Marek Stoniš: V současnosti je třeba popřát ať všem slouží zdraví. A také paměť
Když převrhnete mléko na gauč, už je zpátky do sklenice nedostanete. Proto nemá valného smyslu se rozčilovat nad skutečnostmi, které se nedají vrátit nebo napravit. Ale pamatujme si následující:
Že tato země se nacházela šest let v hospodářském růstu, a přesto má kvůli Andreji Babišovi a jeho diamantovým ministerským mozkům „prožraný“ rozpočet. Žádné rezervy na horší časy, které žijeme dnes, ani náznak strategického uvažování, jež by přesahovalo horizont jednoho volebního období. To bylo pořád dokola – rozdat vybraným voličským skupinám, co se dá. A ty zbylé umořit moderními byrokratickými nástroji typu elektronické evidence tržeb, daňovým hlášením, nekonečným nákladem úředních povinností.
Že vláda se bohorovně vysmívala opozici, která se jí v lednu v Poslanecké sněmovně ptala, zda zajistila na blížící se epidemii dostatek roušek a respirátorů pro zdravotnická zařízení. O občanech nemluvě.
Že „zaklekla“ na lékařku Soňu Pekovou, která jako první ve své laboratoři diagnostikovala dva nakažené koronavirem, a že jí zakázala nadále testovat, přestože to dokáže rychleji a levněji (dokonce zadarmo) než akreditované laboratoře ze svěřenského fondu Andreje Babiše. Což je sám o sobě fakt do nebe volající a v zásadě neuvěřitelný.
Že v čele vlády stojí zcela zmatený a nesrozumitelný politik, který když spustí svoji hatmatilku, má člověk chuť vyhodit televizi z okna, případně se oběsit na roušce, kdyby ovšem nějakou měl. Zde doklad: „Nekritizujte, jako. My děláme maximum, jako. Ne vy. Ale byl tam novinář, který to na mě zkoušel, jakej jsem nejsem. Prosím vás. Ten člověk vůbec neví, co je krizové řízení, jo. Já jsem to xkrát zažil. Když byly povodně, když vám bouchne chemička, ano?... Jako pro nás všechny je to absolutně neuvěřitelná situace, to tady snad od 2. světové války nebylo, co se děje, jako. Takže, takže jako ano, možná někdy mluvím nepatřičně, ale to není nic proti němu, jako. On dělá maximum. Děláme to všechno za pochodu. Ako, my jsme rozšířili ty laboratoria, je rozšířené to testování, ano, teďka všude shání a každý může říct, jak stě byli připraveni. No ale, státní hmotný rezervy, já se zeptám, že kdo rozhodl o tom, že tam měli jenom deset tisíc těch respirátorů, no, ale my jsme to nebyli, jo, a kdo to mohol vědět, že bude celý svět nakupovat, vlastně, ano, všichni… Dneska máme lidi, kteří se nakazili cez Španělsko, cez další státy, takže není to už Itálie. Nejdřív jsme měli Itálii a bostonskou konferenci, ano. A potom samozřejmě došlo k nekontrolovanému přenosu u tý sestry Frýdek-Místek, u toho řidiče, který ještě je na Bulovce.“
Že premiér pojímal informování o vládních opatřeních jako sebeprezentaci a opakovaně při tom lhal.
Jistě. Není jednoduché řídit zemi v době nepředvídatelné epidemie. Ale od toho si přece ten stát platíme a máme právo od něj očekávat více, než dosud předvádí.
Přežijme to. Ve zdraví. A dobré paměti.
Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu >>>
