Čau, lidi, vyléčím vás z koronaviru, postavím nový Karlštejn, za den napíšu román. Jmenuji se Babiš
Zatímco ruský prezident Vladimir Putin loví obnažený ve studených vodách sibiřských řek ryby a severokorejský diktátor Kim Čong-un dokáže přesně vypočítat dráhu rakety středního doletu, my máme premiéra, který maká dnem a nocí. Dokáže úplně všechno. Jmenuje se Babiš. Andrej Babiš. Je ale s podivem, že jeho hnutí ANO volí pouhých 30 procent lidí. To si skutečně náš předseda vlády nezaslouží. Lidi, to je hrozně málo! Jen se podívejte, co všechno náš hrdina dokáže.
V rámci „pracovního masochismu“ se snažím každý den číst i věci, které vlastně moc nepotřebuji, protože v nich není žádná velká inspirace. Někdy ale mohou posloužit jako hloubková psychologická sonda do hlavy a duše jiných lidí. K takové četbě patří v neděli večer Facebook Andreje Babiše. Jeho rubrika „Čau lidi“ je už legendární. Protože se psaním živím desítky let, musím ocenit naprosto obdivuhodný výkon a talent premiéra. Například jeho poslední „Čau lidi“ (z neděle 8. března 2020) má 29 225 znaků s mezerami. To je neuvěřitelné.
Zkuste sednou k počítači a pište. Pokud se vám něco podobného podaří za mnoho hodin a funkce Revize vám ve Wordu ukáže téměř třicet tisíc znaků, budete na sebe velmi pyšní. Jen přemýšlím, jak to pan premiér Babiš dokáže, když je každou hodinu někde jinde, na compu prý nepíše a jeho mluvený jazyk je v naprostém kontrastu k psanému projevu. Těším se ale na dobu, kdy Andrej Babiš napíše za jeden týden celý román. Lidi, to bude bestseller.
Daleko pozoruhodnější ovšem je, co všechno nám, prostým občanům, dokáže předseda vlády zařídit, jak o nás 24/7 pečuje. Prý budeme mít lepší silnice, vyšší důchody, dalších deset vln EET, Česko se stane snovou zemí. Národní investiční plán za osm bilionů korun bude nejenom naplněn, ale i překonán. Sovětský úderník Alexej Grigorjevič Stachanov, který bořil podle komunistické propagandy všechny myslitelné pracovní rekordy, bude proti tomu vypadat jako neschopa. Proto děkujeme, pane premiére. Trochu se u toho stydíme, že nejsme tak pracovití a schopní, jako vy.
Zařídím úplně všechno!
Jak si lze přečíst v posledním „Čau lidi“, tak premiér Babiš a jeho schopná (pardon, všehoschopná) vláda porazí nebezpečný koronavir. Pche, ne jako nějací Italové, kteří to absolutně nezvládají. Odhodlání z předsedy vlády při neustále se opakujících tiskových konferencích jenom sálá, za ním stojí urputně a ustaraně se tvářící ministryně financí Alena Schillerová a ministr všeho Karel Havlíček. Jen pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je z toho všeho zjevně hodně unavený. Vláda se totiž rozhodla, že o odborných věcech, týkajících se nakažlivého viru, bude hovořit především ona. Lékaře, vědce a další odborníky k tomu moc nepotřebuje, ty tvoří pouhou stafáž při vytváření paniky. Chybí jediné – aby český kabinet zasedal v rouškách a respirátorech. To by byly fotečky…
Kromě záchrany před nebezpečnou chorobou mezitím pan premiér v minulých dnech zařídil i rekonstrukci slavného hradu Karlštejn. Myslím, že v tomto případě je to ale nevyužitá příležitost. Měl nechat Karlštejn zbourat a postavit nový. Jistě by to šlo stejně rychle, jako oprava dálnice D1 a výstavba jiných silnic. Kdyby byl ale jakýkoli problém, hbitě přiskočí ministr Havlíček a promptně to zařídí. A také nám to svojí kulometnou řečí vysvětli. Nějaké dotazy k tomu? Není čas na dotazy. Makáme.
Co s tím?
Marketingové pojímání politiky je dnes běžnou součástí výbavy mnoha nejrůznějších představitelů po celém světě. Místo propracovaných věcných řešení slyšíme především silná slova, čteme příspěvky na Facebooku a výstřely na Twitteru. Společnost je pak zcela zahlcena nekonečným proudem informací, ve kterých se ztrácí samotná podstata politického provozu.
Nejde pak téměř rozlišit, co je a co není pravda, co ještě má smysl a co už nikoli. Jeden den řekne politik něco, aby to druhý den popřel. Kdysi by byl za to kamenován a musel by odstoupit, v současnosti se jede dál. Příklad: Premiér obviní europoslance, že jsou vlastizrádci, za pár dní prohlásí, že to přehnal a omluví se. Vlastně neomluví, jen se vymlouvá. A tváří se, že jakoby se nic neděje.
Kam to až povede, nevím. Jen vím, že tento můj text má více než 4300 znaků s mezerami. Oproti Babišovým „Čau lidi“ jsem v tomto ohledu žabař. Jdu brečet do polštáře. Čau, lidi.
