoršující se ekonomickou situací může dojít k větším vlnám imigrace obyvatel Turecka směrem do Evropy, což opět může vyhrotit situaci i v samotné Evropě.
Tak nebo tak si musíme uvědomit, že se Turecko stává stále větším problémem pro celou Evropu a pouhé odsouzení Turecka a jeho bojkot nejenže nepovedou k zlepšení situace, ale mohou ji ještě zhoršit. Protože to, co islamisté potřebují, je konflikt, nejlépe konflikt podpořený demagogií o střetu evropských křesťanů s tureckými muslimy, na který mohou svést všechny své neúspěchy v ekonomické či vojenské oblasti.
