Čeští studenti prchají před koronavirem z Británie, Johnsonova opatření jim nestačí
Čeští studenti britských univerzit v panice kupují poslední letenky do Prahy. Z Londýna většina odjela už minulý víkend. Nevěří totiž tamní vládě ani přehlcenému zdravotnictví, že ustojí nápor koronaviru. Kabinet Borise Johnsona, který až do minulého týdne razil myšlenku „hromadné imunity“ a odmítal pandemii aktivně řešit, začíná až teď přijímat první preventivní opatření. Mezitím, co je v zemi už více než sedm tisíc nakažených, předvádí premiér ve svých každodenních promluvách k národu obraty hodné cirkusového artisty. Názor mění ze dne na den a ukazuje tak světu, jak se mu situace hroutí pod rukama.
Češi studující na britských univerzitách žijí v nejistotě, zda se budou moct v nadcházejících měsících vrátit domů. Bojí se také davového šílenství, které hrozí, že v zemi vypukne, až se nezvládnutá situace náhle mnohonásobně zhorší. Většina proto raději vyklízí pole už teď a vrací se posledními lety Britských aerolinií do Prahy, i když ceny často dosahují astronomických šestnácti tisíc korun. Pro mnohé je ale i toto částka, kterou jsou ochotni zaplatit za to, že nezůstanou na pospas notoricky pomalému britskému zdravotnictví. Pro krajany, kteří si předražené letadlo domů dovolit nemůžou, organizuje česká ambasáda v Londýně nouzový odvoz autobusy hasičského záchranného sboru.
Na rozdíl od českých škol a univerzit přecházejí jejich britské protějšky jen velmi pomalu a neochotně na systém dálkové výuky. V deseti milionovém Londýně tak museli kvůli rostoucímu počtu nakažených studentů i kantorů učinit už na začátku minulého týdne, v menších městech ale ještě do před pár dní vyčkávali, nejspíš na smilování. Kvůli britskému trimestrálnímu systému, ve kterém se ve třetím trimestru píší už jen zkoušky, ale zrušení výuky znamená pro většinu studentů, že se do školy znovu podívají až v říjnu. Mnoho z nich proto bylo ze dne na den nuceno se vystěhovat ze svých podnájmů a na půl roku říct sbohem svým přátelům.
Zatímco zákazy vycházení měnily během posledních týdnů většinu evropských metropolí v města duchů, v Británii se nic zásadního nedělo. Tamní vláda i přes varování ostatních zemí zaspala na startu a nyní jen chaoticky dohání, co v rámci přípravy zanedbala. Preventivní opatření jako je uzavírání obchodů a zákaz vycházení zavedl premiér Boris Johnson teprve v pondělí. Přitom ještě předminulý týden prohlašoval, jaký by to byl nesmysl. Podobný názor měl i na izolaci seniorů, kterou odmítal s přihlédnutím na to, že by se starší občané cítili osamoceni. Lehkou paniku, kterou v zemi tento jeho pasivní přístup vyvolal, ještě zhoršilo jeho prohlášení, že se lidé mají připravit na smrt svých blízkých. Bohužel se nedá říct, že by se jeho rétorika od té doby nějak výrazně zlepšila. Teď už ale naštěstí přešel z připravování veřejnosti na smrt blízkých k přípravě na totální kolaps zdravotnictví.
Po těchto projevech nezbrzdila studentský exodus už ani vyhlídka dvoutýdenní karantény po návratu do Čech. Většina ji pojala sportovně jako nutné opatření, i jako příležitost dohnat zanedbané učivo. Je pravda, že roli hraje i to, že by se studenti radši izolovali doma na zahradě než na stísněných kolejích. I přesto se ale najde i pár takových, kteří v Británii zůstávají, ať už ze strachu z toho, že doma nakazí své blízké, či z toho, že budou muset nepřetržitě trávit dva týdny s rodinou.
Autorka je studentkou na vysoké škole University College London v Londýně
