Marek Stoniš: Reflex je už 30 let více než časopis
Reflex má 30. narozeniny. Chtěl jsem napsat, že slaví, ale neslaví. Logicky. Chtěli jsme si připomenout naše narozeniny několika většími i komornějšími akcemi především pro Vás, naše čtenáře, ale doba tomu prostě nepřeje. Ale protože jsem z podstaty nezlomný optimista, věřím, že na ně dojde. Kdybych věděl kdy, věděl bych více než kdokoliv jiný na světě. Řekněme však, že letos.
Co mne při ohlédnutí za třiceti lety našeho časopisu napadá? Že je to neuvěřitelně dlouhá doba, někteří dnešní členové redakce nebyli ještě na světě, případně přestávali čurat do plínek. Reflex trvá o deset let déle než masarykovská republika se vším, co ona tehdejší, trochu mytizovaná éra naší země přinesla. Ohlédnout se do prapočátků Reflexu je podobná emoce, jako když se loni slavil 17. listopad 1989, s nímž je ostatně vznik tohoto časopisu propojen pupeční šňůrou. Počátky Reflexu lze totiž datovat do neděle 19. listopadu 1989. Prezidentem tehdejšího Československa je Gustáv Husák. V socialistické ústavě zůstává stále zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. Státní bezpečnost ještě ani nezačala skartovat archívy. A tehdy uspořádal zakladatel Reflexu a jeho první šéfredaktor Petr Hájek velké shromáždění novinářů, aby odsoudilo policejní zákrok na Národní třídě. Když se mu o něco později nepodařilo stát se šéfredaktorem Květů, naštěstí, obklopil se tento mediální prorok některými svými kolegy a kamarády kolegů, grafiky, výtvarníky a v dobrém slova smyslu šílenci. A 3. dubna 1990 vyšlo první číslo Reflexu. Děkuji.
Reflex nebyl, a jsem zplnomocněn tvrdit to i dnes, nikdy jen časopisem, ale svébytným životním stylem. Samozřejmě o něco klidnějším než v divokých, devadesátých letech, kdy se jen těžko dalo rozeznat, jestli začíná redakční porada, nebo večírek. Nebo naopak. Reflex má svoji DNA. Jde o neučesaný, ironický, netuctový pohled na svět. Je nezařaditelný, vymyká se klasickým mediálním škatulkám. Jeden důkaz za všechny: Několik stránek před seriózními komentáři a analýzami už čtvrt století vychází komiks Zelený Raoul. Možné jen v Reflexu. Dokážou v něm vedle sebe žít a pracovat osobnosti protichůdných životních i politických postojů, které spojuje těžko definovatelný svobodný duch. A Reflex. Proto občas o Reflexu tvrdím, že jde o svým způsobem chráněnou dílnu. Kde se nedodržuje pevná pracovní doba, kde se nepracuje, ale žije. Nemůžu vědět, co bude za dalších třicet let, protože nikdo z nás ani neví, co bude zítra. Dá-li příroda nebo jiné síly, doufám, že ještě dojdu ve čtvrtek do trafiky, koupím si Reflex a pobavím se, dozvím, naštvu, konfrontuju, pokochám, zamyslím… a budu se těšit na další čtvrtek.
Milí čtenáři, děkuji. Všechno nejlepší k narozeninám. Jsou i Vaše.
Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
