Právník Rozehnal: Stíhat poslankyni za slova o migrantech je projevem nemocné společnosti
Snaha policie stíhat poslankyni Karlu Maříkovou za to, že přirovnala muslimské migranty k invazivním druhům rostlin a zvířat a prohlásila, že by měli mít zakázán vstup na území EU, je podle právníka Aleše Rozehnala omyl. „Jak je výrok paní poslankyně výrokem hloupým, je postup police postupem mimořádně nešťastným,“ píše Rozehnal ve svém komentáři pro Reflex.cz.
Poslankyně za SPD Karla Maříková na svůj facebookovém profilu napsala, že vzhledem k tomu, že muslimští imigranti nejsou původními obyvateli Evropy, měli by mít zákaz vstupu na území EU, tak jako je zakázáno dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat.
Policie ji chce za tento výrok stíhat, neboť se domnívá, že se dopustila trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Zastánci poslankyně Maříkové hovoří o zastrašování a o omezování svobody slova.
Je skutečností, že vyjadřování faktů, názorů a ideji oproti představování si jich v individuálním vědomí nebude nikdy zcela svobodné. Projev totiž může způsobit nenapravitelné škody. Výrok paní poslankyně je zcela jistě netolerantní.
Autoři nenávistných projevů na internetu jsou povětšinou odpůrci demokracie. V minulosti se často ukázalo, že odpůrci demokracie dokázali využít demokracii k získání moci a jejímu následnému zničení a demokracie nedokázala tomuto zničení jakkoli zabránit.
V důsledku toho vzniknul filozofický i právní model bránící se demokracie, který znamená ochranu demokracie před jejími odpůrci i za cenu potlačení základních principů, na nichž stojí. Tato obrana musí být natolik silná, nakolik jsou připraveni demokracii její nepřátelé zničit.
Jestliže odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, na demokracii útočí, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto útokům, a to v nutných případech i omezením základních práv.
Dosáhnul však již výrok paní poslankyně takové intenzity, aby bylo nutno ji za projev jejího názoru penalizovat? Jak již bylo uvedeno, její výrok je netolerantní a není ani příliš chytrý. Ale ve svobodné společnosti mají lidé právo být i netolerantními hlupáky a netolerantně a hloupě se projevovat. Toto právo může být omezeno pouze tehdy, pokud vede k omezení práv druhých. Takové intenzity však výrok paní poslankyně nedosáhnul.
Považovat hloupé projevy apriori za nebezpečné je neporozumění základnímu konceptu demokracie. Před represivní rolí práva musí mít přednost společenské a kulturní prostředky. Kriminalizace hloupých projevů je nepatřičná, neefektivní, a dokonce kontraproduktivní a znamená ve skutečnosti vyjádření despektu k občanům, kteří jako by hloupost těchto projevů nebyli schopni sami rozpoznat.
Svoboda projevu je součástí evropských hodnot a tradic a znamená, že v demokratické společnosti je možno vyjadřovat názory na vše, a zároveň je nutno akceptovat i existenci projevů, které jsou extrémní či útočné. Takové jsou potřeby tolerance a pluralismu.
Svoboda projevu, tedy i svoboda odmítání vstupu islámských imigrantů na území států Evropské unie, je naprosto zásadní pro demokratickou společnost a zahrnuje i tolerování stanovisek, které mohou někteří považovat za útočné.
Ochrana demokratického právního řádu proti těm, kdo by ho ohrožovali, nemůže přespříliš zužovat meze svobody projevu. Žádná právní norma totiž neodstraní rasismus, xenofobii, neslušnost nebo nenávist, neboť ta je v některých lidech zakořeněna, a i tito lidé mají právo na svobodu projevu.
Boj proti netolerantním a hloupým projevům by měl probíhat na jiné než právní úrovni, a to zejména úrovni edukační. Je totiž možné, že kriminalizace nějakého projevu pouze zakrývá pravou podstatu problému, na který společnost neumí reagovat. Zároveň může taková restrikce projevů zvýšit radikalizaci jejich původců a zahnat je do ghetta. Restrikce svobody slova navíc vedou k pokřivení demokracie, která by neměla konflikty řešit násilně, ale debatou a přesvědčováním.
Symptomatické pro současnou společnost je to, že nabízí řešení problematiky netolerantních projevů pouze prostřednictvím trestního práva. Společnost, která se neumí vypořádat se svým všedním fungováním jinak než za pomoci trestního práva a asistence policie, je nemocná.
Ochrany demokracie, společnosti, práv a svobod jednotlivců, jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními nástroji. Na protiprávní jednání je možno reagovat opatřeními trestního práva až v krajních případech.
Stát musí uplatňovat prostředky trestní represe velmi zdrženlivě, jinak má nakročeno k tomu, být státem policejním a nedemokratickým. Působení trestního práva je spojeno s velkým množstvím negativních jevů, jako je např. zásah do osobnostních práv podezřelých nebo možnost justičních omylů, a proto je třeba dát přednost prostředkům, které fungují jemněji a jsou doprovázeny menším počtem rizik.
Neodůvodněná kriminalizace vede ke společenskému napětí, jehož jsme v současnosti svědky, potlačování lidských práv a svobod a ke stigmatizaci širokého okruhu podezřelých, pro které může být kriminalizace jejich jednání společensky a lidsky likvidačním faktorem.
Dá se tedy uzavřít s tím, že tak jak je výrok paní poslankyně výrokem hloupým, je postup police postupem mimořádně nešťastným.
