Vladimír Pikora: Koronavirus torpéduje celosvětovou ekonomiku
Globální ekonomika zažila šok. Koronavirus opustil Čínu a šíří se světem. Klíčové akciové trhy padají. Nejvíc to je vidět v Evropě. Čím víc nákazou nakažená zem, tím víc tamní akcie padají. Hlavní italský akciový index propadl od začátku roku o více než 22 %, francouzský o 20 % a německý téměř o 20 %. Jinde ve světě není propad tak výrazný, ale je také velký. Hlavní japonský index odepsal 16 % a americký Dow Jones ztratil už 12 %.
Globální firmy varují, že tržby nebudou takové, jaké čekaly, a že očekávané zisky mnohdy nahradí nečekané ztráty. Už nyní poukazují na prudký propad tržeb v Číně. Ta přitom u velkých firem často tvoří klíčový trh.
Mnozí se nyní tváří, že je to nečekaný vývoj, který nešlo předpovídat. Nicméně pravda je taková, že tzv. výnosová křivka věštila problémy dlouhodobě. Za posledních padesát let se přitom spletla jen jednou. Ostatně problémy německého průmyslu a exportu jsme viděli už koncem loňského roku, což nelze svalovat na zhoubnou nákazu.
Jinými slovy, globální ekonomika měla zaděláno na problém a čekalo se na spouštěč větších problémů. Jako akcelerátor posloužil koronavirus, žádná populární černá labuť. Nadnárodní instituce až nyní prudce snižují očekávaný růst planety. Mluví o hrozbě recese a varují před růstem nezaměstnanosti.
Politici bijí na poplach a „zachraňují“ ekonomický svět
Rizika recese jsou zjevná snad všem. Americký prezident Donald Trump proto přichází s myšlenkou snížení daní. Jeho poradci tvrdí, že je třeba, aby lidem zůstalo víc peněz k útratám. Zároveň chce pomáhat postiženým firmám, aby nebankrotovaly a nepropouštěly. Podpory by se tak měly dočkat například aerolinky.
Ovšem je otázkou, zda to je dobře. Než začnou podobné kroky účinkovat, bude pro mnohé firmy už pozdě, protože potřebují peníze ihned. Navíc mnoho lidí lká nad tím, že když mají firmy zisk, je jejich akcionářů, zatímco když mají ztrátu, je daňových poplatníků – a bojí se, že výsledkem podobných politik bude buď následný růst daní, nebo větší veřejný dluh. Ani jedno nechtějí.
Americký prezident proto tlačí centrální banku k prudkému snížení úrokových sazeb. Americká centrální banka přitom už kvůli koronaviru sazby jednou snížila a sníží je nejspíš opět. Otázkou je, jestli to pomůže, protože snížení úrokových sazeb nezmění nic na situaci, kdy mnozí lidé nesmějí vycházet a nemohou nakupovat. A když nenakupují, kolečka ekonomiky se zadrhnou. To je ostatně problém většiny státních zásahů. Stát těžko někoho uzdraví.
I přesto ale snížení úrokových sazeb podporuji. Problémem mnoha firem světa je, že jsou předlužené a nyní hrozí, že budou mít nedostatek likvidity, protože když uzavřou prodejny, budou mít fixní náklady, ale nebudou mít žádné příjmy. Mnoho lidí to chápe. Roste nervozita. Situace na dluhovém trhu se proto zhoršuje. U mnoha dluhopisů roste rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou a prudce zdražilo pojištění před nesplacením úvěrů.
Tady má Amerika proti Evropě velkou výhodu. Američané mají kladné úrokové sazby, a když sazby sníží, trhu pomohou. Evropa má záporné sazby a ještě zápornější sazby už velký efekt neudělají.
Zde je najednou výhodou, že má ČR vlastní centrální banku, která nyní může své úroky snížit, a to výrazně. ČNB má mnohem víc manévrovacího prostoru než ECB. Navíc koruna už oslabuje, a působí tak jako tlumič vnějších nárazů, což koronavirus je. I když musím zdůraznit, že kdyby ČNB počátkem února své sazby nezvýšila, byla by nyní koruna nejspíš ještě slabší a ekonomice by ještě víc pomáhala.
Evropa zbrojí proti recesi
Evropská unie v rámci boje s virem připravuje investiční fond v hodnotě 25 miliard eur. Ten by měl zmírnit negativní ekonomické dopady nemoci. I tady je ale otázkou, zda to něco vyřeší. Toto není stejná krize jako v roce 2008, kdy se pod špatnými úvěry hroutily banky. Tato krize má jiný rozměr. Na jedné straně je zde zápornými úrokovými sazbami falešně nafouknutá poptávka a na druhé straně je zde propad nabídky způsobený tím, že lidé často nemohou kvůli karanténě chodit do práce. Čínská karanténa se pak projeví tím, že do srbské továrny nedorazí komponenty, a ta musí na druhé straně planety přerušit nebo omezit výrobu. Tady se nedá proinvestovat k růstu. Tady je nutné uzdravit lidi a dostat je do práce a obchodů, a to nejen v Evropě, ale po celém světě. Žijeme v globální ekonomice a nejsme izolovaní, což malé ekonomiky výrazně pocítí.
Nyní podle mě nejde o to investovat, ale držet paniku na uzdě. Média nás neustále bombardují alarmujícími zprávami o počtu nakažených a mrtvých. To je přesně to, co podkopává sentiment v ekonomice. A ten je klíčový nejen pro spotřebu, ale i investice. Panika zatáhla ekonomice za brzdu, kterou je třeba odbrzdit. Podle mě nyní tedy nejde ani tak o záchranné balíčky jako o boj s panikou. Je třeba udržet chladnou hlavu.
ČR poskytne podnikatelům, kteří utrpěli ztráty v souvislosti s koronavirem, finanční podporu v celkovém objemu 600 milionů korun. To má smysl jen ten, aby firmy nemusely ihned propouštět pod tlakem nedostatečného cash flow a snižování fixních nákladů. Globální trendy to pochopitelně nemůže zastavit.
Růstu nezaměstnanosti půjde jen těžko zabránit. To se dříve či později projeví v celé Evropě a ve všech rozpočtech. Ty byly až moc optimistické. Bude se přemýšlet, jak zachránit ekonomiku. Socialisté budou chtít rozdávat z cizích kapes. Nejspíš se opět vrátí diskuse o tom, zda zavést šrotovné. To se bude populistům líbit. Kdo by nechtěl nové auto? Rozpočty se tím dostanou pod ještě větší tlak a mnozí se budou tvářit, že peníze rostou na stromech. Globální dluh bude na novém rekordu a všichni se budou tvářit, že může růst donekonečna.
Co bude dál?
Na první pohled se zdá, že Čína má nejhorší za sebou. Do Evropy vtrhla nákaza a podobně jako v Číně za dva až tři měsíce vyprchá a bude zase dobře. Jenže to není jisté. Tento týden přišla z Číny nejen data o poklesu nakažených, ale také data o nárůstu dovezených nakažených. To tu zatím nebylo. Možná se ukáže, že bylo ukončování restriktivních opatření předčasné.
Otázkou je také reakce globální ekonomiky na to, co bude v Americe. Je otázkou, jestli Američané, jejichž kultura stojí na svobodě jednotlivce, přijmou tak drastická opatření proti šíření viru jako v Číně či Itálii.
Pro mnoho lidí to bude filozofická otázka, která se propíše do prezidentských voleb. Je nadřazené zdraví celku, nebo svoboda jednotlivce? Mnoho Američanů se na to bude nejspíš dívat jinak než mnoho Číňanů. Velká část Američanů může tvrdit, že to není o odpovědnosti většiny, ale o odpovědnosti rizikových skupin obyvatel nikam nechodit, a tedy o odpovědnosti jednotlivce.
Politici v tom budou lavírovat, protože budou bojovat o hlasy. Nicméně celospolečenská shoda na toto téma nebude, takže ať udělají cokoli, vždy budou hlasitě kritizováni, což prohloubí příkopy ve společnosti. Přitom pokud Američané propadnou panice a přestanou nakupovat, bude globální ekonomika torpédovaná mnohem víc než dosud. Čína může obnovit výrobu, ale kam bude vyvážet, pokud bude Amerika zabrzděná?
Na všem špatném lze ale vidět i něco dobrého. Stávající problémy ekonomiky donutí firmy i vlády ke změnám chování. Všude se mluví o čtvrté průmyslové revoluci, o robotizaci, automatizaci atd. Mnohde se o tom ale jen mluví, protože se do toho lidem nechce. Nyní musí! Dlouhodobě bojuji s tím, kolik lidí má problém řešit věci digitálně a místo telekonference se potřebují potkat fyzicky. Najednou mnoho firem pochopí, že řada lidí může pracovat z domova, že není nutné organizovat „meeting“ ani létat na často zbytečné služební cesty. Ekonomika se tím posune. Budeme modernější a produktivnější. Koronavirus nás donutí k technologické změně.
